Většinou jim zdánlivě nic nechybí. Mají lásku, materiální a finanční zajištění. Přesto tyto ženy nejsou šťastné.
Brání jim v tom přílišná emocionální fixace na jejich protějšek. Ve skrytu duše neustále tiše trpí. Když partner odjede na služební cestu nebo si jen vyrazí s kamarády, je oheň na střeše.
Jeho drahá polovička totiž žije jenom pro něj, a jestliže si muž „dovolí“ mít i svůj vlastní život, v krajních případech to může dopadnout katastrofálně.
„Emoční závislost je porucha jako každá jiná. Je stejná jako například závislost sexuální, finanční, na drogách, alkoholu apod.,“ upozorňuje terapeutka Ilona Petrlíková.
Tipy na šťastný a dlouhý vztah. Pusa na dobrou noc i společný smích |
„V poslední době se setkávám s tím, že přibývá osob, kdo emocionální fixací trpí. Na vině může být jednak prožité trauma, které si s sebou dotyční nesou, ale i nejistá doba, kdy se bojí, že přijdou o svou oporu. Tito lidé mají strach, že partnera ztratí a že zůstanou na všechno sami. Obava ze samoty a ne ochota zorganizovat si vlastní život, to jsou největší spouštěče. Nejhorší bohužel je, že tato forma závislosti se může objevit prakticky kdykoliv,“ varuje Petrlíková.
Jak poznáte, že máte problém?
- Neumíte bez něho žít
Svého partnera natolik zbožňujete, že si bez něj vůbec nedovedete svůj život představit. Pokud děláte věci společně, jste šťastná. Když ale chce nějakou aktivitu najednou podniknout sám, nechápete, jak ho to vůbec napadlo. A kdyby se mu něco stalo, byl by to pro vás konec života.
- Přílišná kontrola
Bedlivě pozorujete každý jeho krok, neustále ho kontrolujete prostřednictvím telefonátů a zpráv. Podle odborníků se velké procento žen nakonec stane touto činností zcela posedlými a brzy se jim situace začne vymykat z rukou. Buď dojde k rozchodu, nebo se žena dříve či později nervově zhroutí.
- Žárlivost
Zdravé žárlení je v pořádku. Jestliže však začne hraničit s posedlostí, nikdy to nekončí dobře. Jak už to tak někdy bývá, čím více budete partnerovi podsouvat, že je vám nevěrný, tím je větší pravděpodobnost, že vás nakonec opravdu podvede.
Když ženy nežijí svůj život
Ženy, které emoční závislostí trpí, mají pocit, že bez svého protějšku nejsou ničím. Nic je netěší, nemají přátele, koníčky, v podstatě ani nežijí vlastní život, ale život svého partnera, kdy je nejdůležitější péče o něho.
Rozlišujeme dvě skupiny emočně závislých žen podle toho, jak dávají své pocity najevo. Zatímco jedna část se bezradně stáhne do sebe, ta druhá naopak dává naplno průchod svým emocím. Všechno řeší velkými scénami a hysterií, které bývají pro druhého neúnosné.
Ať už ale jde o jednu či druhou skupinu, pokud se tyto ženy nesvěří do péče odborníků, může to mít i tragický konec. V mnoha případech se totiž pod nátlakem, který si samy vybudovaly, uchylují k alkoholu, mívají často deprese, což leckdy vyústí až ke krajnímu řešení, jakým je sebevražda. Kde se ale vůbec bere emoční závislost, jak probíhá a lze s ní účinně bojovat?
V první řadě hraje roli emoční inteligence. Podobně jako IQ, i emoční kvocient EQ má každá z nás jinak vysoký. „Jedná se o schopnost zvládat své emoce, umění vcítit se do emocí svého partnera a o míru spolupráce se sociálním okolím. Pokud nastává s nějakou složkou emocí problém, není potřeba ztrácet hlavu. S emoční inteligencí se dá naštěstí pracovat,“ říká terapeutka.
Záleží také na výchově, na vzorech z rodiny a okolí. Jak se matka chovala nebo chová k manželovi? Jaké postavení měla dívka v dětství ve své rodině? Byla například rozmazleným jedináčkem? Nejstarší dcerou, která měla na svých bedrech řadu povinností? Nebo šlo o týrané a zanedbávané dítě? Tohle vše formuje budoucí chování ženy v partnerství.
Další příčinou bývá prodělaný traumatický zážitek, ať už v dětství či v předchozích vztazích, po němž se následně objevují pocity méněcennosti. Žena tuto událost neustále prožívá, zdají se jí o ní ošklivé sny a vyhýbá se situacím, které jí onu nepříjemnost připomínají. Dochází k poruchám spánku, můžou se objevit deprese a úzkostná porucha.
