Joker nepřipomíná komiksový film, ale spíš autorskou vizi toho, jak by mohl vypadat, kdyby se tvůrci vzdali všech berliček v podobě výjimečných atributů superhrdinů.
9 /10
Osmačtyřicetiletý scenárista, producent a režisér Todd Phillips se dosud věnoval především komediální tvorbě (Rod Trip, Mládí v trapu, Starsky & Hutch), z níž ho asi nejvíc proslavila trilogie Pařba ve Vegas, Pařba v Bangkoku a Pařba na třetí.
Asi jen málokoho by před oněmi šesti lety, kdy šla třetí Pařba do kin, napadlo, že její tvůrci Todd Phillips a Craig Mazin se za pár let sejdou u úplně odlišných projektů, než byly ty jejich dosavadní zábavně laděné. Craig Mazin vytvořil seriál Černobyl a Todd Phillips Jokera, temné a realistické psychologické drama, jež získá hlavní cenu Zlatého lva na prestižním festivalu v Benátkách. A to jako vůbec první komiksový film v jeho historii.
Odvážnější studiová strategie
S tím komiksovým charakterem Phillipsova Jokera je to ale složitější. Režisér chtěl původně natočit psychologický film o zkažené společnosti, na který ale díky propojení s postavou Jokera získal od společnosti Warner Bros. rozpočet ve výši 60 milionů dolarů.
Nový Joker, ač je vlastně originem této komiksové postavy, ale nespadá do universa DCEU. To jen ve studiu Warner Bros. usoudili po všech kritikách, které na adresu DCEU přicházejí, že vsadí na odvážnější strategii a vypraví do kin film, který je mládeži do 17 let nepřístupný a jeho charakter je na hony vzdálený ostatním komiksovým adaptacím.
Takže žádné digitální triky a akční scény, ale špinavá velkoměstská realita, pouliční násilí a psychologický sestup až na dno šílenství ústřední postavy. Spojitost se světem DC Comics tu ale přesto zůstává. Scenáristé Todd Phillips a Scott Silver (8. Míle, Fighter) se pro vznik tohoto Jokera inspirovali v komiksu Alana Moorea Batman: Kameňák z roku 1988, který vyprávěl o Jokerově původu, snaze stát se stand-up komikem a jeho propadnutí šílenství.
Těch inspiračních zdrojů pro postavu Jokera i celého filmu ale bylo více. Jokerův make-up a klaunská maska jsou blízké líčení amerického sériového vraha Johna Wayne Gacyho, který bavil děti jako převlečený klaun. Jeho osobou se inspiroval i Stephen King při psaní postavy vraždícího klauna v To.
Pocta Martinu Scorsesemu
Špinavým rázem ulic Gotham City, tím, jak kulminuje Jokerovo šílenství a celkovým vizuálním charakterem díla pak Todd Phillips vzdává poctu filmům Martina Scorseseho, které točil v druhé půli sedmdesátých let a na počátku let osmdesátých. Nejvíce asi dvěma z nich, v nichž ztvárnil hlavní role Robert De Niro.
K Taxikářovi režisér odkazuje tím, jak tísnivá a nehostinná atmosféra velkoměsta prohlubuje nebo zhoršuje psychický stav hlavního (anti)hrdiny, ale i motivem politickým, kdy se miliardářský filantrop Thomas Wayne (Brett Cullen) chce stát starostou Gothamu.
S filmem Král komedie je zas spojen motiv, jak se nedoceněný komik snaží úporně dostat do prostředí showbyznysu. Jen se tu obrátily role. Zatímco tenkrát hrál snaživce Roberta Pupkina De Niro, teď je to on v roli moderátora a hvězdy televizní show, kdo je atakován neodbytným komikem bez talentu.
Martin Scorsese se na produkci Jokera podílel a psychologie ústřední postavy v něm si od protagonistů z jeho zmíněných filmů hodně půjčuje. Není to ale na bázi vykrádání, spíš fanouškovského pomrkávání a přihlášení se k charakteru kinematografie té doby s realistickými velkoměstskými dramaty typu Psího odpoledne od Sidneyho Lumeta nebo Špinavých ulic od Scorseseho.
Páchnoucí a zločinem prolezlé město
Joker tak nepřipomíná komiksový film, ale spíš autorskou vizi toho, jak by mohl vypadat, kdyby se tvůrci vzdali všech berliček v podobě výjimečných schopností superhrdinů a udělátek, které jim pomáhají v jejich soubojích s protivníky.
