Dům pod Kletí

Jednoduché stavení, které nerušeně zapadá do otevřené krajiny podhůří a přitom za svými zdmi skrývá moderní komfortní interiér. Tak lze ve zkratce charakterizovat „Dům pod Kletí“, vzniklý ze spolupráce architekta Tomáše Zdvihala a Ateliéru Bárka.

„Dům byl naší první reálnou zakázkou,“ říká architekt, „na které jsme pracovali ještě během studií. Vznikal postupnými kroky v širokém kruhu rodiny, přátel a místních řemeslníků.“ Netradiční postup dokládá fakt, že autoři sami v průběhu stavby několikrát přiložili ruku k dílu nebo že prováděcí detaily vznikaly často během nedělního oběda. Neuspěchaný postup a částečná realizace svépomocí pomohly stlačit náklady na stavbu pod 2 miliony korun.

Krajina v interakci se stavbou

Dům najdete na severním úpatí Kleti – nejvyšší hory Blanského lesa. Je situován na pruhu svažité zahrady za humny jihočeské vesnice. Díky tomu je jeho nedílnou součástí přírodní rámec, tvořený starými ovocnými stromy a dalekými výhledy do údolí Křemežského potoka.

Chceme jednoduchý dům

Zadáním mladé dvojice stavebníků byl jednoduchý a levný dům, který poskytne komfortní životní prostor čtyřčlenné rodině. Dalším požadavkem byla možnost stavět jej postupně a svépomocí.

Na samém počátku byly úvahy o analogii s tradičním jihočeským stavením. Z něho nakonec zůstala pouze sedlová střecha a snaha o maximálně účelnou dispozici a úsporné tvarosloví.

Kompaktní hmota na obdélníkovém půdorysu 6,9 x 10 m umožnila zachovat co největší plochu zahrady nezastavěnou. Na druhou stranu toto řešení vyžadovalo řešit konstrukce tak, aby minimalistický půdorys poskytl maximální volnost. Proto je pozednice sedlové střechy posunutá co nejvýše, aby bylo možno podkroví plnohodnotně využít. Také komín není uprostřed dispozice, nýbrž netypicky vystavěn před fasádou, aby nezabíral prostor uvnitř domu.

Vcelku tradičně jsou řešené fasády, kterým dominuje jedno velké čtvercové okno ve štítu s výhledem do zahrady. V souladu s tradicemi je i sklep, bez kterého se vesnické stavení neobejde. Stojí samostatně a pro jeho vybudování byl využit větší terénní zlom. Přístup k domu je z jihovýchodu – z nejvyšší části pozemku.

Klasické řešení s klasickými materiály

Při prvotních úvahách autoři zvažovali různé typy konstrukcí, včetně dřevostavby. Volba nakonec padla na klasické jednovrstvé zdivo z cihelných bloků bez dodatečného zateplení. Jednak bylo pro stavebníky dobře dostupné, a také bylo možné ho realizovat bez větší mechanizace svépomocí. Pro co nejpřesnější hrubou stavbu byly veškeré rozměry (včetně otvorů) navrženy v modulu 250 mm. Malé rozměry stavby měly benefit v tom, že stačilo použít jednoduchý a úsporný hambálkový krov.

Veškeré konstrukce byly ve finále zabaleny do tradičního kabátku stěn s bílou omítkou, korunovaných střechou z červených pálených tašek.
Pro samostatně stojící sklep byly použity pohledové šalovací bloky s vegetační střechou.

Domu dává život teplo

Energetická koncepce využívá dominantní rys stavby – malý kompaktní dům je nejúspornějším řešením. Na vytápění proto stačí jednoduché tepelné čerpadlo vzduch-voda. Doplňkovým zdrojem tepla je lokální topeniště na dřevo, kterého je v okolí dostatek.

Nízkoteplotní rozvody tepla jsou vedeny v podlahách, aby se uspořil prostor, který běžně zabírají radiátory. Uvnitř domu jsou připraveny rozvody na nucenou výměnu vzduchu.

Pohodlný interiér na malé ploše

Kompaktnost domu určila podobu interiéru. Omezené prostorové možnosti byly hlavní motivací pro volbu nábytku navrženého na míru. Použitá nábytkářská překližka má zpravidla neutrální světlé odstíny či přirozené zbarvení. Další vybavení jako sedací souprava, stoly, židle atd. zase ctí pravidla severského stylu.
Otevřenost a útulnost mají být hlavními přívlastky interiéru.

Celkovou atmosféru prostoru proto výrazně doplňují solitérní sběratelské kusy majitelů. Industriální svítidla, staré vývěsní cedule či nádražní hodiny jsou jen malou ukázkou jejich rozrůstající se sbírky.

(ge)
Foto: Tomáš Jána