Bez důvěry můžete vztah zabalitPět kroků, jak partnerovi znovu věřit |
Třeba v důsledku nevěry, kterou buď zažila na vlastní kůži, nebo ji zaznamenala u někoho jiného, například u rodičů, sourozenců, blízkých známých. Ze strachu, že se jí stane něco podobného, pak jedná přehnaně, aniž by si to sama uvědomovala.
„Jedna z mých pacientek prožila traumatické dětství, otec byl alkoholik. Když přišla ze školy, byla neustále sama, nikdo se o ni nestaral, zato ona musela pečovat o své dva mladší sourozence a byla pro ně jako jejich matka. Přesto se to nedotklo jejích studijních výsledků, procházela s vyznamenáním. Všechno se ale změnilo na střední škole, kdy si začala připadat takzvaně jiná,“ popisuje terapeutka Ilona Petrlíková jeden ze svých případů a pokračuje: „Její spolužačky byly doma hýčkané a vůbec neměly ponětí, čím si ona doma prochází. Začaly první lásky, kamarádky řešily, s kým kdo chodí, ona se jim ale ničím chlubit nemohla, protože na to neměla čas. Pak ale přišel první partner, kterého si nakonec vzala. Narodilo se jim dítě.
Manžel si rád užíval života, měl spoustu kamarádů, se kterými občas chodil do hospody, spoustu koníčků. Svou ženu ale ani trochu nezanedbával, byl milujícím a starostlivým manželem a otcem. Avšak jeho žena ho postupně začala od kamarádů odtrhávat. Začalo jí vadit, když jenom na chvilku odešel. Podezřívala ho z nevěry, kontrolovala mu telefon, čas od času také zničehonic přišla k němu do práce, aniž by k tomu měla nějaký důvod. Když byli společně doma, soustavně se dožadovala toho, aby jí manžel dokazoval svou lásku.
Došlo to posléze až tak daleko, že si nakonec našel jinou partnerku a ona se z toho zhroutila. Přesto to ale jako jedna z mála nevzdala a vědoma si svého problému zašla za odborníkem. Při společných rozhovorech vyplula na povrch právě její traumata z dětství, která byla příčinou celého jejího pozdějšího chování.
Byla zahájena vhodná terapie, při níž se začaly odbourávat její bloky, v tom jí pomohla kineziologie a hypnóza. Po pár týdnech pravidelných sezení začala vidět své problémy jakoby za sklem a postupně se naučila zcela novým vzorcům chování. Byla to dlouhá cesta, při které se musela úplně od začátku znovu naučit vážit si a mít ráda sama sebe,“ dává terapeutka naději, že i příběh emočně závislé ženy může mít dobrý konec.
Jak si udržet zdravý vztah? |
Pokud tedy víte, že s podobným problémem bojujete i vy, nevzdávejte to a vězte, že v tom nejste sama. „Těch případů je opravdu hodně a liší se od sebe. A stejně tak jako trpí žena emoční závislostí na partnerovi, může tomu být i naopak. Rozhodně se nejedná o vyloženě ženskou výsadu,“ zakončuje Ilona Petrlíková.
Jak s emoční závislostí bojovat?
- Věnujte se zálibám
Pokud na sobě pozorujete známky emoční závislosti, je nutné začít u sebe. Jak na to? V první řadě si najděte nějaký koníček. Můžete ho provozovat sama nebo ve skupině. Je to také skvělá příležitost potkat někoho nového. Pokud tomu přijdete na chuť, jste na dobré cestě. Už nebudete na svém partnerovi tolik závislá a on vaši snahu jistě ocení. I zamilovaní lidé přece potřebují trávit chvíle se svými přáteli a mít vlastní volný čas.
- Nesnažte se partnerovi za každou cenu podvolit
Může se to zdát šlechetné, že se svému protějšku snažíte vyhovět v každé situaci. Myslete ale také sama na sebe. Důležité je uvědomit si jisté hranice. Proč byste měla dělat i to, co dělat vlastně ani nechcete? Dejte partnerovi najevo, že i vy máte svůj názor a že ne vždycky budete k dispozici. Naučte se konečně říkat NE!
- Snažte se zapátrat v minulosti
Většina problémů, které v dospělosti máme, vychází z dětství. Zkuste popřemýšlet, zeptejte se příbuzných. Pokud na nějakou překážku narazíte, je lepší obrátit se na odborníka, který vám problém pomůže vyřešit. Ovšem pozor, existují i výjimky, kdy emoční závislost v ženě záměrně partner vyvolává, protože ji chce mít pod kontrolou. V takovém případě je vhodné podstoupit partnerskou terapii.
- Buďte nezávislá
Dělejte si své vlastní plány i bez partnera. Uvidíte, že získáte větší volnost a nakonec si budete ještě bližší, protože se po občasném odloučení začnete na společně strávené chvilky těšit.