V Jokerovi si je hlavní postava sama sobě protivníkem a my sledujeme její postupný psychický rozpad na pozadí rozpadajícího se města. Gotham City na počátku osmdesátých let, kdy se děj odehrává, připomíná velmi depresivní místo k žití. V důsledku stávky popelářů se v něm hromadí neuklizené odpadky a s nimi i krysy, které se pochutnávají na jejich obsahu.
Tady tvůrci vycházejí z reality v podobě rozsáhlých stávek popelářů v New Yorku v sedmdesátých let, které vedly k nárůstu násilí a pouličních nepokojů v městě. Gotham je v tomto duchu ukázán jako páchnoucí, pochmurné a zločinem prolezlé město, v němž se čím dál víc rozevírají sociální nůžky mezi jednotlivými vrstvami obyvatelstva. Za městem stojí sídlo rodiny Wayneů, lidé jako hlavní hrdina žijí v dělnických čtvrtích.
Propast mezi bohatými a chudými, krachující sociální systém, netečnost k osudům druhých, pocit beznaděje a nespravedlnosti, že policie a soudy neměří všem rovným dílem. To vše vytváří ve městě podhoubí pro vznik radikalizujícího se protestního hnutí, jehož se Joker se svou klaunskou maskou stane tváří.
Nebyl to jeho původní záměr se jím stát, ale brzy pochopí, že toto hnutí, na jehož vlně se veze, mu dává možnost pomstít se za všechny ústrky, které zažil. A že když si pozornost druhých nezískal dobrovolně, zkusí to v atmosféře soudce lynče za pomoci násilí. Joker tak ukazuje, jak vzniká zlo. Z jakých kořenů vyrůstá a jaké společenské podmínky a vlivy přispívají k jeho růstu.
Snaha uspět jako stand-up komik
Na začátku vyprávění vidíme čtyřicetiletého muže Arthura Flecka (Joaquin Phoenix), který žije v jedné domácnosti se svou nemocnou a duševně labilní matkou Penny (Frances Conroy). Arthur si jako nezaměstnaný přivydělává tím, že dělá zdravotního klauna v nemocnicích nebo postává v klaunské masce jako živý poutač před obchodem. Sní ale o tom, že prorazí jako stand-up komik.
Důvod, proč se tak dosud nestalo, tkví v jeho narušené psychice. V důsledku pádu na hlavu v dětství trpí poškozením mozku, které způsobuje, že ve chvílích stresu propadá nechtěným a nezvladatelným záchvatům smíchu, na které druzí nereagují zrovna s porozuměním.
Arthur kvůli tomu dochází na sezení a bere na tuto svou duševní poruchu medikaci, ale v důsledku rozpočtových škrtů je mu další léčba jeho duševního zdraví odepřena. Ty překážky, které jsou mu kladeny do cesty a jež ukazují netečnost jak systému, tak lidí okolo něj, narůstají a přispívají k tomu, že se jeho psychický stav zhoršuje.
Naději ale stále upíná k tomu, že vystoupí v populární talk show Murrayho Franklina (Robert De Niro), což se opravdu stane. Smích publika, kterým je počastován, je ale jiného druhu, než by si přál. Lidé se nesmějí jeho vtipům nebo obratnosti, s níž přetváří příběhy ze svého života do komediálních výstupů, ale jeho trapnosti a upachtěné snaživosti, s níž se snaží druhé zaujmout.
Podhoubí, vedoucí k radikalizaci společnosti
Pocit zneuznání, spojený s tím, že se dozví citlivé informace, týkající se jeho identity a rodinného původu, ho přivedou na cestu, z níž už není návratu k původnímu kontrolovanému stavu. Zbraň, kterou mu půjčil kolega na ochranu, poté co byl Arthur napaden, spustí řetězec událostí, které eskalují v protesty a rabování ve městě. Ty ale Arthura až tak nezajímají, jen využívá jejich destruktivního charakteru. On chce svou vlastní satisfakci a nakonec ji i uskuteční. Prostřednictvím žánru, v němž chtěl uspět, a nepodařilo se mu to.
Scény veřejného násilí ve filmu vzbuzují i největší kontroverzi. Ve veřejné debatě, nejčastěji ale vedené ze strany těch, kteří snímek ještě neviděli, ale slyšeli o něm, se objevují výtky, zda tyto scény neospravedlňují Jokerovo chování a zda nepodněcují k násilí nebo nevyzývají k revoluci. Přidali se i příbuzní těch dvanácti lidí, kteří přišli v roce 2012 při premiéře filmu Temný rytíř povstal v Denveru o život z rukou maskovaného střelce.
