Legendy bodybuildingu: Jay Cutler

Po období 11 let a 25 profesionálních soutěží neskončil Jay Cutler nikdy hůře jako druhý.

Třináct let je v kulturistice celá věčnost. A právě tolik času uplynulo od Cutlerova 8. místa na Mr. Olympia 2000 po 6. příčku z Mr. Olympia 2013, což bylo také jeho poslední soutěžní vystoupení. Mezitím se Cutler v časovém rozpětí 11 let účastnil 25 soutěží IFBB Professional League (včetně 10 Olympií), které buď vyhrál, nebo skončil druhý. A jediní tři mužové, kteří jej během tohoto období dokázali porazit, byli úřadujícími nebo budoucími držiteli Sandowovy emblematické sošky.

Ačkoli to Jay Cutler (46) nikdy explicitně neřekl, jeho soutěžní kariéru lze téměř s jistotou pokládat za ukončenou. Tudíž využíváme této příležitosti, abychom vzdali hold nejdéle trvající nepřerušované šňůře TOP 2 umístění v historii kulturistiky.

PŘED ŠŇŮROU
Jason Cutler (nar. 3. 8. 1973) byl fenomén – typ genetického mutanta, jaký se objeví jednou za generaci. Po započetí tréninku dokázal jako 18letý během čtyř měsíců přibrat 25 kg. Již jako teenagerský závodník v rodném Massachusetts byl přímo posedlý honbou za svalovými objemy.

„Tenkrát jsem nikdy neošidil dietu,“ vzpomíná. „Dokonce jsem si nedal ani kečup. Nechtěl jsem sníst nic, co by mi nepomohlo stát se lepším kulturistou. Můžeme totiž mluvit se vší vážností o tréninku a genetice, ale bodybuilding je především o jídle.“

Jakmile začal denně jíst 30–40 vaječných bílků, tři porce kuřecích prsou a steak, nafoukl se. V devatenácti, při výšce 175 cm, vážil objemových 118 kg.

Když se mu v roce 1993, s váhou 98 kg, povedlo vyhrát těžkou váhovou kategorii na NPC Teen National (absolutní prvenství shrábl tehdy 18letý Branch Warren), začalo být patrné, že jeho potenciál je hodně veliký. Bylo mu teprve 19 let a hlavní atributy jeho postavy již byly pevně zadefinovány – ultraširoká ramena, objemná stehna a spousta hutných svalů.

Nejdelší nepřerušované šňůry TOP 2 umístění v historii IFBB Professional League

* Celá délka profesionální kariéry. **Všechno jen vítězství. ***Vrátil se, aby vyhrál Mr. Olympia 1980.

Krátce po dovršení 22 let se vybral napříč kontinentem do Jižní Kalifornie za svým kulturistickým snem. Chtěl být zkrátka vidět – a brzy také byl. V roce 1996, rok po svém příchodu do Kalifornie, zvítězil v těžké váhové kategorii na NPC Nationals, což byl jeho první – a jelikož hned úspěšný – i poslední pokus o zisk profesionální licence.

Nový držitel profi karty absolvuje svůj debut v IFBB Professional League na Night of Champions 1998. Je hladký a měkký a obsadí 12. místo. Podobně při své první Olympii (1999) v následujícím roce skončí předposlední. (Na obou zmiňovaných soutěžích zvítězil Ronnie Coleman, který tak v jistém smyslu předznamenal Cutlerovu další kariéru, jež se bude nadlouho nést ve znamení jejich vzájemných soubojů.)

Ovšem na soutěži, jež se konala mezi oběma výše zmiňovanými, Jay prokázal, že není jen rychlokvašenou senzací: jeho 4. místo na Arnold Classic 1999 naznačilo, jak vysoko až může sahat, přijde-li náležitě připraven…

Night of Champions 2000

VZESTUP
Na začátku nového milénia byla Cutlerova budoucnost nejasná. Zůstane navždy jen nenaplněným potenciálem, typem lehce nadprůměrného závodníka, jenž se příležitostně může prosmyknout třeba i na Mr. Olympia, popřípadě zvítězit na méně významných soutěžích, no nikdy nedosáhne na Sandowa? Anebo se vymaní z předešlé výkonnostní stagnace a dosáhne až na samotný vrchol? V roce 2000 Jay zvítězí na Night of Champions – na soutěži, na níž dva roky předtím propadl. V témže roce skončí 8. na Mr. Olympia, což je pro něj jistě zklamání, zejména když se před ním umístí dva závodníci (Markus Rühl, Lee Priest), které na N.O.C porazil. To se událo 21. října 2000, tedy tak dávno, že americkým prezidentem byl ještě Bill Clinton. Než se Jay Cutler příště umístí hůře než druhý, uběhne 13 let.

