Výzkum mumií slouží i současné lékařské vědě. Co vše se dá z českých mumií zjistit?

Čím se liší české a moravské mumie třeba od těch egyptských?

České mumie nebyly mumifikovány uměle jako v Egyptě, přesto i u nás najdeme příklady záměrné mumifikace. Těla se za tímto účelem ukládala do katakomb tak, aby proudící vzduch způsobil vysušení těla a zachování ostatků. To je příklad kapucínů z Brna. Pak tu máme těla, která byla mumifikována nezáměrně, byla totiž uložena do krypt, jejichž prostředí, to znamená proudící vzduch, umožnil přirozenou mumifikaci.

Ví se, proč se u nás lidé nechávali záměrně mumifikovat? Mumifikace není příliš v souladu s křesťanskou vírou…

Nejsem historik, takže odpověď na tuto otázku neznám, ani teď nevím, jestli je známá, ale skutečně se to příliš neshoduje s křesťanským: V prach jsi a v prach se obrátíš. Do každého náboženství ale přechází místní zvyky a křesťanství má mnoho modifikací, ovšem mumifikace u kapucínů je zvláštní. V Klatovech zase máme mumie lidí z vyšších vrstev, které možná ovlivnil duch renesance a italské vzory. Itálie byla mumifikací známá, především v Palermu jsou dochovány stovky, ba tisíce mumií občanů z vyšších vrstev, kteří se nechávali mumifikovat nejen přirozeně, ale i pomocí specializovaných odborníků. K mumifikaci tak možná docházelo pod vlivem těchto manýrů.

Logo|foto:Český rozhlas

Kolik původních mumií se u nás asi nachází? 

Tipuji něco mezi 50 až 100, v Klatovech jich je asi 30, brněnských kapucínů bude také tak deset, dvacet jedinců.

Jak mumifikace vzduchem přesně funguje? Jaké jsou nutné podmínky k mumifikaci těla?

Je potřeba stálá teplota, která příliš nekolísá ani nahoru, ani dolů. Krypty jsou k tomu nejvhodnější, protože v nich je teplota stabilní, 10, plus minus 5 stupňů v létě i v zimě. Další podmínkou je stále proudící vzduch, který tělo vysušuje. Důležité je, aby na to místo moc nechodili lidé. Známe mnoho krypt, které navštěvují turisté, a mění tak vnitřní klima – dýchají, větrají, zvyšují teplotu. Těla se pak velmi rychle začnou rozkládat.

Je potřeba i nějaká specifická rakev? Musí být například dřevěná, nebo se tělo mumifikuje i v kovové rakvi?

Existují dva typy mumifikovaných těl, mokrá a suchá, podle toho, v čem nebo na čem je člověk uložený. Kapucíni jsou uloženi na dřevěném prkně, takže velmi snadno dochází k odtoku tekutin z rozkládajícího se těla a k jejich vypařování. Ale existují i případy, kdy se mumifikují těla v uzavřených zinkových, plechových nebo olověných rakvích. Jedinec se rozkládá a zůstává ve vlastní tekutině a tyto kyselé šťávy zabraňují dalšímu rozkladu, působení hmyzu a podobně, takže pak vznikne takzvaná mokrá mumie. Podobá se to takzvaným bog bodies, která se našla například v rašeliništích v severní Evropě.

Kralovické mumie - skleněné rakve s pozůstatky těl členů rodiny Gryspeků|foto:Tomáš Soukup, Spolek Gryspek

Co konkrétně během výzkumů, které provádíte na českých mumiích, zjišťujete?

Pokud z těl chceme získat co nejvíce informací, tak je samozřejmě prozkoumáme na místě – prohlédneme je, vyfotíme, změříme. A pak většinou po domluvě s místní nemocnicí provedeme CT vyšetření. Můžeme na něm vidět, jak jsou zachované měkké tkáně, pokud tam ještě jsou. Dále nás zajímá stav kosterní soustavy a lebky. Hlavu si pak v klidu dokážeme zrekonstruovat v laboratoři. Odebíráme také vzorky na DNA analýzu.

Co se těmito metodami dá zjistit?

Zjišťujeme nemocnost, různé fraktury, vrozené vady, rakoviny. DNA analýza slouží k určování příbuznosti, ale odebíráme i kosterní vzorky k analýzám stopových prvků, abychom zjistili, jaké je v nich množství olova, stroncia, zinku a podobně. Z toho se dá zrekonstruovat strava jedince nebo to, kde se během života pohyboval. Díky odběru DNA můžeme zkoumat i přítomnost bakterií a virů. Hodně nám to poví o rozšíření nemocí, což je dnes v době migrace velmi podstatné, protože se znovu objevují nemoci, které u nás už vymizely. Jedna z mumií, kterou jsme zkoumali v Chodově, zemřela ve třiačtyřiceti při dvanáctém porodu a ta zase trpěla mnohočetným myelomem. To je onemocnění na bázi leukémie. My dokážeme zrekonstruovat její život, ale můžeme naše poznatky promítnout i do současného výzkumu. I dnes řešíme, zda ženy, které prodělaly toto onemocnění, mohou mít děti, zda budou zdravé, jestli je to dědičné a podobně. Tyto výzkumy pak mohou posloužit i současné lékařské vědě.