Otázka, zda je Joker podán dostatečně antihrdinsky, ale není vůbec na místě. Tvůrci ukazují sociální a společenské podhoubí vzniku síly, která pochopí, že dlouhodobé neřešení systémových problémů vede k morálnímu chaosu, jenž se dá šikovně zneužít a zvrátit ve váš prospěch.
Oscarová herecká kreace
Jokerova postava v tomto chaosu získává mnohem komplexnější charakteristiku, než tomu bylo u předešlých představitelů této role. Joaquin Phoenix (Nikdys nebyl) progresivní průběh jeho psychické nemoci, vedoucí k rozpadu osobnosti, zachytil způsobem, za nějž ho po třech nominacích na Oscara za filmy Gladiátor, Walk the Line a Mistr určitě nemine ta čtvrtá. A tentokrát by to konečně mohla být ta proměněná.
Phoenixův Joker má v sobě totiž vše, co akademici oceňují při totálním převtělení se do postavy. A možná ještě něco navíc. Herec kvůli roli zhubl 24 kilo na váhu padesáti kil a jeho zevnějšek vykazuje všechny znaky Arthurova nedobrého fyzického i psychického stavu. Umaštěné vlasy, zažloutlé zuby, špinavé nehty.
Jeho kroutivé, nervní pohyby těla, hlasová intonace, obličejové grimasy i nutkavý smích, který dostává hned několik odstínů, nám dávají najevo, že před sebou máme člověka, který se trápí a je silně traumatizován. Jeho zranitelnost ale postupně přerývá záští vůči všem, kteří nejsou schopni docenit jeho komediální talent.
Důležitý je i jeho krok za chůze, zprvu ztěžklý, jak na něho dopadají všechny ústrky a rány osudu, v závěru pak tanečně lehký, jak se proměňuje v zlověstného Jokera. Film je do velké míry hercova one man show, při které mu sekundují Frances Conroy jako jeho psychicky labilní matka, Zazie Beetz jako sousedka a svobodná matka Sophie, o níž má zájem a Robert De Niro v úloze moderátora televizní show, který nejvýznamněji přispěje k Arthurově pocitu zneuznání.
Výzva komiksovému žánru
S převládajícím pocitem deprese, beznaděje a rozkladu koresponduje sugestivní hudba islandské skladatelky Hildur Guðnadóttir (Sicario 2: Soldado, seriál Černobyl), stejně jako kamera Lawrence Shera, který s Phillipsem natočil všechny jeho filmy od Pařby ve Vegas.
Jak režisér, tak kameraman hodně překvapili, když Jokerovi vtiskli vizuální tvář nejlepších dramat Martina Scorseseho ze sedmdesátých let. Plně realistickou, která z psychologických hlubin Arthurova šílenství vyrůstá do znepokojivého podobenství o společnosti, která v atmosféře všeobecného rozpadu morálních hodnot staví lidi jeho typu na piedestal.
Todd Phillips natočil komiksový film v duchu nejlepších tradic autorské kinematografie a vyzval tím tento žánr k přehodnocení pozic, na nichž dosud stojí. Dovolil si jít ještě dál než Christopher Nolan v batmanovské trilogii, když Jokera zbavil všech atributů komiksové výjimečnosti a ukázal jeho příběh zrodu a vzestupu jako současně příběh jeho sestupu do krajiny totálního šílenství.
S tímto pojetím jde ruku v ruce i herecký výkon Joaquina Phoenixa, který v titulní roli předvádí natolik intenzivní výkon, že vám z něho nebude dobře po těle, stejně jako z násilných činů, jichž se dopouští. Oscarová nominace už na něho mává a myslím, že v případě tohoto filmu nezůstane jen u té jedné. Za to dospělé a tíživé pojetí komiksové látky i režijní odvahu vykročit úplně jiným směrem si je Joker určitě zaslouží.
Joker
- Žánr: psychologické drama
- Původní název: Joker
- www.jokermovie.net/
- USA, 2019
- Scénář: Todd Phillips, Scott Silver
- Režie: Todd Phillips
- Hrají: Joaquin Phoenix, Robert De Niro, Frances Conroy, Zazie Beetz, Marc Maron, Brett Cullen, Shea Whigham, Glenn Fleshler, Bill Camp
- Distribuce: Vertical Ent.
- Distribuční premiéra v ČR: 03. 10. 2019