Ve skutečnými událostmi inspirovaném snímku se spolu na plátně vůbec poprvé objevují herečtí matadoři Jiří Schmitzer a Ladislav Mrkvička v úlohách dvou pánů nad hrobem. Oba jsou bývalými politickými vězni a rozhodnou se zavraždit bývalého komunistického prokurátora. Ten jim, když byli zavření dělal ze života peklo. Zábavný námět? Na první dobrou možná. Vychází však ze skutečných událostí. Komediálních prvků zde mnoho nenajdete. Z původně zamýšleného dokumentu došlo na hraný dramatický snímek, mapující nejen kapitolu dějin, se kterou jsme se nevyrovnali, ale i strasti a neduhy pokročilého věku…
„Tondo, já jsem přijel Mráze zabít,“ říká Vlastimil Reiner (Schmitzer) v úvodu filmu svému starému kamarádovi Antonínovi (Mrkvička), když přiletí do Čech z Oregonu, kde žil v emigraci. A právě tomuto je podřízen zbytek filmu. Cestě za pomstou. Nicméně autorům snímku (jedná se o duo režisérů a scénáristů zároveň) slouží ke cti, že se rozhodli toto téma nepojmout jako nějaký drsný thriller ve stylu amerických akčních hrdinů, který si to i po sedmdesátce rozdávají s gangstery jako by se nechumelilo, ale jako místy až příliš realisticky mrazivé drama, kde je spíš sama cesta cílem. Oběma pánům, z nichž jeden je ještě navíc invalidní, totiž klade jejich věk velké překážky. Podobně jako třeba v Pašerákovi Clinta Eastwooda. Nikdo nemládneme – chtělo by se říci. Zde však morální nejednoznačnost a hořkost činů obou hrdinů přímo pohání naše nedávná historie.
Historie režimu, který zničil nejeden život, a k jehož zločinům jsme se jako společnost nepostavili tak úplně čelem. Ať už je názor diváka jakýkoli, tvůrci filmu mu nic nepodsouvají. Místo toho s námi a dvěma protagonisty na pozadí lehké hry na téma „co by, kdyby“ podnikají jakousi odyseu za vykoupením. U málokterého filmu se budete cítit tak staře. Tento vám to naplno dopřeje. A ona inspirace skutečností? Vychází se z neuskutečněného plánu opravdového válečného veterána, emigranta a vězně režimu; Pravomila Raichla, který se totožný čin rozhodl se svým kamarádem spáchat na přelomu tisíciletí. Osud tomu však nepřál a Raichl v předvečer chystaného činu zemřel. Zde se tvůrci rozhodli hrdinům pomstu umožnit.
Jak jsem už psal, z původního plánu autorské dvojice natočit o celé události dokumentární film, se stala road movie s místy až právě dokumentárními prvky, jež se zde prostě nezapřou. Ve snímku prakticky není hudba a je točen se zvláštním odstupem. I díky lokacím, které hezky odrážejí porevoluční fasádu, kterou jsme tak nějak svou nedávnou historii skutečně i metaforicky zaplácli, je vše co zde sledujeme zahaleno určitou tíživou atmosférou. Ta ve vás po zbytek snímku zanechává podivně neuspokojivý dojem a nutí vás o filmu po doznění závěrečných titulků ještě chvíli přemýšlet. Což je výborné. Jakkoli jsem si místy říkal, že tragikomedie by tomu všemu sedla lépe, záměr autorů chápu.
Palec nahoru pochopitelně (a jistě to ani nikoho nepřekvapuje) zasluhují oba herci, kteří svým postavám vdechli život. O ždibec víc pak vyniká Jiří Schmitzer, kterému maskéři přidali ještě nějakou tu dekádu vrásek. Dokázal velmi přesvědčivě ztvárnit starce, upoutaného na invalidní vozík a z upřímně doufám, že jej Český lev nemine. Neb na něj vyzrálý herec naplno aspiruje. Celý počin by samozřejmě bez ústřední dvojice neměl zdaleka takovou výpovědní hodnotu a na výkonech obou pánů značně stojí. Potěšila mne i určitá odosobněnost, která se skvěle zračí v morálně, ale i dějově nejednoznačném konci. Ona je totiž otázka, jestli je některé činy opravdu dobré dotáhnout do konce, když si uvědomíme, co vše to stojí.
Verdikt
Staříci jsou silné a velmi vážné drama s obdobně silným tématem (název, který mně osobně evokoval spíš něco na způsob povedeně zábavné Teroristky však mohl být zvolen přiléhavěji), které však jako by díky pozvolnému tempu (nejen hlavních hrdinů, ale i vyprávění), stále zůstávalo někde na půli cesty, byť bez přebytečného patosu či nějaké uměle vytvářené nostalgie. Jsme hozeni do vody a minulost obou hrdinů si musíme dotvořit ze střípků zde obsažených, jakož i z toho co o našich dějinách víme. Nad vodou jej drží skvěle ztvárněné hlavní postavy a řada v současnosti stále aktuálnějších motivů, jež pořád hýbou společností – a tedy i divákem. Možná by přece jen stálo za to dokument natočit a herce použít jen k rekonstrukci událostí, podobně jako třeba ve velmi dobrém dokumentu o komunisty umučeném knězi Josefu Toufarovi – Jako bychom dnes zemřít měli. Snímek je místy silně deprimující díky na mnoha místech čišící bezvýchodnosti a bezmoci, díky nimž se po finále jakákoli katarze jaksi nedostavuje. Místo ní zůstávají myšlenky na obtížné stáří a na to, že některé věci zůstanou asi už navždy nedořešené. I takových filmů je třeba. Jen si nejsem jistý, že bych tento chtěl vidět znovu. Alespoň ne v nejbližší době…
Staříci/ Old-Timers
Trailer
Česko, Slovensko, 2019, 85 min
Road movie / Drama
Režie: Martin Dušek, Ondřej Provazník
Scénář: Martin Dušek, Ondřej Provazník
Hrají: Jiří Schmitzer, Ladislav Mrkvička, Dušan Kaprálik, Michal Suchánek, Přemysl Bureš, Karel Jirák, Marika Procházková, Pavel Batěk, a další.