Čeho je opakování matka

Můžu vás poprosit, abyste udělali takový pokus? Říkejte si nahlas se mnou: Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti. Opakování je matka moudrosti.

Z tohohle rčení podle mě vyplývá, že i opakovaný vtip přestává být vtipem a začíná být matkou moudrosti.

Jenže já se klidně vsadím, že když jste si se mnou opakovali větu „opakování je matka moudrosti“, tak jste už někdy mezi šestým a osmým opakováním nevěděli, co a proč to říkáte. To přísloví se stalo jen jakousi prázdnou mantrou, shlukem hlásek, a navíc – nechci vás nějak podceňovat – zůstali jste stejně pitomí jako doposud. Kdyby to fungovalo, byli by nejmoudřejší na světě operátoři z telemarketingu („Máte čas na krátký monitorovaný hovor?“) a učitelé. Ne, opakování prostě není matka moudrosti. Přinejlepším je to strýc ignorance.

Všichni, kdo kdy chtěli ovlivnit veřejné mínění, věděli, že metoda přeskakující gramofonové desky je jejich nejsilnější zbraní. Hitlerův ministr propagandy Joseph Goebells prohlásil, že stokrát opakovaná lež se stává pravdou. Myslím, že neměl tak úplně pravdu – opakovanou lež prostě jen přestaneme vnímat. Začneme ignorovat její význam. Stane se z ní verbální smog, který vdechujeme spolu se vzduchem. A navíc to tak nefunguje jen se lží, ale dokonce i s pravdou. Ono to totiž funguje s úplně každou větou.

Udělejme další malý pokus: zkuste si vybavit slogany obchodních řetězců, politických stran a různých firem, a zauvažujte nad tím, co vlastně říkají.

Třeba takové „Ochutnej našeho řezníka“, což je příkaz, ze kterého spousta lidí dostane zánět centra zdravého rozumu. Přestože jsem si ten billboard četl několikrát, nedostal jsem chuť na jejich řezníka. Preferuju dívky s plachým úsměvem před brunátnými chlapy se sekerou od krve. Jediné, co jsem dostal, byla chuť dát držkovou všem lidem zodpovědným za tenhle skvost.

A nebo „Zde jsem člověkem“, heslo jedné nadnárodní drogerie. Představuju si ty mozkové trusty marketingových specialistů, jak v tajných podzemních laboratořích dlouhá léta vyvíjejí a testují ideální slogan, aby nakonec, po mnoha vášnivých disputacích a dlouhých porodních bolestech, obohatily lidstvo o tuhle filozofickou tezi. Představuju si, jak do obchodu, který slibuje, že „zde jste člověkem“, spolu vstoupí kremrole, buldozer a orangutan a tam se, ve svitu zářivek, obklopení pracími prášky a toaletním papírem, stanou člověky.

A nebo „Tady je svět ještě v pořádku“, věta, kterou se vás do svých útrob snaží vlákat jeden z hypermarketů. Celý svět se řítí do záhuby, klimatické kataklyzma ťuká na dveře společně s nedostatkem potravin, orná půda je vyčerpaná, hmyz a zvířata vymírají, mořští živočichové a ptáci zvracejí plasty, ale stačí se dostavit do katedrály konzumu, který je příčinou všech těchhle problémů, a najednou je vše v pořádku.

Ve světle výše uvedeného mi můj původní záměr – totiž napsat pár slov i o sloganu „Ano, bude líp“ – přijde už jako úplná marnost. Uznejte, že významy takovýchhle donekonečna opakovaných vět musí lidský mozek přestat vnímat už proto, aby nemusel člověku emigrovat ven z hlavy.

Jo, a víte, že ten citát Josepha Goebellse o stokrát opakované lži Joseph Goebells ve skutečnosti nikdy nevyslovil? Lidé mu ho ale připisovali tak často, že si ho s ním už automaticky spojují. Čímž jsem chtěl jen říct, že opakování se nestane matkou moudrosti, ani kdybyste to opakovali do úplného zblbnutí.

Jan Flaška
autor je Jan Flaška

Doporučte cizím lidem


Vnuťte to ostatním na Facebooku



Nahrajte si to do čtečky


Poslat si tenhle text do Kindlu