Úvod  > 

Z jihočeských Mažic do afrického Dakaru – Do Mauretánie a pak dále. Bohužel ve dvou

Ještě slabých 1430 kilometrů a bude to.

zobrazit všechny fotky

Trojici Mažičáků jsme v minulém díle opustili ve městě Dakhla, kam dorazili v neděli 6. října. Před sebou měli čtyřistakilometrovou cestu na hranice Mauretánie a obratník Raka.

Z jihočeských Mažic do afrického Dakaru - přes Západní Saharu na pobřeží Atlantiku

A taky cestu územím nikoho a bůhví s jakým signálem, takže už dopředu avizovali, že další zprávy dorazí až asi po třech dnech. A tak se taky stalo. Soubory fotografií a zvukových souborů dorazily skoro přesně o půlnoci ze čtvrtka 10. na pátek 11. října. Tak co se za ty čtyři dny přihodilo?

Tak jak měli naplánováno, vyrazili v pondělí z Dakhla směrem na hranice Mauretánie. Po cestě ještě dotankovat. Oběd v motelu Bambas asi 80 km před hranicí a pak už dále. Celnice vypadala docela evropsky. Spousta okýnek, ale nikde žádný nápis, kdo kam má jet. Takže naše cestovatele různě posílají tam a zase tam. Ale podařilo se, předjeli fronty kamiónů a po získání asi pěti různých razítek se jede dále. Vepředu země nikoho. Z marocké strany dva kilometry asfaltu a dále čtyři kilometry ujeté hlíny v písku. Cesta, kterou hlídají jednotky OSN, se musí hledat. Vepředu brána do Mauretánie. Ta se v šest večer zavírá a nikdo nesmí přejet. Po příjezdu rychle pro víza, které stojí 55 euro. Vybavení kanceláří strašné, totální chaos. Teď začíná ta pravá Afrika. Maroko je proti tomu evropský stát. Poplatky nebo spíše úplatky úplně za všechno. Dokonce za parkovné před kanceláří. Místní týpek nabízí pomoc. Za 55 euro. Ale bez něj by to asi nešlo. S každým úředníkem se zná, plácají se po ramenou. Nakonec se jeho provize podaří usmlouvat na 20 euro za každého. Za čtyři hodiny se ale podařilo a mizíme dále. V podvečer u vesnice Bou Lanouar v poušti kemp a rychle spát. Strašná únava.

V úterý 8. října. Vyráží se hned ráno podél kolejí. Cesta relativně pěkná bez písku. Ale ouha. Přichází problém. Motorka Honzy Bejčka nejede. Motor nemá kompresi a má natržené lanko spojky. Rozebrat a zkusit opravit. Ovšem přišly dvě krátké písečné bouře. Prach a a písek, což otevřené motorce nedělá dobře. Oprava se nedaří. Motorka vlastními silami v poušti neopravitelná. Naštěstí je tady chlápek s terénní Toyotou, který slibuje, že motorku i s Honzou naloží a odveze zpátky na mauretánsko - marockou hranici. Za zhruba 300 euro a po přemlouvání z toho nakonec zbylo 200. Motorka naložená a Honza Bejček se s ní vydává na zhruba tří hodinovou cestu zpět a zkusí to v servisu opravit. Domluveno, že se potkáme v hlavním městě za dva až tři dny. Ve dvou se vydáváme na další zhruba třicetikilometrový úsek. V sedm večer se stmívá, takže ještě ujet asi 30 kilometrů. U vesnice Inal postavit stany a rychle spát. Celkem dnes ujeto asi 150 kilometrů a navíc dále jen ve dvou.

Středa 9. října. Ráno se vyráží zase podél kolejí. Po 30 kilometrech zase písečné duny, ve kterých se jezdit nedá. Takže hup na koleje a jede se mezi nimi. Vlaky jezdí jen tři na jednu stranu a pak tři zase zpět. A podle místních už prý všechny jely. Vlak stejně jede rychlostí asi 35 kilometrů, takže to třeba vyjde. Podél kolejí relativně dost vesnic a je tady i voda, která se sem přiváží vlakem. Což řeší další problém, který nastal. Jedna pětilitrovka vody ztracená a další dvě děravé. Zbývá pět litrů. Takže voda, která tady je, přichází vhod. K večeři dvojitá polévka s nalámaným chlebem. Jako na vojně. Ve čtvrtek bude do Choumu zbývat asi 70 kilometrů, což by neměl asi být do oběda problém. Po cestě Láďa rozdává dětem bonbóny. Ale je jich tady spousty. Po cestě ještě vojenská kontrola. Dva vojáci se samopaly a třetí přišel v žabkách. Jednoho z nich bolí zub, takže léky českých motorkářů přijdou vhod. Spí se pod horou Ben Amira, což je druhý největší monolit na světě. Celkem dnes najeto asi 170 kilometrů.

Čtvrtek 10. října se dva Mažičáci vydávají od hory Ben Amira směrem na Choum. A zase duny, které nejdou přejet. Takže znovu na koleje a po nich na Choum. Asi 30 kilometrů před ním už se cesta lepší, takže se dojíždí v pohodě. Panuje tady hrozná chudoba. Nabízejí čerstvý chleba a občerstvení. Asi za 10 korun. Je to skvělé. Za městem se jede po nové široké silnici do Ataru. A zase asi tři kontroly. V Ataru to vypadá jak před 100 lety. Všude špína, strašná chudoba. Na pumpě se tankuje a kolem okamžitě spousty místních. A že, samozřejmě za poplatek, pomůžou s tím a oním. Natankováno a rychle do proslulého kempu Báb Sahar. Pěkné, ale nikdo kolem. Původní majitel, Holanďan, se odstěhoval zpět domů a místní podnikatel na všechno dlabe. Řekli jsme si o WiFi, ale ještě v devět večer nikde nic. Na pumpě ještě umýt motorky, namazat řetězy a vyčistit vzduchové filtry. SMS Honzovi Bejčkovi. Odpověď je smutná. Je už zpátky v Maroku a vyráží na sever Maroka do Tangeru na hranice. Na pátek je plánována cesta do hlavního města Nouakchott. Asi 450 kilometrů.

Autor: Ivo Bukač

Další zprávy z regionu

• Policie pátrá po čtrnáctiletém chlapci z Prachaticka

  

  před 39 minutami
  PRACHATICKO - Policie pátrá od středy 24. dubna po čtrnáctiletém chlapci z Prachaticka, který utekl před 17. hodinou z Dětského…

  0 komentářů Více info

• Nevyužitý kout v písecké ZŠ Jana Husa proměnili v knihovnu

  

  před hodinou
  PÍSEK - Nevyužívaný kout ve spojovací chodbě ve druhém patře mezi starou a novou budovou proměnili na ZŠ Jana Husa v Písku ve školní…

  0 komentářů Více info

• Kam za kulturou ještě teď v dubnu v Milevsku?

  

  před 4 hodinami
  MILEVSKO - Poslední dubnové dny se vydejte za kulturou.

  Více info a fotek (6)
•