Martin Hašek
15. října 2019 • 17:05

Vítěz Velké pardubické je pro Váňovou jako syn: Theo běžel za pana Gotta!

Vstoupit do diskuse
0
TOP VIDEA
SESTŘIH: Arsenal - Chelsea 5:0. Kanonáda v derby, dvakrát se trefil Havertz
SESTŘIH: Vancouver - Nashville 1:4. Hronkův tým tentokrát otočit nedokázal
VŠECHNA VIDEA ZDE

Potkala vylekaného koníka, který se bál svého stínu. Dostihová trenérka Pavla Váňová si s čerstvým vítězem Velké pardubické prožila dlouhou cestu. Během ní pomáhala koňského rošťáka a flámu přetvořit v závodního bombarďáka. Theophilos je pro ni skoro jako její dítě. A teď jí navíc udělal radost po hodně smutném týdnu.



Sport umí člověka dostat ze splínu, to je známá věc. Ve dnech, kdy se národ loučil s Karlem Gottem, nejdřív přišlo fotbalové obrození proti Anglii. A pak v neděli zaujal příběh „lidového koně“ Theophila, kterého na cestě kariérou doprovází zatím víc než stovka členů syndikátu Dostihový klub iSport-Váňa. „Myslím, že to chytlo za srdce spoustu lidí,“ říká Pavla Váňová.

Vy jste Mistra vždycky obdivovala, pomohl vám Theophilův příběh ze smutku?
„Je to hodně osobní. Myslím, že se nikdo ze syndikátu nebude zlobit, když řeknu, že Theo vyhrál a běžel pro pana Gotta. Myslím si, že on se nahoře na nás usmíval a tleskal.“

Všichni zasvěcení měli před dostihem velkou obavu, jak kůň zvládne tzv. parádu před Velkou pardubickou, přehlídku s mnoha rušivými podněty pro koně. Věřila jste Theophilovi, že to ustojí?
„Byl celý den v boxu tak klidný a hodný... Já vždycky držím pěsti. Celou tu dobu na tribuně se třesu, ale tentokrát to bylo jiné. Věřila jsem jemu i Pepovi Bartošovi, který má formu, poslední měsíc byl pozitivně nabitý.“

Uklidňovala jste koně zase písničkou, jak máte ve zvyku?
(úsměv) „Já v paddocku ochraptěla. Pořád dokola jsem zpívala Stokrát chválím čas. Pořád jsem si to pobrukovala. Jak znám Pepu Bartoše, tak většinou sedne na koně, neskutečně se soustředí, je v napětí a nemluví. Říkala jsem si, jestli mě pošle do pekel, ale začal si pobrukovat taky. To bylo krásné.“

Theophila hudba uklidňuje, reagují takhle koně běžně?
„Je to jako u lidí. Buď je flegmatik, ale tihle citliví koně, co to v hlavě nemají v pořádku, čekají na impuls.“

Takže jste před dostihem tušila, že bude Theophilos i v tom mumraji Velké v pohodě?
„Já byla stoprocentně přesvědčená, že to ten kůň dá. Že to všechno je za námi, že jsme připraveni jít do Velké.“

Jak se vám líbil průběh dostihu?
„Viděla jsem, že skočil Taxis a pořád dostihem proplouvá. Věřila jsem, že je to na dobré cestě. Kůň vycítil, že tam je dobře. Jak běžel do cíle, viděla jsem, jak se ten nahoře usmíval a hrozně nám to přál. V závěru jsem cítila, že to Theouš nevzdá. Když už všechno absolvoval, nenechá to uniknout. Žokej Garner (byl v sedle druhého Strettona) řekl: My jsme byli výborní, ale Theophilos měl něco navíc. To se mi strašně líbilo.“

Theophilos byl hned po dostihu hodně unavený, ale při dekorování mu zase otrnulo. Když jste mu měla dát vítěznou šerpu, tak pěkně trojčil…
„Chytil druhý dech. Říkala jsem si: Jejda, jejda, tam kolaboval a teď by běžel Velkou ještě jednou…“ (smích)

Co se mu na té šerpě nelíbilo?
„Těch mašlí bylo strašně moc, já sama jsem se do nich namotala. Ale jinak si to kůň po Velké pardubické strašně užíval.“

Povídejte…
„Byla jsem s ním hodinu a půl na dopingu. Bylo to zdlouhavé, nechtěl se vyčůrat. Potom přicházel do stáje, lidi stáli a tleskali. Já myslela, že mě odtáhne. Ale stál, lidi se s ním fotili, on si to neskutečně užíval.“

Z rošťáka máme najednou celebritu…
„V koni se to otočilo a myslím, že příští rok jeho chování bude ještě lepší. V neděli pochopil, o čem koňský život je, o vítězství. To jste neviděl, jak si ho půjčovali. A já neměla strach ho půjčit. Pózoval s kdejakou holčičkou, s kdejakou babičkou. Před rokem bych nedovolila, aby ho někdo držel na vodítku a nechal se s ním vyfotit. Bylo to nádherný…“

Co jste říkala na atmosféru v cíli, kam pořadatelé po dostihu pustili desítky členů dostihového syndikátu, za který Theophilos běhá?
„Je to neskutečný… Sto lidí, sto radostí. Určitě je to o to emotivnější, čím je víc lidí, každý má jiný názor, radost projevuje jinak. Mně přicházely dotazy od přátel z Itálie: Jak může mít jednoho koně sto lidí? Oni ani nevědí, co syndikát je. Tohle je bezvadná banda.“

A zdá se, že bude pro příští sezonu ještě početnější…
„Jestli to tak bude, to bychom třeba nabídli dva koně. Theo se může zranit, může se stát něco v práci, tak aby 300 lidí nečekalo na něco zbytečně. Pro takový syndikát by mělo být víc koní.“

Štastný Váňa slaví jedenáctý trenérský triumf. Takových syndikátů by mělo být víc, chválí legendární žokej
Video se připravuje ...

Redaktor Sportu Martin Hašek o syndikátu iSport-Váňa: Utvořili jsme super tým
Video se připravuje ...

Trojnásobný vítěz Velké pardubické Bartoš v slzách: V cíli jsem myslel na rodinu
Video se připravuje ...

Vstoupit do diskuse
0
Články odjinud


Články odjinud