Bez změny emisních poplatků se vraků nezbavíme, hájí návrh jeho tvůrce

Česká republika je prý vrakovištěm Evropy. Když se podívám na to, co po českých silnicích jezdí, musím dát tomuto tvrzení za pravdu. Potvrzují to i statistiky trhu s automobily. Zatímco prodeje nových aut řadu měsíců klesají, ročně se do Česka doveze zhruba 765 tisíc ojetých aut a celý český trh s ojetinami má hodnotu 174 miliard korun. Průměrný věk českého vozového parku je patnáct let. Všechno to jsou neskutečná čísla.

Námitka, že Češi si nekupují nová auta, protože na ně nemají, je bezpochyby logická. Stejně tak ovšem platí, že patnácti- či dvacetileté ojetiny ohrožují zdraví a životy nejen těm, kterým slouží, ale i těm, kteří s nimi sdílejí silnici nebo chodí po jejím okraji. Máme kvůli tomu, že je něco levné, hazardovat se zdravím a s životním prostředím? Pokud bych to měl k něčemu přirovnat, napadají mě staré kotle na tuhá paliva, které spálí i PET lahve a jiné odpadky. Máme snad bez námitek přijímat smogové situace, protože lidé na dražší palivo nemají?

To stejné platí i o ojetinách. Mnoha z nich se jejich původní majitelé zbavili třeba právě proto, že jejich země v zájmu čistého ovzduší zpřísnila ekologická pravidla. Zatímco v Německu již některá města omezila vjezd neekologickým vozům, u nás stará auta dál vesele kouří i v ucpaných centrech měst. Jako chodec běžně potkávám auta, u kterých jejich majitelé v honbě za co nejnižší spotřebou vylágrovali filtr pevných částic a která díky tomu kouří hůř než tovární komín.

Stát však nemusí této bezohlednosti jen nečinně přihlížet. Už jedenáct let tady máme systém emisních poplatků, který byl přijat s cílem omezit dovoz ojetin starších deseti let, motivovat k obměně vozového parku a přispět ke zlepšení kvality a technického stavu vozidel na českých silnicích. Praxe prokázala, že takzvaná „ekodaň“ skutečně funguje, zpoplatněná auta splňující emisní normy EURO 0–2 se k nám přestala prakticky dovážet a lidé si v naprosté většině raději koupili modernější vůz. 

Pokuta za to, že nemáte na nové auto, má zachránit ovzduší KOMENTÁŘ Poplatek na podporu sběru, zpracování, využití a odstranění vybraných autovraků, lidově označovaný jako ekodaň nebo ostřeji ekovýpalné, už chtěla ministerstva průmyslu a obchodu a životního prostředí upravit před třemi roky. Teď je návrh zpátky v podání Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR. A přitvrzuje. Komentář čtěte zde.

Nezanedbatelný byl i ekonomický efekt a zde se vracím k již zmiňovanému neekologického vytápění. Od roku 2009 bylo na emisních poplatcích vybráno 3,7 miliardy korun, které se nerozpustily ve státním rozpočtu, ale posílily Státní fond životního prostředí. 

V rámci kotlíkových dotací jen tato vybraná částka zaplatila zhruba 36 tisíc moderních ekologických kotlů či tepelných čerpadel. A každý, kdo měl v ulici souseda se starým kotlem na cokoliv, ví, jaká to je úleva.

Od roku 2008 se však cena vybíraných emisních poplatků nezměnila ani o korunu. Emisní normy EURO 0–2, které byly zpoplatněny, se dnes týkají téměř třicet let starých aut, které se dnes již v podstatě nedovážejí. Systém jako takový proto přestal plnit svůj hlavní cíl, a to omezit přístup ojetinám starším deseti let na tuzemský trh. Proto jsem přišel s výzvou, abychom toto změnili, a velmi vítám, že vláda chce související novelu zákona projednat ještě do konce letošního roku.

Návrh Svazu obchodu a cestovního ruchu ČR vrací emisním poplatkům původní smysl. V praxi by to znamenalo, že současný desetitisícový poplatek by se posunul z EURO 0 na EURO 3, což odpovídá vozům se stářím 15–19 let. U EURO 4, tedy aut, která jsou stará 11–14 let, by pak šlo o pět tisíc korun. Naopak starší ojetiny by výrazně podražily až na 25 tisíc korun u EURO 0 – ale buďme realističtí, taková auta se už do Čech v podstatě nevozí.

Věřím, že původní efekt se bude opakovat a na českých silnicích se objeví více aut, která nebudou ohrožovat ani naše zdraví, ani životní prostředí. A než strašit ekovýpalným a podobnými výkřiky, raději se pojďme bavit o šrotovném pro domácnosti. Odhaduji, že náš návrh by přinesl minimálně 600 milionů korun každý rok a navíc další 2,1 miliardy korun za první přeregistrace v ČR, které by se mohly tímto způsobem využít. Nemělo by smysl ty peníze použít na podporu novějších aut pro lidi, kteří potřebují pomoc? Co říkáte?

Podívejte se, jak se měří emise u turbodieselů: