Stojím uprostřed rozlehlého atria. Čtvercovými okny, jejichž tvar je inspirován podobou hedvábného šátku carré, sem proniká větší než malé množství denního světla. V několikapatrové budově na pařížském předměstí Pantin, jež byla postavena začátkem 90. let minulého století, sídlí jeden z ateliérů Hermes – vyrábějí se zde kabelky a drobné kožené zboží.
Výlohy pro Hermés a merino recyklace. Zatím se nám daří, říká oceněná módní návrhářka |
Právě výroba kožených potřeb pro jezdectví, a tedy práce s kůží, stála v roce 1837 u vzniku francouzského domu Hermes a později jej proslavila po celém světě. Zatímco sedla a kožené výrobky, které vznikají na míru zákazníkovi, jsou stále vyráběny na adrese 24 Faubourg-Saint Honoré v centru Paříže, sem se přestěhovali ti řemeslníci, kteří steh po stehu sešívají například kabelky.
  |
Mimochodem, nejde jen o slavné modely Kelly nebo Birkin, o nichž byly v nejrůznějších kontextech popsány stohy papíru. Francouzský dům produkuje na čtyřicet druhů dámských kabelek i pánských tašek v celých třech stovkách barev. Všechny samozřejmě v omezeném množství, jež je dáno kapacitou výroby, a také pouze v určitých barevných variantách.
Kontakt se zákazníkem
V každém patře budovy v Pantin je u výtahů připevněna plochá obrazovka. Na ní lze v přímém přenosu sledovat, co se právě děje na klíčové adrese, v rohové budově na Rue du Faubourg-Saint Honoré. Když se totiž řemeslníci téměř před třiceti lety přestěhovali, tehdejší ředitel domu Hermes Jean-Louis Dumas chtěl, aby neztratili kontakt s původním místem a zejména se zákazníky, kteří si kabelku koupí. Je to z pochopitelného důvodu – každou kabelku totiž v Hermes vyrábí od A do Z jeden mistr a je za ni také odpovědný.
Každý z objektů vytvořených zručnými muži a ženami v Hermes v sobě ukrývá drobnou pečeť – znamení konkrétního řemeslníka. Není tak výjimkou, že když mistři občas cestují za hranice Francie, aby zákazníci Hermes mohli ochutnat malý kousek z jejich umu, setká se šťastná majitelka kabelky s mužem či ženou, již ji vytvářeli. Pohled z očí do očí tak musí být neuvěřitelný zážitek a jde o znak skutečného luxusu. Ostatně, obdobně to funguje v jiném exkluzivním umění – v hodinářství. Unikátní strojky některých značek v sobě nesou například specifický druh dekorace typický právě pro mistra, jenž jej smontoval.
Hermes coby jedna z mála luxusních firem, která není součástí žádné z velkých korporací, stále dbá na rodinnou atmosféru. Příkladem mohou být nejen zmíněné obrazovky, ale i to, že v Pantin pracuje zhruba 270 lidí ze 3500 řemeslníků, kteří se na výrobě koženého zboží podílejí. Ostatní jsou rozmístěni v 16 workshopech po celé Francii. Je to právě z toho důvodu, aby na jednom místě nepracovalo moc zaměstnanců, a aby tak jejich vedoucí měli možnost všechny poznat osobně – a také aby ti starší mohli v klidu předávat své know-how lidem, kteří se teprve zaučují.
V dobré společnosti
V nejvyšším patře budovy v Pantin má kancelář i Catherine Fulconis, která od roku 2015 vede ateliér na výrobu sedel a koženého zboží. Je to štíhlá elegantní Francouzka, oblečená v zelené kožené sukni a oranžovém hedvábném topu (ti poučenější z nás vědí, že oranžová je symbolickou barvou domu a tuto barvu nesou všechny krabice, do nichž je zákazníkovi jeho zboží zabaleno). „My v Hermes říkáme, že vytváříme objekty, ne kabelky,“ vysvětluje ve své kanceláři v Pantin, „Hermes bych přirovnala k epicérie fine, tedy obchodu s delikatesami. Máme ohromný výběr materiálů, druhů kůže i barev. Na výběr je tak mnoho referencí, ale každá je vytvářena jen v několika málo kusech. To je unikátní přístup, který zaručuje, že nenaleznete stejné výrobky ve dvou buticích Hermes kdekoliv na světě.“
A pokračuje: „Hermes charakterizujeme jako dům kreativního řemesla. Kreativní můžeme být právě díky našim řemeslníkům. Nejde jen o autenticitu, know-how, kvalitu a trvanlivost, ale také o to, že se díky kreativním myšlenkám našich designérů posouváme dál. Právě řemeslníci a designéři spolu úzce spolupracují, protože řemeslníci vědí, jak nové ideje naplnit.“
O tom, že nemluví do větru, svědčí zhruba tucet kabelek nejrůznějších tvarů a velikostí, které má v dokonalé kompozici vyskládány na stole, kolem nějž sedíme. Raději ani nemyslím na to, jaká je cena všech artefaktů, kterých se můžu dotýkat. Ostatně, nejsme tu od povídání o penězích. Všichni víme, že o nich se v dobré společnosti nemluví – a já právě nemůžu být ve společnosti lepší.
