Jedinec nic, celek vše! Ni zisk, ni slávu! Kupředu, zpátky ni krok! Hesla sokolů umučených nacisty

9. říjen 2019

8. říjen byl letos poprvé významným dnem České republiky, který se připomíná jako Památný den sokolstva. Proto Český rozhlas Hradec Králové hned několik členů Sokola z našeho kraje pozval do svého studia. Je to jednak starostka sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy Helena Rezková. Potom dlouholetá členka Sokola ze Dvora Králové nad Labem Alena Nováková a také Jaroslav Novák ze župy Sokolské Orlické, která sídlí v Hradci Králové. 

První otázka míří na paní starostku, proč je vlastně 8. říjen tak významný nejen pro sokoly, ale od letošního roku i pro celou Českou republiku? 
My sokolové si 8. říjen připomínáme již několik let, protože je to takový nejtemnější a nejtragičtější den ve 157leté historii Sokola. V noci ze 7. na 8. října roku 1941 pozatýkali nacisté na příkaz Reinharda Heydricha 1 500 sokolů ze sokolských žup z velkých jednot a buď putovali do věznic, ale převážně do koncentračních táborů. 93 procent z těchto lidí se už nikdy na své posty po válce nevrátilo. Tedy byla to opravdu největší tragická událost pro Sokol v dějinách.

Zleva: Helena Rezková, Jaroslav Novák a Alena Nováková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Dotklo se to zatýkání také Sokola v našem kraji, v našem regionu?
Ano, samozřejmě. Například můj předchůdce, tehdejší starosta sokolské župy Podkrkonošské-Jiráskovy Vojtěch Koláč byl také mezi těmi, kteří zemřeli v koncentračním táboře. Starosta župy Orlické Josef Novák má pamětní desku na sokolovně na Pražském předměstí a také byl mezi těmi, kteří se nevrátili.

Jak řekl František Pecháček před smrtí: Statečný muž umře jednou, zbabělci umírají vícekrát. Vím, že naše oběti nebyly marné.
Jaroslav Novák, župa Sokolská Orlická

Sokolové se ovšem jako vlastenci tenkrát nenechali zastrašit. A vše vyústilo v atentát na Reinharda Heydricha, na kterém se také podíleli.
Ony události ze 7. na 8. října 1941 byly označovány Němci jako Akce Sokol. Ale sokolové se semknuli a zakládali odbojové organizace. Například tady v Podkrkonoší byla jedna z takových těch nejaktivnějších, skupina S21B. Její osud je také velmi tragický. Josef Schejbal, učitel z Malých Svatoňovic, této skupině velel. Oni se zasloužili o to, že zde našel úkryt poslední z výsadku Silver A Jiří Potůček, kterého ukrývali ve škole na Bohdašíně, posléze na Končinách. Ovšem po zradě a jeho prozrazení byl osud této skupiny zpečetěn a jejích 17 členů včetně tří žen bylo 9. července 1942 popraveno v Pardubicích na zámečku.

Čtěte také

Vy jste o tom také napsali hodně zajímavou knihu. O všem, co se za války dělo kolem Dvora Králové nad Labem.
Shodou okolností jsme v říjnu loňského roku, kdy se i vyhlašoval tento Památný den sokolstva, s Pavlínou Špatenkovou vydávali knihu Nebylo jim souzeno žít, která mapuje osudy 160 popravených a umučených sokolů z Podkrkonoší a částečně i z župy Orlické. A přibrali jsme k tomu i sokoly z Královéhradecka, kteří spolupracovali se skupinou S21B a v dalším odboji.

Já vidím na vašich klopách červené odznaky?
Jsou to kokardy. To je na význam onoho dne 8. října. Ten den by všichni sokolové měli tuto kokardu nosit na klopě.

Na trolejbusech a autobusech městské hromadné dopravy v Hradci Králové vlály sokolské vlajky

Pane Nováku, co pro vás osobně znamená onen 8. říjen?
Já bych připomněl velice příjemný zážitek z dnešního rána. Cestou do Českého rozhlasu Hradec Králové jsem velice obdivoval a vážím si toho, že na všech trolejbusech a autobusech městské hromadné dopravy tady v Hradci Králové vlály sokolské vlajky. Chtěl bych touto cestou poděkovat především městu a dopravnímu podniku, že připomínají tento významný den České republiky. Cítím hrdost a podobný pocit mne přivedl před 10 lety do Sokola. Především hrdost a také sokolská hesla jako Tužme se, ni zisk, ni slávu, kde stanutí, tam smrt.

