S trochou představivosti mohl mít člověk pocit, že se vrátil v čase o čtvrtstoletí zpět. Třeba při pohledu na Petra Křivánka, jak uprostřed obranné linie s roztaženýma rukama diriguje své spoluhráče.
„On si na to furt hraje. My ho stejně neposloucháme, ale má z toho dobrej pocit,“ dobíral si svého spoluhráče Marek Zúbek, další velikán brněnského Boby z 90. let.
Právě osobnosti z poslední slavné éry zdejšího fotbalu se ve čtvrtek za Lužánkami postaraly o záchvěv nostalgie. Poprvé od 30. září 2001 se na mytický stadion vrátil tým Zbrojovky, byť pouze ve veteránském a přípravném mači. V obou případech se brněnský tým utkal s výběrem olomoucké Sigmy.
„Super zážitek. Když se sem člověk vrátí a přijdou lidi, znovu vám naskočí vzpomínky. To hřiště a prostředí tady je nezapomenutelné,“ rozplýval se Zúbek.
Legendární stadion se od posledního ligového duelu v úvodu tisíciletí tiše rozpadal až do roku 2015, kdy na něj rozlučka s kariérou Petra Švancary znovu přinesla fotbalovou vášeň. Tehdejší třicetitisícový dav však zůstal mimořádným úkazem, čtvrteční program sledovaly nesrovnatelně prořídlejší tribuny.
„Bylo to fantastické, znovu na mě přišla nostalgie. Jen mě trochu mrzí, že některým lidem nevyhovoval termín a nepřišlo víc diváků, aby to bylo ještě krásnější a zajímavější. Bohužel to jinak udělat nešlo,“ poznamenal další ze známých „bobíků“, Patrik Siegl.
„Počasí bylo neuvěřitelně proti nám, i když bylo lepší než ve středu. Kdyby bylo dva tři dny hezky, tak myslím, že by přišlo 8 až 10 tisíc lidí,“ uvedl hrající pořadatel Švancara. „Ale i tak tu bylo odhadem kolem pěti tisíc lidí, což je na přátelské utkání slušné. Opět se ukázalo, že Lužánky táhnou, nostalgie tu pořád působí.“
I těch zmíněných pět tisíc diváků se zdálo jako lehce nadsazený počet. Na atmosféru si ovšem účastníci stěžovat nemohli, a to jak v přípravném duelu áčka Zbrojovky proti ligové Sigmě, tak v předcházejícím souboji starých gard. „Přišli srdcaři, kteří Zbrojovkou žili a žijí. Je super pro ně hrát,“ prohlásil Zúbek.
Kopenec hrál naposledy
Fanoušky zase mohl zahřát pohled na jejich dávné idoly. Většinu veteránského týmu tvořily ikony 90. let, vedle už zmíněných například Richard Dostálek, Milan Pacanda, Pavel Holomek, Zdeněk Valnoha, Luboš Přibyl či Libor Došek.
Tma, chorály a první výhraPremiéru nového trenéra Zbrojovky Brno zahalila polotma. Byla to škoda, protože poprvé pod dozorem Miloslava Machálka porazili brněnští fotbalisté prvoligovou Sigmu Olomouc 2:0. Byť to bylo v exhibičním zápase, hraném pod improvizovaným osvětlením, před nímž se trenéři obou celků domluvili na zkrácení utkání na 2 x 30 minut. „Bylo tam od každého něco, exhibice i příprava. Všechno se přizpůsobilo tomu, aby se nikdo nezranil a proběhlo to v duchu fair play. Hřiště tady nemá takovou kvalitu, osvětlení nebylo ideální. Přesto to mělo náboj a byly tam situace, kdy to mělo šťávu,“ řekl kapitán Zbrojovky v prvním poločase Pavel Eismann. Večer si nejvíc užili fanoušci. Na transparentech i svými chorály připomínali, jak by se chtěli za Lužánky vrátit natrvalo. V poločase vystrojili na potemnělé tribuně působivé choreo, po skončení zápasu si s hráči dopřáli děkovačku. Přestože vydrželo jen pár tisícovek odolných, atmosféra byla výborná. „Muselo být něco nádherného, když tady bylo 30 tisíc lidí,“ povídal Eismann. Kapitánské role právě za Lužánkami si považoval. „To je sen každého fotbalisty Zbrojovky. Jsem rád, že se to povedlo,“ přiznal. V sestavě domácích chyběli Antonín Růsek (reprezentace), Ondřej Vaněk (drobné zranění) a Adam Fousek (nachlazení). „Seznamujeme se. Nebral jsem to jako test. Jedna strana druhé (trenér a mužstvo) jsme něco ukázali. Od pátku se začneme připravovat na příští zápas s Varnsdorfem,“ podotkl Machálek. |
„Jsem rád, že jsme se tady zase sešli. Klub tímto děkuje lidem, kteří pro něj něco odvedli. Ale nejšťastnější jsem za ty Hrony, Jarůšky a Kopence,“ zmínil Švancara tři mohykány z mistrovské sestavy Zbrojovky z roku 1978, kteří se ani v pokročilém věku nebáli vkročit na hřiště.
Sedmdesátiletý útočník Jan Kopenec se tímto vystoupením definitivně rozloučil s aktivním hraním. „Uběhlo to strašně rychle,“ pronesl poté se slzami v očích.
V exhibičním duelu starých gard Zbrojovka od začátku dotahovala, nakonec díky zásahům Pavla Zavadila, Dostálka, Švancary a Jana Trousila uhrála remízu 4:4.
„Když kolem sebe máte hráče, kteří to umí a dají vám včas nahrávku, tak je to radost. Kluci navíc nestárnou, vypadají pořád stejně,“ prohodil Zúbek. „Doma jsme chtěli samozřejmě vyhrát, ale Sigma byla silný soupeř,“ uznal Siegl.
Zbrojovka se radovala aspoň v následném přáteláku prvních mužstev, který vyhrála 2:0. „Ukázalo se, že má smysl tyhle zápasy dělat. Vždycky je co zlepšit, ale převládají pozitiva a doufám, že v roce 2020 sem přilákáme opravdu top soupeře. Snad stadion do budoucna vydrží aspoň tak, jak je teď,“ doufá Švancara.