Katarské vrcholy - 2. část
Nová královna na sedmibojařském trůnu
Od roku 2016 dominovala světovým vícebojům Belgičanka Nafissatou Thiamová. Postupně jí však vyrůstala zdatná konkurentka v podobě Britky Katariny Johnson-Thompsonové. Již na loňském evropském šampionátu v Berlíně byl jejich souboj vyrovnaný a totéž se očekávalo i letos v Dauhá. Vše bylo ale trochu jinak. Thompsonová jasně dominovala, zatímco Thiamová se trápila s bolavým loktem a byla s velkým odstupem stříbrná.
Katarina Johnson-Thompsonová zahájila mistrovský sedmiboj v Dauhá na výbornou, když časem 13.09 zaběhla nový osobní rekord na stovce překážek. Výškařský duel s Thiamovou pak obě ozdobily novým vícebojařským maximem šampionátu v této disciplíně, které má nyní díky nim hodnotu 195 centimetrů. Výrazného vylepšení osobního maxima dosáhla Thompsonová také v její neoblíbené kouli, kde zaznamenala 13.86. První soutěžní den pak uzavřela vynikajícím časem na dvoustovce, kterou prolétla za 23.08.
Na pozitivní vlně se pak vezla i v průběhu druhého dne. Nejprve potvrdila pověst vynikající dálkařky, když brala skvělé body za 677 centimetrů, což by jí bohatě stačilo na postup do finále i mezi specialistkami, následně si hodila nový osobák v oštěpu, který se jí zapíchl na 43.93 a své dvoudenní snažení zakončila na osmistovce v dalším kariérním maximu 2:07.26. Její vítězný součet byl pak skvostný, když posbírala celkem 6981 bodů, čímž se zařadila na šesté místo historických světových tabulek. Britský národní rekord své legendární krajanky Jessicy Ennis-Hillové vylepšila o 26 bodů a usedla na světový sedmibojařský trůn.
Výškařská galapředstavení
Mužská výška nepatřila v průběhu letošní sezóny k nejelitnějším disciplínám. Přesto pozornost katarského publika směrovala zejména do výškařského sektoru, kde se měla představit hlavní domácí hvězda a tvář šampionátu Mutaz Essa Barshim. Nad jeho formou ovšem visel otazník. Muž, který v minulých letech dominoval světové výšce a několikrát útočil na světový rekord, absolvoval v minulém roce operaci kotníku a následně předváděl nevýrazné výkony, což potvrdil i jeho poslední start před MS, kdy ve finále Diamantové ligy skončil desátý ve výkonu 220. Přesto nebylo třeba propadat panice. V průběhu sezóny se nedařilo ani ostatním výškařům a hodnota 230 centimetrů pro ně byla mnohdy jen velmi těžko překonatelná.
Na mistrovství světa bylo ale vše úplně jinak. V Dauhá přišlo výškařské obrození a Barshim stál v jeho čele. Do mistrovské soutěže vstupoval v pozici leadera světových tabulek Bělorus Maxim Nědosekov, který byl v čele této statistiky s výkonem 235 centimetrů. Na mistroství světa mu ovšem ani úspěšný první skok na 233 centimetrech nezajistil medaili a skončil čtvrtý. Úspěšným obhájce titulu se stal před bouřlivým domácím publikem a samotným emírem Mutaz Essa Barshim, jen posunul hodnotu nejlepšího světového výkonu roku až na 237 centimetrů a v dramatickém duelu si poradil s ruskou dvojicí Mikhail Akimenko (stříbro) a Ilja Ivaňuk (bronz). Oba ruští nezávislí závodníci si skočili nový osobní rekord 235 centimetrů.