Čestné místo zabírá nedávná novinka Hermes, dámská kabelka Verrou. Architektonický a velmi elegantní objekt existuje ve dvou velikostech a právě na něm je vidět, jak v Hermes přistupují k práci. Kabelka je inspirována psaníčkem z roku 1938, které navrhl Émile-Maurice Hermes, jenž byl velmi talentovaným designérem a architektem. Kromě dokonalého zpracování mě Catherine Fulconis upozorňuje na dvě věci: kovová spona kabelky je inspirována zámkem na stáje navrženým Robertem Dumasem. A na její zadní straně je umístěna malá kapsa, pro niž designéři využili tvar kapsičky na kapesníček u pánských obleků.
„Pokaždé se snažíme dodat chytré detaily, které odpovídají novému životnímu stylu našich zákazníků,“ vysvětluje Catherine Fulconis a jako důkaz místo slibů bere do ruky dvě pouzdra In-the-Loop To Go, kam dáte telefon a třeba i kreditní kartu. Ženy dnes totiž dávají přednost menším kabelkám, v nichž ukryjí jen to opravdu nezbytné – a k nim pak nosí větší tašku na vše ostatní.
„Našemu archivu – neboli conservatoire – říkáme Alibabova jeskyně. Moc ráda tam chodím a dívám se na věci, které Hermes v minulosti vyrobil. Občas nás něco udeří do očí tím, jak současné to je,“ vysvětluje Catherine Fulconis. Nicméně nikdo v Hermes nepracuje tak, že by přicházel s pouhými reedicemi starých artefaktů. Každá nová kabelka či taška má za sebou jeden až dva roky vývoje a tvrdé práce, aby byla ne historizující, ale naprosto současná a zároveň nadčasová. „Rádi vidíme něco opravdu unikátního, klasického. Máme rádi čistotu tvarů i provedení, příliš nás neinspirují dekorativní věci,“ dodává Catherine Fulconis.
Na počátku byla kůže
Když mluvíte s ředitelkou ateliéru pro výrobu sedel a koženého zboží, řeč se kromě jezdectví, jež je stále základním zdrojem inspirace Hermes, musí zákonitě stočit na kůži. Vždyť Émile-Maurice Hermes velmi dbal na pravidlo, že každý vývoj nového produktu se musí dít s ohledem na kůži. Kůže je v domě Hermes v centru pozornosti. „Máme nejlepší kůži na světě,“ říká Catherine Fulconis a mně – když se mohu kůže dotknout a detailněji ji prozkoumat – nezbývá než souhlasit.
„Jednou se Jeana-Louise Dumase jeden novinář zeptal, kdo je typický zákazník domu Hermes, a on odpověděl: Tutti Frutti. Já bych takto charakterizovala i naši nabídku. Využíváme například kolem čtyřiceti druhů kůže,“ vysvětluje Catherine Fulconis a ukazuje mi několik příkladů. „Říkáme, že naše kůže musí být živá, musíte z ní mít určitý pocit, musíte ji cítit pod rukama i vidět její strukturu,“ říká nad kůží Box, kterou dům používá už od 20. let minulého století a jež patří k těm pevnějším. Jiné druhy kůží se využívají na sportovnější objekty domu Hermes, jiné na klasické vysoce elegantní kabelky. Některé jsou velmi pevné (mezi nimi vede tzv. volynka neboli Cuir de Russie, jíž se mohu dotknout přímo v ateliéru), jiné pružnější a ohebnější. Výjimkou samozřejmě nejsou ani kůže exotické.
O tom, co všechno předchází okamžiku, kdy mohu obdivovat překrásně zpracovanou kůži v kanceláři Catherine Fulconis, se dozvídám z knihy Oliviera Saillarda An ABC of Hermes Crafts (Abeceda řemesel Hermes). Než se kůže může začít takzvaně vydělávat, dorazí mokrá, těžká a samozřejmě čpí. Musí se tedy vysušit – to se děje při teplotě padesát stupňů Celsia – a pověsit podobně jako listy papíru do rámu. Poté přichází na řadu vydělání, kdy je surová kůže namáčena do nejrůznějších lázní, aby vynikla její struktura a krása. Kůže se může činit třeba starobylou přírodní cestou pomocí kůry, dřeva, listů a ovoce. Proces trvá několik měsíců. Jiné druhy kůže se zase koupou v chromové lázni.
