Jindra málem králem

Celým dnem unavené slunce se z posledních sil snažilo zahřát adresáty svých paprsků, když na kostelních hodinách v krajině kdesi za hostivařským parkem odbila šestá hodina večerní. „Trenére, chybí jeden míč,“ zakřičel nejmladší člen třetiligového kádru, který měl po právě skončeném tréninku posbírat balony do pytle.

„Běžte se osprchovat, chlapi, já ho najdu,“ zařval bodrý kouč hlubokým hlasem a vydal se do lesíka za brankou. Po několika minutách došel k tůni, na jejíž hladině se vznášelo staré Roteiro a na kameni opodál ležela omráčená žabka. Kouč ji opatrně vzal do dlaně a promluvil na ni.

„Žabko, jezdi… presuj,“ řekl potichu, ale hluboce, a žabka se probrala.

„Teda, Jindro, to byla rána jako kráva,“ řekla zesláble.

„To víš, stopeři,“ mávl rukou Jindra, „nechápu, jak někdo může hrát na tři,“ posteskl si. „Jsi v pořádku?“

„Asi ano, Jindro, ale jen díky tobě. A za to, že jsi tak dobrý člověk, ti splním deset přání,“ řekla žabka velkoryse.

Jindrovi se protočily panenky. „Čtyři, čtyři, dva… čtyři, pět jedna,“ opakoval si svá oblíbená rozestavení, v kterých byl vždycky daleko jistější než v obyčejných počtech. „Fakt?“ vypálil ze sebe, když se dopočítal.

„Ano, fakt,“ řekla žabka.

„Cokoliv chci?“

„Cokoliv.“

„Nejvíc mě mrzí, když mi z tribuny nadávaj nějaký ožralové,“ posteskl si kouč.

„S lidskou hloupostí nic nenadělám,“ řekla žabka, „ale řešení bych měla,“ usmála se a vykouzlila Jindrovi na hlavě kšiltovku. „S touhle parádou už se tě nikdy nic nedotkne. Bude to tvůj štít. Skořápka tvého vlastního světa.“

„Tak to je bomba. Díky žabko. Můžu dál?“

„Můžeš, Jindro.“

„Chtěl bych o víkendu vyhrát, čeká nás špíl o sedmý místo.“

„Děláš si prdel, Jindro? Think big! Tohle je tvoje velká šance,“ poradila mu moudrá žabka.

„Ale já fakt chci vyhrát,“ stál si Jindra tvrdohlavě za svým. Nic víc ho nikdy nezajímalo.

„Dobře, máš to mít, ale to se nepočítá. Teď zkus něco pořádného.“

„Chtěl bych si odtrénovat aspoň jeden zápas v první lize,“ zasnil se Jindra.

„Říkám pořádného,“ koulila žabka očima až si do žaludku zamáčkla dnešní oběd.

„Žábo!“ okřikl ji Jindra přísně, ale zároveň přátelsky, jak to umí jen on.

„No dobře… Ale teď už fakt,“ ušklíbla se.

„Chci titul,“ vypálil Jindra.

„To je lepší. Máš ho mít. Co dál?“

„Chci pohár!“

„Ten je za titul, ne?“

„Myslim MOL Cup.“

„Jo tak, promiň, dva poháry budou. Co dál?

„Chci trénovat Spartu!“

„Jindro, jsem tu, abych ti život zkrášlila, né posrala,“ řekla žabka starostlivě.“

„Tak Slavii.“

„Oká.“

„Chci hrát Evropskou ligu!“ rozjel se Jindra vzrušeně.

„Dobře!“ zakřičela žabka.

„Proti Chelsea!“

„Dobře!“

„Chci hrát Ligu mistrů!“

„Jasně!“

„Chci pořádnou skupinu. Nejlepší a nejatraktivnější soupeře z každýho koše!“

„No problemo,“ křičela žabka v extázi, ale brzy se uklidnila. „Zbývá ti už jen jedno,“ pronesla trochu sklíčeně.

Jindra se dlouze zamyslel. „Chci vyhrát hned první zápas. A ať je to na nějakym pořádnym stadionu, žádný Rusko.“

„Jasňačka! Tak se mi to líbí,“ řekla žabka nadšeně a slíbila Jindrovi, že mu brzy všechno splní. „Ale nebude to zadarmo,“ zdvihla ukazováček, „za každých okolností musíš zůstat tím, kým jsi,“ kladla mu na srdce.

„Dobře,“ slíbil jí Jindra a rozloučili se.

Měsíce a roky ubíhaly, Jindrovi se pomalu plnilo jedno přání za druhým a on za všech okolností zůstával tím stejným skromným Jindrou, který po posledním mazákovi zamykal kantýnu a místo mladých bažantů hledal zakopnuté balony. Všechno šlo jako po másle, až nadešel den D – den posledního Jindrova přání.

Žabka si ten den poprvé v životě odskočila z lesa do hospody na Ligu mistrů, aby si osobně dohlédla na splnění svého závazku.

Jindrova Slavia na bájném San Siro proti slavnému Interu Milán dlouho vedla, a když už se rozbíhalo nastavení, žabka si něco uvědomila… Co to bylo, se dozvíte v novém čísle časopisu HATTRICK, které vyšlo ve čtvrtek 26. září 2019