Textař Eduard Krečmar: Karel Gott měl rád pravdivé texty

Zůzi, Chci tě líbat, Beatles nebo Být stále mlád jsou písně, které pro Karla Gotta otextoval Eduard Krečmar. Tou první byla skladba Láskou se léčí z roku 1964, původně song Paula Anky. Tehdy byl Krečmar ještě studentem Vysoké školy ekonomické, nedokončil ji ale a stal se profesionálním textařem. Pro Gotta napsal na šedesát písní. Na některé z nich zavzpomínal v rozhovoru pro ČT24.

Vy jste byl prvním textařem, který napsal text pro Karla Gotta. Jak vaše spolupráce fungovala? Zadal on práci vám, nebo vy jste mu nabídl svůj text?
Nejprve – když jsem poznal, jak zpívá, v kavárnách Alfa a Vltava –  jsem mu nabídl něco, co jsem měl. A on kupodivu zavolal. Od té doby mi zadával melodie, buď hotové věci, nebo demosnímky skladatelů. 

Eduard Krečmar: „Získal si hlavně moji maminku. Říkala: ‚Něco tomu panu Gottovi udělej, to je moc slušný chlapec.‘“

Myslíte, že existuje něco jako text pro Karla Gotta? Muzikanti často říkají, že by měl mít hlavně hodně dlouhých „á“.
Do jisté míry je to pravda, takové texty se dobře zpívají. Karel ale také říkal: ‚Vždyť můžu zazpívat krátkou, tu taky umím.‘ Ne vždy tedy trval na kantilénových slabikách. Obsahově měl rád jednoduché texty, ale pravdivé. 

Stalo se vám někdy, že byste nabídl Karlu Gottovi text, a on řekl, že pro něj není nebo že by něco upravil?
Stávalo se a trošku jsem na to i hřešil, že třeba některý detail ještě spolu dotvoříme. Dřív mi Karel už při zadávání ukázal, jak by to zpíval, takže mi bylo jasné, ještě než jsem zasedl k práci. Zrovna tak když se mu něco nelíbilo, měl kouzelný talent zazpívat to tak, že se člověk chytil za hlavu. Nenápadně skladbu znemožnil. 

Máte mezi texty, které jste pro Karla Gotta vytvořil, nějaký nejoblíbenější?
Z poslední doby mám rád písničku Být stále mlád a ze starších pak Kam se schoulíš, protože to je typický slow rock a já jsem původně z rokenrolu. A ten text má také tu náladu.

Být stále mlád je původně písní Forever Young od kapely Alphaville. Práva údajně poskytli Karlu Gottovi jako  bianco šek, ale trošku se zdráhali při snaze německého rapera Bushida, který udělal s Karlem Gottem později předělávku. Jak vy jste na další verze nahlížel?
Byl jsem rád, že naše původní nahrávka žije svým životem. Německou verzi jsem ani moc dobře neznal, ale ještě pak udělal Leoš Mareš svou verzi a ta byla docela slušná.

Pro Karla Gotta jste otextoval i další převzaté písně, například od Paula Anky, Alberta Hammonda nebo skupiny Nazareth, ale i od německých interpretů. Do jaké míry jste ctil myšlenku originálního textu?
Nejen pro Karla Gotta jsme ze začátku psali spíš zvukovou nápodobu než podle obsahu. To byla do jisté míry výhoda, ale také to bylo unfair k původním autorům, takže od doby, kdy se lépe sledují autorská práva, jdeme jako textaři po obsahu, zároveň se ale samozřejmě snažíme udržet podobnou zvukomalbu.

Napsal jste: „Vždy mám strach, jestli ještě něco nového dokážu přinést, když si vzpomenu, na kolika písních a na kolika albech jsem s Karlem dělal, včetně sedmdesátých let, kdy jsem měl zákaz publikovat a Karel mi pomohl.“ Jak přesně vám pomohl?
Především mi pomohl Zdeněk Borovec, protože se nějaké texty napsaly na něj, anebo byly použity tam, kde nebylo zapotřebí uvést autora.

Zdeněk Borovec patřil k dalším textařům, kteří pro Karla Gotta psali. Říkal jste si někdy u skladby od někoho jiného: líbí se mi víc než ta ode mě?
Mezi dalšími, kteří psali pro Karla Gotta, Zdeněk Borovec vynikal, miluju jeho písně: Když jsem já byl tenkrát kluk a Je jaká je, o které si hodně lidí myslelo, že jsem ji psal já, a já jsem říkal: ‚Naneštěstí ne.‘ Také Zdeněk Rytíř psal pro Gotta hezké texty.