Uznáváme, že to názvosloví trochu kulhá, o regulérní dvojkoncert bohužel nešlo. Blood Red Shoes jsou ale natolik významnou kapelou, že ačkoliv tvrdili, že hrát půl hodinky před Pixies je pro ně pocta, jsou už dnes tak velcí, že by bez problému utáhli celý večer i sami.

"Jakmile jsme se začali cítit jistí v kramflecích, okamžitě jsme proti tomu začali brojit", řekl před lety extrovertní bubeník Steven Ansell musicserveru v rozhovoru. Myslel to asi vážně, protože oproti dosavadním zavedeným pořádkům už na pódiu nebyl jen s nově na blond obarvenou zpěvačkou Laurou-Mary Carter, ale i dalšími dvěma muzikanty, které BRS dosud neměli.

Sedm odehraných skladeb také nebyl ani zdaleka výběr toho nejlepšího. Spíše pravý opak, protože skoro všechny byly z nové desky "Get Tragic", která se jim jako první z dosavadních čtyř alb moc nepovedla. A ještě k tomu byly vesměs dost pomalé, což mohlo nejednoho dovést k myšlence, jestli to tak náhodou nedostali od hlavních hvězd příkazem. Nebylo by to poprvé, vzpomeňme třeba na chudáky předskokany z koncertů Metalliky. A zcela vážně - kdyby Blood Red Shoes hráli naplno jako vždycky a nasázeli tam i nějaké ty hity, je dost možné, že by ten večer patřil jim. Běžně jsou totiž opravdu skvělí a plní energie. Takže pokud jste je náhodou viděli poprvé, vězte, že ačkoliv to vůbec nebyl špatný set, jejich reálné vystoupení vypadá o dost jinak. Přesvědčit se o tom ostatně budete moci už 4. listopadu v Lucerna Music Baru.

U Pixies se po úterku mluví hlavně o jedné věci. Zvuku. A zatímco fanoušci, kteří stáli dále od pódia nebo na balkónech, jsou vesměs zklamaní, protože Blacku Francisovi častokrát ani nerozuměli, kotel vepředu je naopak spokojen, protože měl zvuk parádní.

Za zmínku stojí také ještě dvě další věci. Jednak zpěvák působil jako jednoznačně dominantní člen formace, protože sidekick Joey Santiago i zkušená wonder woman Paz Lenchantin s ostruhami nabitými mimo jiné u Queens Of The Stone Age nebo Zwan byli upozaděni a kolikrát na ně ani nesvítily reflektory. To vyvolávalo (pravděpodobně oprávněný) dojem, že Black Francis může mít v kapele podobně silné slovo jako jeho seriálový skoro-jmenovec Francis Underwood z "House Of Cards". Ostatně bývalá basačka Kim Deal už se o tom ve své autobiografii rozepsala.

Druhým tématem k diskuzi je setlist. Ten skupina mění po každém koncertě. A i když pár jistot zůstává neměnných, jako třeba to, že největší hit "Where Is My Mind?", který proslavil film "Klub rváčů", zazní někdy uprostřed, zbytek je sázka do loterie. Třičtvrtěhodina jen s elektrickou kytarou, pak až do osmdesáté minuty se španělkou a po zbytek večera se už kytary budou Francisovy v rukou střídat samy. Mezi bezmála čtyřiceti skladbami frontman k publiku nepromluvil ani jednou, fanoušci se tak mohli soustředit na to, zda se právě v Praze dočkají své milované písně. "Wave Of Mutilation" mezi nimi nechyběla, takže spokojenost.