Oproti mužům, se v soutěži žen špičkové výkony očekávaly, a to zejména z důvodu startu ruské suverénky Marie Lasickeneové. Ta před dvěma lety získala svůj druhý titul mistryně a tehdy jí výrazně potrápila Ukrajinka Julia Levčenková. Také v Dauhá měla novou ukrajinskou vyzyvatelku. Byla jí teprve osmnáctiletá juniorská světová rekordmanka Jaroslava Mahučiková. Lasickeneové zajistil zisk třetí zlaté medaile z MS až lepší zápis, když zdolala 204 centimetrů hned napoprvé. Mahučiková tuto hodnotu pokořila napotřetí, nicméně v jejím podání se jednalo o dvojnásobné vylepšení vlastního juniorského historického světového maxima. Podobný scénář se pak odehrál i v souboji o bronz, když Američanka Vashti Cunninghamová i Ukrajinka Julia Levčenková skočily shodně rovné dva metry. Cunninghamové se to podařilo napoprvé, a proto se mohla radovat z bronzu. Finále výškařek tak mělo špičkovou kvalitu.
Přes tradiční rivaly ke čtvrtému titulu
Někteří atleti jsou ve svých disciplínách skutečnými pojmy a závodícími legendami. To platí například i o americkém trojskokanovi Christianu Taylorovi a polském kladiváři Pawlovi Fajdekovi. Oba v Dauhá přidali již svůj čtvrtý titul mistra světa.
Pro Christiana Taylora byl největší překážkou k zisku čtvrtého světového zlata jeho tradiční soupeř a také kamarád Will Claye, se kterým se utkává již od střední školy a mnohokrát byly jejich vzájemné souboje ozdobou světových šampionátů, olympijských her a nespočtu atletických mítinků. Na velkých mezinárodních akcích byl až na jednu výjimku vždy úspěšnější Taylor, když bral zlaté medaile na olympijských hrách v Londýně 2012 a Riu de Janeiru 2016 i na světových šampionátech v Tegu 2011 a Londýně 2017. Ve všech těchto případech se před ním musel Claye sklonit a spokojit se se stříbrnou medailí. Taylor pak získal ještě zlato na mistrovství světa v Pekingu 2015.
Na letošním MS chtěl Claye toto prokletí prolomit a papírové předpoklady ho k tomu opravňovaly. V průběhu sezóny dvakrát překonal osmnáctimetrovou hranici a do světového šampionátu vstupoval jako leader letošních světových tabulek, když v Long Beach doskákal na 18.14, čímž se zařadil na třetí místo historických světových tabulek právě za Taylora a světového rekordmana Brita Jonathana Edwardse. Ovšem co se týká vzájemných soubojů v roce 2019, byl úspěšnější Taylor, který svého krajan porazil například i ve finále Diamantové ligy v Bruselu.
Samotný finálový závod v katarské metropoli pak opět vyzněl lépe pro Taylora, který ukázal, že se na vrchol sezóny umí perfektně připravit. Ve správný moment si vylepšil své sezónní maximum na 17.92 a stal se počtvrté trojskokanským mistrem světa. Claye na jeho výkon totiž nedokázal odpovědět a za 17.74 bral další stříbro.
Také kladivář Pawel Fajdek na světových šampionátech dominuje své disciplíně. Před Dauhá ovládl tři mistrovství světa v řadě, když vystoupal na nejvyšší stupínek na MS v Moskvě 2013, Pekingu 2015 i Londýně 2017. V posledních dvou sezónách mu ale byl stále vyrovnanějším soupeřem jeho reprezentační kolega Wojciech Nowicki, který ho loni na mistrovství Evropy v Berlíně dokonce dokázal porazit. Také letos nezůstal Nowicki oproti Fajdekovi pozadu a byl autorem letošního nejlepšího světového výkonu 81.74. Ve vzájemných soubojích byl ale úspěšnější Fajdek.
Na očekávaný vyrovnaný duel v rámci mistrovství světa nakonec vůbec nedošlo. Fajdek byl z celého startovního pole jasně nejlepší, když se jako jediný dostal za osmdesát metrů a pohodlně si dokráčel pro svůj čtvrtý titul mistra světa za 80.50. Původně čtvrtý Nowicki mohl pak být po protestu polské výpravy proti Maďarovi Bence Halászovi rád i za dělený bronz.