Ta hesla jsou prostě stále platná.
Nejsou naprosto prázdná. A ještě bych doplnil i slova Františka Pecháčka, který vyjádřil pocity mnohých sokolů ve svých posledních slovech pronesených ke spoluvězňům. František Pecháček byl významný činovník, autor několika sletových skladeb, také oné nejvýznamnější na 10. sletu, která se jmenovala Přísaha republice. On byl odsouzen na smrt a řekl: Sbohem, bratři. Vím, že jdu na smrt, ale nebojím se jí. Statečný muž umře jednou, jen zbabělci umírají vícekrát. Umřu s klidem, protože vím, že naše oběti nebyly marné.

Večer sokolských světel ve Vlkově

Paní Aleno, Jaroslav Novák přišel do Sokola před 10 lety. A kdy vy?
Já jsem začala do Sokola chodit v roce 1947, když mi bylo 8 let, jako malá holka. Začala jsem ve dvorské sokolské jednotě cvičit na 11. všesokolský, který byl v roce 1948. Ale necvičila jsem v Praze, protože jsem byla ještě malá, rodiče by mne asi nepustili, ale zúčastnila jsem se okrskového cvičení ve Dvoře Králové. Do Prahy jsem jela k tetě a vzala mne jako devítiletou na 11. všesokolský slet v Praze. Utkvěla mi v paměti ta cvičení. To byly dorostenky, které cvičily s bílými kroužky. Bylo to nádherné cvičení, jako dospělá babka si to pamatuji dodnes. Jinak cvičím ve Dvorské jednotě, jsem cvičitelka žen, mám pod sebou asi 15, 16 cvičenek. Je to výborný kolektiv.

Jste dobrá parta.
Já je mám hrozně ráda. Jsou to poctivé cvičenky. Zúčastňujeme se společně sletů, i když já jako cvičitelka nenacvičuji, ale cvičím. Máme tam Stáňu Lokvencovou, která vždy skladby nacvičuje. Ale snažím se na všechny slety jet. Jednou jsem byla nemocná, tak jsem se sletu nezúčastnila, ale jinak pořád.

Čtěte také

I z vašich slov cítím hrdost. Sokolové si prostě užívají a připomínají významný den, tedy 8. říjen.
Připomínají si ho naše sokolské jednoty. Zhruba ve třech desítkách jednot v Královehradeckém kraji se odehrávají pietní akty. Je to třeba namátkově ve Valdicích, ve Vlkově, v Polici nad Metují. V Opočně bude velký pietní akt a v Doubravici u Dvora Králové nad Labem odhalíme další kámen zmizelých jednomu z popravených sokolů Karlu Ježkovi. A podobné pietní akty s odhalením kamenů zmizelých následují ve Dvoře Králové nad Labem. Je to vzpomínka na ty, kteří byli popraveni za druhé světové války.

Hradec Králové také vzpomíná?
Hradec Králové si tyto události připomněl první akcí a tou byl Večer sokolských světel, kdy jsme společně s dětmi Sokol Pražské Předměstí byli na Eliščině nábřeží a za oběti v odboji jsme pouštěli tzv. sokolská světýlka. Pro děti to byla velice netradiční a lákavá akce. Zúčastnilo se jí mnoho dětí a naší snahou je, aby se tato štafeta, vědomosti, předávala v Sokole dál. My starší víme, o co šlo. Někteří z nás tu dobu dokonce zažili, ale pro děti je to událost, která se konala kdysi dávno.

Programem Sokola je vzájemně provázaný soubor sportovních, pohybových, kulturních a společenských aktivit, které se uskutečňují v tělocvičných jednotách. Činovníci, cvičitelé a trenéři sokolských tělocvičných jednot jsou nejen nositeli a organizátory sokolského tělovýchovného a sportovního programu, ale společně s ostatními členy vytvářejí společenské prostředí pro utváření mravního postoje sokolství, prostředí pro uchovávání sokolských idejí.

A budou i další vzpomínkové akce? kdybychom tedy se měli ještě krátce zastavit u dneška?
V Sokole máme i oddíl cyklistiky, takže ve čtvrtek 10. října v 10 hodin na Smetanově nábřeží jedeme sokolskou cyklistickou jízdu opět na počest Památného dne. Bude to zhruba 30 km s cílem u pietního místa u Sokola Pražské Předměstí.

Zleva: Jakub Schmidt, Helena Rezková, Jaroslav Novák a Alena Nováková ve studiu Českého rozhlasu Hradec Králové

Moc děkuji, že jsme si mohli památný 8. říjen roku 1941 s našimi hosty připomenout. Helena Rezková, Alena Nováková a Jaroslav Novák. Nadšení a hrdí sokolové z našeho kraje. Moc děkuji a na shledanou.
Na shledanou.

autoři: Jakub Schmidt , baj
Spustit audio

Související