Je sedm, respektive osm dnů od Olympie 2000 a Cutler zaknihuje první dvě ze své nepřetržité šňůry pětadvaceti TOP 2 umístění, když skončí druhý za Colemanem na soutěžích evropského profesionálního turné. Startovní pole bylo docela slabé; Ronnie Coleman byl jediným finalistou nedávné Olympie. Nicméně – na rozdíl od Olympie, kdy byl Cutler porovnáván jen s dalšími nevelmi úspěšnými borci – nyní, ve svých 27 letech, pózuje bok po boku s úřadujícím vládcem Olympie. Tehdy tomu nikdo nepřipisoval nějaký význam, nicméně právě se začala jedna z největších rivalit v historii soudobého bodybuildingu.

Cutler a Coleman v souboji na Mr. Olympia 2001

Toto se tedy stalo. Nicméně obecný názor byl takový, že jakmile se na pódiu Olympie shromáždí tradiční příslušníci první výkonnostní garnitury, pořadí závodníků se vrátí do starých kolejí. Pokud Cutler, jenž směrem k Olympii vynechal v roce 2001 všechny závody, pronikne do finálového posedownu, pravděpodobně skončí šestý, mermomocí možná pátý, což je taková cena útěchy, která zas tolik moc neznamená.

Cutler a Coleman na Mr. Olympia 2001

A pak přišel jeden z největších šoků v historii Olympie. V roce 2001 Cutler nejenže reálně ohrožoval Colemana, ale dokonce po prejudgingu měl na něj zdánlivě nepřekonatelný náskok 6 bodů! O pouhé dvě kila lehčí, ale o 5 cm nižší vyzyvatel měl dostatek svalové hmoty, aby s obhajujícím šampionem držel krok v každé póze. Jay měl lepší břicho a separaci kvadricepsů, Ronnie ukázal zas lepší vyrýsování paží a sedacích svalů. Ve finále pak tehdy 37letý Coleman zažil zázračné vzkříšení a kontroverzním verdiktem rozhodčích nakonec získal již svůj čtvrtý titul Mr. Olympia v řadě.

Cutler byl zaskočen náhlými rozmary štěstěny, to však nemění nic na tom, že v 28 letech se odrazu stal protagonistou té největší story ve světě bodybuildingu. On byl budoucností. Budoucnost byla jeho.

ARNOLDY
Zrovna tak, jak byl Cutlerovi v roce 2001 odepřen nejcennější kulturistický titul, on zas odepřel nám všem revanš, jehož se fanoušci unisono dožadovali na příští Olympii. V roce 2002 by přitom s velkou pravděpodobností Olympii vyhrál, když Coleman přišel do té doby ve své nejhorší formě. Místo toho vzal útokem Arnold Classic, zvítězil a zbytek roku vynechal. Snadné prvenství dosáhl v Columbusu i v příštím roce (2003).

Pak, v roce 2004, se na Arnold Classic ukázal mnohem lehčí (a ostřejší) a vybojoval kontroverzní jednobodové vítězství (před Chrisem Cormierem). Jeho forma – výsledek neortodoxního přístupu k tréninku, jídlu a spánku, které absolvoval v nejrůznějších, mnohdy i dosti neobvyklých časech, ve dne, v noci – byla svědomitě naplánována za účelem, jak on sám říká: „Nabídnout rozhodčím jiný vzhled.“

Galéria

Cutler připouští, že jej jeho výroční březnová vítězství v Columbusu poněkud ukolébala a proto si chtěl dát pozor na to, aby diváky nenudil. Tak či onak v roce 2004 zvítězil v Columbusu po třetí v řadě a byla to jeho poslední Arnold Classic. Neměl již co dokazovat, aby vyhrál titul i po čtvrté, ačkoli, pokud by to opravdu udělal, vyrovnal by tím tehdejší rekord v počtu prvenství Flexe Wheelera (nyní má nejvyšší počet vítězných Arnoldových sošek z Columbusu Dexter Jackson, rovných pět). Od té doby se již zaměřil pouze na nejprestižnější trofej v bodybuildingu.

