Vocáska zachránilo pohnuté politické dění a Sametová revoluce. Poprava se odložila, čerstvě zvolený prezident Václav Havel nakonec změnil jeho trest na doživotní vězení. O půl roku později byl trest smrti v Československu zrušen úplně.

Budoucí vrah se narodil v roce 1961 a dětství neměl vůbec šťastné. Otec i matka byli alkoholici, což ho během těhotenství značně poznamenalo. Školu kvůli nízké inteligenci nedokončil a pořádnou práci najít nemohl.

Nakonec skončil jako psovod u ostrahy budov Dopravního podniku. Hodiny před svou první brutální vraždou seděl v restauraci se svým německým ovčákem a popíjel se slepým štamgastem. Oba byli hodně pod parou, když se ho Vocásek zeptal, jestli u něj může přespat. Spolu s nevidomým mužem odešel do jeho bytu, kde pokračovali v pití.

Vypukla hádka. Dodnes není jisté, kdo ji začal a co bylo jejím předmětem, známý je jen její konec. Vocásek muže praštil kladivem a ubodal šroubovákem. Sesbíral střepy ze země, aby se o ně neporanil pes, a ulehl ke spánku. Odešel až druhý den ráno.

Druhou Vocáskovou obětí byl Ferdinand Koudelka a scénář vedoucí k vraždě byl téměř totožný; oba popíjeli v hospodě, Koudelka ho pozval do svého bytu, kde pokračovali v alkoholovém dýchánku. Vznikla hádka, která skončila dvanácti bodnými ranami. Pak svou oběť oloupil a věci schoval do kufrů.

Cestou domů si na něj posvítila hlídka Veřejné bezpečnosti - Vocásek byl totiž celý od krve a policisté měli podezření, že došlo k zločinu. Na služebně se Vocásek k oběma vraždám přiznal, a ještě k jednomu pokusu o vraždu.

Vocásek několikrát žádal o podmínečné propuštění. Tvrdil, že se změnil, přestal pít, je vzorným vězněm a stal se věřícím. Už by neublížil ani mouše. Na svobodě by pracoval pro sestry boromejky v domově seniorů v Jeseníkách. Všechny jeho žádost však byly zamítnuty a doživotí si tak odpykává dodnes.