Metaloví fanoušci zažili v pátek pořádný večírek. Do Prahy zavítali As I Lay Dying v rámci svého turné k novému albu Shaped By Fire společně s kapelami Fit For a King, Unearth a Chelsea Grin. Ačkoliv bylo po zvukové stránce co vylepšovat, v davu to vřelo od začátku do konce.
Převážně metalcorovou party odstartovali Fit For A King, které mohli mnozí zaslechnout již před půl rokem v pražském Futuru. Jejich hudba byla oproti následujícím kapelám založena spíše na melodičnosti než energii, i přesto ale pozvolna nabudili posluchače na přicházející vlnu metalu. Nastolení „tvrdšího“ rázu přišlo s Unearth a neslo se pak celým večerem.
Fotoreport: As I Lay Dying, Chelsea Grin, Unearth a Fit For A King, 4. 10. 2019, Forum Karlín, Praha
Jedinou skupinou vymykající se nepatrně z žánrové řady byli deathcoristé Chelsea Grin. Většinu jejich setlistu tvořily skladby z posledního alba Eternal Nightmare. Bohužel spojení growlingu a špatného ozvučení nejde úplně dohromady, a proto zpěvákovi občas nebylo rozumět. Ačkoliv tak celé jejich vystoupení trochu splývalo, fanoušci v kotli si jej náležitě užili, což bylo znát hlavně u závěrečné Hostage.
Čtěte také: Zpocené Futurum se otřásalo v základech. Hardcorovému večeru vévodili Emmure a Rise Of The Northstar
Jakmile zhasla světla a začala hrát úvodní znělka Burt to Emerge z nejnovější desky, lidé už se sbíhali k pódiu ze všech stran. Kapela však byla stále schovaná za oponou, která spadla souběžně s plynule navazujícím riffem na začátku písničky Blinded. Show začala rychle nabírat obrátky a v publiku to jen vřelo. Při Within Destruction přitopily v kotli i ohnivé efekty podtrhující pekelnou atmosféru Fora Karlín. Zpěvák Tim Lambesis si následně přizval na pódium Ryana Kirbyho z Fit For a King a v jejich podání zazněla skladba Redefined.
Recenze: Northlane přináší s deskou Alien vlnu negativních emocí
O tom, že se poslední album Shaped By Fire řadí mezi ty nejlepší, se mohl kdekdo přesvědčit při refrénu stejnojmenné písně, který fanoušci až sborově odzpívali společně s kapelou. Druhá polovina koncertu už se však stejně jako u kolegů Chelsea Grin nesla spíše v jednotvárném duchu. Jediným vytržením v závěru pak byla jejich nejznámější skladba My Own Grave. Přesto však publikum nemělo dost a vyprosilo si přídavek. Závěrečné jiskry mohly po všech ohnivých efektech působit už trochu jako klišé, nakonec však vystoupení splnilo účel a navzdory nepříjemnostem si jej všichni užili naplno.