Ovšem než se opět přesuneme na pódium Olympie, podívejme se ještě zpátky do roku 2003. Nejenže v tom roce Cutler startoval na Arnold Classic i Olympii, ale absolvoval ještě dalších šest soutěží. To bylo u něj hodně neobvyklé. Během devíti z jeho dalších patnácti let profesionální kariéry soutěžil pouze jednou ročně. Avšak v roce 2003 tak učinil celkem osmkrát (dvakrát tolik jako v jeho druhém nejvytíženějším roce). Z toho pětkrát zvítězil a třikrát skončil druhý – dvakrát za Colemanem a jednou za Dexterem Jacksonem. Ohledně jeho bezkonkurenční šňůry TOP 2 umístění je pak velice zajímavý fakt, že oni tři mužové, kteří se během těch 11 let umístili někdy před ním – Coleman, Jackson a Phil Heath – byli všichni také držiteli titulu Mr. Olympia. (Během onoho období je Cutler všechny dokázal rovněž porazit.) Prohrál tudíž jen s legendami, které jsou, stejně jako on, členové toho nejprestižnějšího kulturistického klubu šampionů Mr. Olympia.

DRUHÝ
A že si cestu do onoho elitního klubu držitelů Sandowa tvrdě probojoval. V roce 2003 to vypadalo, že už-už to má v kapse. Pokud se týče kulturistických rankingů, od jeho těsného souboje s Colemanem na Olympii před dvěma lety se nic zásadního nezměnilo. Cutlerův kredit za ten čas hodně narostl. Byl „nekorunovaným králem“. Na jaře 2003 vyhrál tři soutěže, včetně Arnold Classic. Mezitím Coleman na Mr. Olympia 2002 vypadal, že jej konečně lze porazit. A pak se to stalo. Ronnie prohrál s Günterem Schlierkampem na soutěži GNC Show of Strength 2002, jež se konala po Olympii v New Orleans. A bum bác, Colemanova aura neporazitelnosti byla najednou ta tam. Ronniemu bylo v květnu 2003 devětatřicet let. Byl čas na změnu. Zdá se, že v roce 2003 bylo tedy všechno připraveno na Cutlerovu korunovaci v jeho domovském Las Vegas, kam přednedávnem přesídlil.

Ale chyba lávky. Coleman se na pódiu Mr. Olympia 2003 objevil s tělesnou váhou 136 kg, napruhovanými hýžděmi (!) a nikdo nemohl stanout vedle něj, aniž by nebyl zastíněn jeho takřka komiksovými proporcemi.

Ten samý příběh se zopakoval v roce 2004. Cutler skončil dvakrát po sobě druhý – za vítězným Colemanem. Výsledek nebyl ani jednou sporný. Cutler byl neoddiskutovatelně kulturistou č. 2 na planetě a při jeho konzistentní kvalitní připravenosti se nezdálo pravděpodobné, že by o tuto pozici měl přijít. Problém byl však v tom, že číslo 1 se zdálo být stejně neotřesitelné; Coleman byl zkrátka příliš dobrý na to, aby mohl prohrát…

Vyzyvatel musel tedy změnit sám sebe. Cutler zařadil ty samé základní cviky s činkami, jež Coleman tolik obliboval, no on sám již před nějakou dobou vyřadil ze svého repertoáru.

„Nyní jsem vyznavačem těžkých základních cviků,“ nechal se tehdy slyšet Cutler. „Je to o potu a bolesti a proto je Coleman nejlepší. Nikdy nepřestal s hardcore tréninky.“

V roce 2005 nyní masivnější Cutler zmenšil rozdíl a sebral šampiónovi část bodů. Stále to však nestačilo a Coleman si odnesl osmý titul, čímž vyrovnal rekord Lee Haneye v počtu prvenství na Mr. Olympia. Cutler se musel spokojit s vyrovnáním rekordu čtyř druhých míst (stejný počet stříbrných medailí z Olympie má Kevin Levrone). Nicméně, ačkoli to byl již jeho osmý rok v profi lize, bylo Cutlerovi pořád pouze 32 let. Z pohledu příští Olympie bude mít za sebou pět let, během níž se profiloval jako přímý dědic trůnu. Zůstane uvízlý na stejné, sice vysoké výkonnostní úrovni, leč neschopný najít cestu na vrchol?

Čtyři druhá místa na Olympii byla svým způsobem pro Jaye zřejmě dosti mučivá, ovšem vybudovala mu reputaci jako jednomu z nás. Už nebyl víc pouhá genetická anomálie, fenomén, jenž může nabírat svaly dle libovůle. Nyní jsme se s ním mohli srovnávat. Ač přerostlý, byl to pořád jen člověk, jenž na každé Olympii s jistým půvabem shrábl šek za druhé místo, pak se vrátil do posilovny, s myšlenkami na odplatu, dychtící zdolat zjevně nezdolatelnou horu. Jeho popularita u fanoušků šla prudce nahoru. Druhé místo obsadil ještě na dvou dalších Olympiích – za Dexterem Jacksonem v roce 2008 a pak za Philem Heathem v roce 2011. Tenkrát však měl již on sám svou vlastní sbírku Sandowů.