Vydělaná kůže, která je matná, se pak leští: podle druhu kůže se používá například achát, skleněný blok nebo vlněný hadřík. Až pak se kůže barví. Zatímco na exotické kůže jsou využívány jasné barvy, jehnětina a teletina si užívají odstíny o poznání tlumenější.
Centimetr za centimetrem
Ale to už se svými průvodkyněmi stojím v jednom z ateliérů v Pantin. Každý řemeslník začíná svou práci díky plastovému boxu. Nečekejte nic exkluzivního, jde o obyčejnou šedou přepravku. Ta v sobě však ukrývá dílky velmi výjimečného puzzle, tedy všechny části, které jsou potřeba pro výrobu konkrétní kabelky. Jsou v ní kovové součásti i nařezaná kůže potřebná pro vrchní část i vnitřek konkrétního objektu. Všechny součásti kabelky jsou kožené, výjimka neexistuje. Jednotlivé kožené díly mají ztenčené okraje (též pomocí speciální ruční techniky), aby šly dobře sešít.
Ale to už mě mé průvodkyně odvádějí od skříně s šedými boxy k jednotlivým stolům, kde soustředěně pracují muži a ženy. Podívat se mohu na cokoliv, jen se nesmím ničeho dotýkat – ani kůže, ani kabelek v nejrůznějších stupních rozpracovanosti. Mohu tak pozorovat krásnou Constance, známou Birkin, pánskou aktovku z exotické bordó kůže nebo několik modelů Haut a Courroies.
Každý řemeslník má nejen svůj stůl, ale i vlastní nástroje, s nimiž pracuje. U jednoho stolu si mohu prohlédnout například speciální nástroj podobný hřebínku do vlasů, s jehož pomocí se v kůži tvoří dírky na stehy. Každá kabelka je samozřejmě sešívána ručně. A když říkám ručně, mluvím skutečně o jehle a niti, ne o šicím stroji. Respektive mluvím o dvou jehlách: veškeré kožené zboží je totiž sešíváno speciální technikou – pevným stehem, který byl poprvé použit (a stále se používá) na výrobu sedel.
Tento steh je stejným poznávacím znamením domu jako zlatý nápis „Hermes – Made in France“, který se tiskne na kabelky. Zajímavostí je, že řemeslníci nepoužívají jeden finální steh, ale když jsou na konci, třikrát steh zapošijí tam a zpátky a jemně zatlučou kladívkem, aby zabránili případnému rozpárání. Nitě jsou navoskovány kostkou ze včelího vosku – to kvůli trvanlivosti.
Mohu také pozorovat, jak jeden z řemeslníků pomocí štětečku barví okraje kabelky, jinde zas jemnými údery kladívka přichycuje pomocí malých nýtů sponu na tělo kabelky. Vše probíhá s jistotou zkušeného neurochirurga, který přesnýma rukama právě operuje mozek. Ticho, klid, světlo, soustředění a krása. Krása nejen hotových výrobků, ale celého procesu jejich výroby.
Mám štěstí a mohu sledovat i další z kroků výroby kabelky, tedy její obracení z rubu na líc. Navíc se týká jednoho z největších kusů, který právě v ateliéru vyrábějí. Jde o zmíněnou Haut a Courroies – velkou kabelu, která může někomu připomínat známou Birkin.
Tvar kabely je inspirován původní brašnou na sedlo, již Hermes vyráběl kolem roku 1900. Ve variantě s koženou aplikací Endless Road (Nekonečná cesta) existuje buď v tmavě modré, nebo šedé kůži a je sešita z neuvěřitelných 53 částí. Její tělo zdobí motiv silnice s lampou, který je poskládán z kusů kůže. Samozřejmě tak, aby jednotlivé kousky na sebe navazovaly na milimetr přesně.
Ale to už řemeslník Haut a Courroies drží dnem vzhůru a nejprve jemně obrátí všechny čtyři rohy. Pak pomalu, centimetr po centimetru roluje celou kabelu. A voila! chce se zvolat po francouzsku – v ruce drží hotové dílo. To je ještě jemně přežehleno párou, aby zmizely případné ohyby. Nad jednou kabelkou Haut a Courroies stráví řemeslník kolem třiceti hodin práce.
I když bych dokázala v ateliéru stát hodiny a hodiny, má návštěva je u konce. A já si myslím, že jsem měla možnost vidět jen malou část všech lahůdek a překvapení, které se skrývají uvnitř pomyslných delikates jménem Hermes.
