„Doyle (obhájce loňského prvenství), se kterým jsem se předloni pohádal, loni už přijel rád a letos mi řekl: Počítej se mnou. To samé Holderové. Naopak mi v současnosti často manažeři a mechanici jezdců říkají: Vezměte ho!“ těší Erbana.
Letos chtěl za loňskou neúčast „potrestat“ dalšího Australana Maxe Frickeho, a tak ho nepozval.
„Fricke se na Přilbu loni vykašlal, že se chce šetřit na play off, kde stejně dostal ‚vybušíno‘. Teď sám volal 14 dní před závodem, že jsem na něj zapomněl. Říkám: Jo, zapomněl, vím proč... Omlouval se. Člověk se s nimi nesmí moc mazlit,“ líčí Erban s úsměvem.
Startovní listina Zlaté čítá 36 kolonek, ovšem pardubičtí pořadatelé jsou ze druhé strany pochopitelně také významně omezeni penězi.
„Oni jsou zvyklí všude jezdit za velké prachy, my jim tolik nedáme. Nemáme takový rozpočet jako Poláci,“ srovnává Erban. „Ale zase říkají, že jsme nejlépe organizovaný klub. Skončí závody a každý má to, co ve smlouvě, i v obálce. To se jim nestává; v Polsku na peníze čekají třeba tři měsíce, to samé v Švédsku,“ pokračuje.
Některé hvězdy nicméně bývají vážně dost svéhlavé, jako třeba Jason Crump nebo Nicki Pedersen (vítěz Zlaté z roku 2010).
„S Nickim jsme se předtím viděli na Grand Prix, přišel: Erban, já chci vyhrát Zlatou přilbu. Povídám: Já ti dám tolik - Hm, to je málo! - Tak máš dvě možnosti. Buď přijedeš a vyhraješ, nebo budeš sedět doma a nic nedostaneš. Takhle jsme se hádali celou sezonu, pak přijel, vyhrál. Skákal po mně, olizoval mě jak milenku... Ptám se: Seš šťastnej? - Jsem! - To bylo keců, viď?“
