RECENZE: Shaun a mimozemšťan. Animovaná ovečka stále baví svou odvázaností a absurdností

Shaun, který je ve skutečnosti beránek a světu se poprvé představil v krátkém „hitchcockovském“ filmu Wallace a Gromita O chloupek v roce 1994, se po čtyřech letech vrátil do kin. V prvním celovečerním dobrodružství, nazvaném prostě Ovečka Shaun ve filmu, se stádo vydalo z farmy do města zachraňovat svého majitele. V nové akci s podtitulem Farmageddon anglické ovce zachraňují mimozemské mládě, které se náhodou dostalo na jejich farmu i na Zemi.

Režii převzali debutanti v tomto oboru a délce Will Becher a Richard Phelan, kteří Shauna a jeho partu poznali díky práci na televizním seriálu Ovečka Shaun. Z tvůrčího dua z „jedničky“, které si s minulým filmem vysloužilo nominaci na Oscara, Zlatý glóbus, BAFTA i na Evropskou filmovou cenu a přes 100 milionů dolarů na tržbách, zůstal Mark Burton jako spoluscenárista. I díky němu Farmageddon pokračuje v tradici a nabízí přesně to, co bychom od filmu se Shaunem čekali. Milou, veselou, mírně absurdní a excentrickou zábavu pro všechny věkové kategorie, která se obejde beze slov, vyvedenou v typickém stylu už víc než čtyřicet let starého britského animovaného studia Aardman a jeho plastelínových postaviček.

Kromě ovčí party tak nechybí hlídací pes Filuta, který až příliš miluje pravidla, ale i tak má dobré srdce, nebo farmář, jenž přemýšlí, jak si vydělat na nový kombajn. Noví jsou mimozemšťané, díky nimž se z filmu stala také sci-fi pohádka plná láskyplných odkazů na klasiky žánru od E. T. – Mimozemšťana přes Blízká setkání třetího druhu a Akta X až po 2001: Vesmírnou odyseu. Nejvíc se ale Shaun stále drží komedie. I přes modernizaci (ovce umí objednat pizzu online) řada scének využívá stoletím osvědčeného humoru grotesek. Honičky a padání spolehlivě fungují především na mladší diváky. Rodiče kromě zmíněných filmových referencí velmi ocení například scénu ze supermarketu, v níž se ztracené mimozemské dítě vzhledově připomínající potomka psa, králíka, ducha a teletubbies dostane ze slazených nápojů do hyperaktivního cukrového rauše. Předností Ovečky Shaun je ovšem to, že ačkoli její humor není výjimečně vynalézavý či sofistikovaný, dokáže bavit různé věkové skupiny i najednou.

Nepřekvapivý příběh zahrnující samozřejmě i vládní agenty v černém a doplněný výběrem mdlých popových songů natahujících čas tu naštěstí není tak důležitý jako jednotlivé gagy. V nich i přes rozverný úvod, v němž se Shaun a kamarádi baví na farmě různými aktivitami včetně vystřelování z kanonu, účinkuje tentokrát méně ovcí i dalších domácích zvířat než minule. A i proto, že mimozemské mimino Lulu, které převzalo jejich čas na plátně, se chová opravdu dětinsky, nepřeskočí Farmageddon laťku prvního filmu. I tak film nabádající k vstřícnosti a pochopení druhých stále baví svou odvázaností a absurdností, stejně jako péčí o detail a animací, která nepřipomíná 90 procent ostatních animovaných snímků v kinech.