První ovace publika sklidila v lipském hudebním sále Gewandhaus již v devíti letech. Klavír, na kterém hrála, byl zobrazen na zadní straně stomarkové bankovky, jejíž líc zdobila její ušlechtilá tvář. V osmnácti letech si podmanila Vídeň, kde na její počet dvorní cukrárna Demel vyrobila dort s máslovým krémem a císař Ferdinand I. mladou protestantku a cizinku, kterou nazval „zázračným děvčetem“, jmenoval c. k. virtuoskou, což bylo zcela výjimečné.
Právě taková totiž byla Clara Schumannová rozená Wiecková. Světově oslavovaná koncertní pianistka i manažerka, skladatelka, pedagožka, která se narodila v Lipsku před dvěma sty lety, symbolizuje silnou ženu, která se dokázala prosadit a skloubit fenomenální kariéru i rodinu.
Plachá evropská superstar
Clara Schumannová byla ve své době doslova úkaz. Krásná, talentovaná introvertka, které ovšem na pódiu sršela sebevědomím. Jejím životem se prolínaly vášeň, láska, ale i píle a smysl pro povinnost. Výročí narození jedné z nejslavnějších německých klavíristek je příležitostí nejenom připomenout obdivuhodný talent umělkyně, která dodnes zůstává přece jenom ve stínu svého slavného manžela, skladatele Roberta Schumanna. Deníky, které si vedla od děvčátka, či dobová korespondence a další dokumenty a svědectví, které se dostávají na veřejnost díky desítkám akcí spojených s jubileem, dávají možnost hlouběji proniknout do jejího dlouhého a pohnutého života. Clara od dětství trpěla tím, že rodinu opustila matka, jako dítě neměla příliš přátel, protože usilovně cvičila nejenom na klavír, ale i další nástroje, jako manželka se musela vyrovnat s nemocí a nakonec i ztrátou chotě i čtyř z jejich osmi potomků.
Dá se říci, že Clara Schumannová žila tři životy. Dcery přísného a ambiciózního otce Friedricha Wiecka, byť si proti jeho vůli prosadila lásku k Robertu Schumannovi. Manželky, která svým hraním ráda vylepšovala rodinný rozpočet. Později se z toho ovšem stala nutnost. Manželovi se totiž příliš nedařilo, navíc psychicky onemocněl, a nakonec ve věku pouhých čtyřiceti šesti let skonal. Jejím „třetím“ životem byla obdivuhodná dráha pianistky, již přirovnávali k Chopinovi či Lisztovi, která ale také organizovala svá turné a vydávala a popularizovala díla svého chotě.
Clara, Anna a Fanny
Slavnou rodačku si Lipsko, kde prožila prvních pětadvacet let života, připomíná sto sedmdesáti akcemi a zrekonstruovaným muzeem „Schumann-Haus“ v prvním patře klasicistního domu, ve kterém pár bydlel první čtyři roky po svatbě. Celý objekt s autentickou historickou atmosférou slouží od roku 1997 základní škole pojmenované po Claře Schumannové.
Umělkyni je v rodišti věnována například i výstava v Bachově muzeu, která si všímá i osudů dalších dvou žen spjatých s městem a Johannem Sebastianem Bachem. Kromě Clary, která měla jeho díla na repertoáru, je to varhaníkova druhá choť Anna Magdalena, někdejší sopranistka na dvoře knížete Leopolda v Köthenu. Stejně jako Clara pocházela z hudební rodiny a rovněž ovdověla a musela se postarat o rodinu. Třetí ženou je Fanny Henselová, starší sestra skladatele Felixe Mendelssohna Bartholdyho, který „znovuobjevil“ Bacha. Tato vynikající klavíristka i skladatelka, která ve třinácti letech uměla Bachův Dobře temperovaný klavír nazpaměť, bohužel nemohla kvůli odmítavému postoji rodiny rozvinout svůj velký talent a stát se profesionální pianistkou.
Na sklonku života Claře odcházel sluch, bolely ji klouby a postihla jí mrtvice. Nejvíce ji však trápilo vědomí blížícího se konce koncertování a rozlučka s milovaným publikem. Svůj poslední veřejný koncert odehrála ve Frankfurtu nad Mohanem 12. března 1891, pět let před smrtí. Zanechala po sobě více než „jenom“ několik desítek kompozic či dobové plakáty ze stovek koncertů po světě. Ojedinělý příběh nejslavnější pianistky své doby, která se stala prototypem disciplinované inovativní koncertní umělkyně. Příběh milující matky a vdovy, jejíž smysl pro zodpovědnost uživit rodinu vedl k bezpříkladné hudební kariéře.