Dva měsíce před Mr. Olympia 2006 se naši redaktoři účastnili prvního společného tréninku Cutlera a Heatha. „Musím jej vyhrát alespoň jednou,“ řekl tenkrát Jay o titulu Mr. Olympia. „Aspoň jednou, než mě předběhne někdo jiný…“

SANDOWY
V roce 2006 to Jay konečně dokázal. A když se tak stalo, Orleans Arena propukla v jásot a hromové ovace ve stoji na oslavu nového krále, ale rovněž v ohromujícím poznání, že vládnoucí king může padnout. Cosi takového se totiž na pódiu Olympie do té doby nestalo 22 let.

Jelikož odkdy mu prvně čelil, prohrál s Colemanem desetkrát, Cutler si nyní mohl užít revanš. Kromě Olympie porazil Ronnieho ještě třikrát během tří dnů evropského turné (GP Romania, GP Austria, GP Holland), jež po Olympia Weekedu 2006 následovalo. Nyní byl konečně číslo 1 a užíval si role, které se mohl zpovzdálí přiučit během předchozích pěti let. „Všichni mi nyní gratulují,“ řekl v Amsterodamu (po GP Holland 2006) během toho, co bylo de facto jeho korunovačním turné. „Co by mi asi říkali předtím, po celé ty roky, když jsem byl druhý?“

Jako číslo 1 nebyl Cutler nikdy tak suverénní, jako když byl světovou dvojkou. Jeho lité souboje mu však zvyšovaly oblibu u fanoušků. Všechna ta druhá místa ukázala, že byl zranitelný – ať už pro vládnoucí nebo příští krále Olympie. A aby se dostal na vrchol a udržel se tam, respektive se na něj opět vrátil, musel trénovat velice tvrdě. Na Mr. Olympia 2007 nebyl Jay v optimální formě, zato však Victor Martinez ano. Cutler dokonce s vyzyvatelem prohrál kolo, aby pak velice těsně zvítězil a odnesl si druhý titul.

Galéria

V dalším roce, kdy postoupil koronu Dexteru Jacksonovi, se zdálo, že u Jaye právě začal nevyhnutelný úpadek. V roce 2009 dovršil 36 let a měl za sebou 17letou soutěžní kariéru. Zranění jej zpomalovala. Panoval obecný názor, že Jay již plynový pedál víc nesešlápne, naopak, měl by zařadit zpátečku…

Cutler však zas jednou prokázal, že se pochybovači mýlí. V roce 2009 se vrátil na pódium Olympie nový Jay Cutler a dosáhl svého vůbec nejpřesvědčivějšího vítězství ze všech, když triumfoval s historicky největším bodovým rozdílem (borci na dalších čtyřech příčkách si byli bodově pozoruhodně blízcí, ale hodně vzdáleni vítězi).

V roce 2010 vyhrál Jay svého čtvrtého Sandowa, když odolal náporu těžce dorážejícího Phil Heatha.

Pak na Olympii v příštím roce Heathovi podlehl a krátce po ní také na Sheru Classic 2011, kde se Phil svezl na vítězné vlně. Posledně zmiňovaná soutěž byla Cutlerovým pětadvacátým následným umístěním v TOP 2.

KONEC
Po dvojleté přestávce se Jay Cutler vrátil naposled na pódium Orleans Arény v Las Vegas. Účast na Mr. Olympia 2013 se pro něj skončila 6. místem. Bylo mu 40, měl za sebou jen několik málo měsíců plnohodnotného tréninku a byl pouhou zmenšenou verzí sebe sama z dřívějška. Cutler nikdy explicitně neřekl, že to byla jeho derniéra, nicméně nyní, v jeho 46 letech, lze jeho kariéru s jistotou pokládat za ukončenou.

Jako čtyřnásobný vítěz Mr. Olympia (plus šest stříbrných medailí), a trojnásobný šampión Arnold Classic bude, kromě jiného, navždy vzpomínán pro časové nůžky rozevírající se nad těmito jeho slavnými počiny: dlouhých 11 let a 25 soutěží, na nichž nikdy neskončil hůř jako druhý. Zkrátka šňůra jako hrom!

text: team M&F, foto: archiv M&F