Myslivci se v posledních letech potýkají se stárnoucí členskou základnou.  Věkový průměr ve sdruženích se zvyšuje.

„Děti už k myslivosti nejsou vedeny tolik jako dříve a často pak, bohužel, dávají před pobytem v lese přednost raději světu počítačů a mobilních telefonů,“ říká Stanislav Císař, jednatel OMS Žďár nad Sázavou.

Myslivci se to ale podle jeho slov snaží postupně změnit.

Čím to podle vás je, že se mladí v dnešní době do myslivosti nehrnou?
Těch důvodů je samozřejmě víc, ale jako jeden z hlavních bych viděl, že většinu dětí už k myslivosti dnes nikdo moc nesměruje, mají jiné koníčky. Dříve byl, obzvláště na vesnici, v každé rodině nějaký myslivec a tento zájem se potom dědil z generace na generaci. Dědové nebo tátové myslivci brali děti do lesa, lidé navíc obecně trávili víc času v přírodě a spoustu věcí přirozeně znali. Výsledkem pak bylo, že zájemci se do kurzů hlásili hned po škole - věkový průměr adeptů se kdysi pohyboval kolem dvacítky. Dnes převažují lidé středního věku, kolem čtyřiceti let. Každý chce nejprve vystudovat, vybudovat si kariéru, založit rodinu a teprve potom jít do kurzu a věnovat se myslivosti.

A není důvodem i skutečnost, že už v honitbách není tolik co lovit?
Je pravda, že dříve se lovilo velké množství zajíců, bažantů, koroptví a další drobné zvěře, ale i více srnčí zvěře. To už dnes ve většině honiteb rozhodně není samozřejmé, drobná zvěř kvůli změnám v hospodaření a celkové proměně krajiny nemá už u nás tolik vhodného prostředí. Myslivost tak tím dnes pro některé lidi ztrácí na atraktivitě, pokud někomu nejde vyloženě o lov divokých prasat. I když bych rád zdůraznil, že lov je jenom malá část myslivosti. Dalo by se říci, že se jedná spíše o odměnu za celoroční intenzivní práci, kterou myslivci dělají ve svém volnu a bezplatně. Ačkoliv část veřejnosti si bohužel myslí, že právě lov zvěře je hlavní náplní myslivecké činnosti.

Nehraje i tento obraz myslivců v klesajícím zájmu o tuto činnost roli?
Určitě ano, a proto je třeba vzdělávat už děti a mládež, aby pohled laické veřejnosti nebyl tak jednostranný. Myslivci jsou často bráni jen jako zabijáci zvěře, nikdo ale nevidí, že je třeba se o tu zvěř nejprve postarat a pak lze teprve některé kusy lovit, a to tak, aby mohl správně fungovat její chov. Hodně drobné zvěře navíc myslivci do přírody i uměle vysazují, budují biokoridory, políčka, napajedla, vysazují stromy, v zimě chodí přikrmovat, starají se o krmelce. Samozřejmě i mezi nimi se najdou takoví, kteří nedělají naší činnosti dobré jméno, ale tak je to také v jiných zájmových oblastech nebo povoláních. Vždycky je to hlavně o lidech.

Jak se tedy snaží myslivci u vás na Žďársku děti a mládež k myslivosti přitáhnout?
Já osobně jsem třeba předloni začal vést pod žďárským Active - střediskem volného času myslivecký kroužek, v němž se vytvořila opravdu skvělá skupina lidí - dětí i rodičů, s nimiž jsem dodnes v kontaktu. Mohou se na mě s čímkoliv obrátit, takže smysl takovéto kroužky určitě mají, a byl bych rád, kdyby jich přibývalo. Loni jsem sice po dvou měsících musel kvůli pracovnímu vytížení předat vedení kurzu kolegyni, která jej má na starosti i letos, ale do budoucna bych si přál zřídit ve Žďáře střelecký kroužek pro děti, případně i další myslivecký, fungující přímo pod hlavičkou OMS.

A co děti, které se do kroužku nepřihlásí?
Svět zvěře i přírody obecně se snažíme přiblížit i ostatním dětem například formou besed a přednášek ve školách i školkách, hlavně v červnu, který je měsícem myslivosti, nebo na nejrůznějších akcích pro veřejnost, jako byl třeba nyní 28. září Den venkova ve žďárském zámku, kde děti na stanovišti myslivců poznávaly dřeviny, vyzkoušely si střelbu ze vzduchovky z posedu nebo si prohlédly shozy zvěře. Hojně navštěvovaná je zjara také naše chovatelská přehlídka trofejí zvěře, kde se malým návštěvníkům věnují vždy zkušení průvodci - myslivci, kteří jim vše adekvátně k věku vysvětlí.

Spolupráce se vzdělávacími zařízeními je asi hodně důležitá?
Samozřejmě je ideální, když myslivci v dané honitbě navážou se školáky dlouhodobější spolupráci. V mnohých obcích je to znát třeba teď na podzim, kdy děti sbírají pro myslivecká sdružení kaštany a žaludy k přikrmování zvěře. Například v Řečici na Novoměstsku, kde dělám v mysliveckém sdružení hospodáře, je od školáků i vykupujeme. Myslivci pak zase pro děti pořádají akce, mohou s nimi pak v zimě zajít společně ke krmelci a podobně. Kaštany jsou teď i během zimy výborné krmivo, hlavně pro srnčí, jelení a dančí zvěř, žaludy a bukvice zase pro divoká prasata.

Teď v říjnu už myslivci míří ke krmelcům?
Ano, s přikrmováním začínáme už klidně od půlky září, nejpozději od října. Do krmelců navážíme speciální granulovanou směs se všemi potřebnými vitaminy, minerály, vlákninou. Právě v tomto období je totiž potřeba předkládat zvěři to nejkvalitnější krmivo, aby si před nadcházející zimou vytvořila dostatečné tukové zásoby a zimu vůbec přežila. Granule předkládáme zhruba do poloviny prosince, pak samozřejmě přes zimu pokračujeme dalším krmivem - obilím, zmiňovanými kaštany a žaludy, letninou, což jsou sušené letorosty nejrůznějších dřevin, sušeným jetelem… Přilepšit zvěři lze třeba i usušeným pečivem pokrájeným na menší kousky.