Pochybnost je někdy bolestná,
může však existovat společně s vírou
Pochybnost je jistě bolestná skutečnost,
může však existovat společně s vírou.
Jeden člověk jednou řekl Ježíšovi: „Věřím.“ Ale...
... zároveň hned dodal: „Pomoz mé malé víře!“
Naše víra má hodně mezer.
Ale není třeba z nich mít strach.
Povzbuzují nás a nedovolují nám,
abychom se přestali Boha s důvěrou ptát:
„Co ode mě očekáváš?“
V modlitbě odevzej všechno,
z čeho máš obavy
Je třeba v modlitbě svěřit Duchu Svatému
všechno, z čeho máme obavy,
co právě těžce doléhá na naše srdce.
Lidské srdce je tak často rozechvělé obavami:
máme strach o sebe, o blízké, o ty, kdo trpí.
V modlitbě pak dostáváme dar vše odevzdat Bohu,
setkávání s ním nás přivádí blíž k tomu, co je neviditelné.
Modlitba nás nevzdaluje zájmu o svět.
Naopak, není nic zodpovědnějšího než modlitba.
Čím více žijeme v pokorné modlitbě,
tím více jsme vedeni k lásce a k tomu,
abychom ji vyjadřovali vlastním životem.
Prostá touha po Bohu
je začátkem víry
Mladí mi často říkají: „Nevím, jak se modlit.“
Každému z nich bych chtěl říci:
Pokud je v tobě touha po lásce k Bohu,
spokoj se s ní, neboť prostá touha po Bohu
je již začátkem víry, začátkem života společenství s Bohem.
Možná zakusíš pocit Boží přítomnosti,
pokud se však tento pocit nedostaví, nenech se zneklidnit.
V životě jsou také chvíle, kdy vědomí Boží přítomnosti pohasíná.
Bůh je však stále přítomný, dokonce i ve chvílích, kdy ho nevnímáme.
Přítomnost Boha Otce, Ježíše Krista a Ducha Svatého
nikdy nepřestává, neustále se nám nabízí.
(Bratr Roger z Taizé)
