Divadelní noviny > Blogy

Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 490)

Legendární režisér Peter Scherhaufer zalovil v mé knihovně: Jarošu, co to tu máš? Markýz de Sade – Justine et Juliette. Kdes to vzal?

To je dárek z Amsterodamu. Na procházce mě potkal mladík, řekl – Revolution, libertin – a dal mi tuhle brožurku. Mám od něj ještě Diderota…

Jarošu, a 120 dnů Sodomy náhodů nemáš? Opravdu nemáš? Libertin, revolution… Ty si hodně nebezpečný šéf…

Peter odešel a brožurky jsem už nikdy neviděl.

A ještě jedna vzpomínka. V Divadle Husa na provázku jsem viděl velmi svobodné představení Slovinců přerušené zásahem muskulaturních „slušných lidí“ požadujících zastavení produkce. Byly z toho dlouhé soudní tahanice…

Nyní však již k aktuální inscenaci Mahenovy činohry. Do divadla jsem dorazil rozevlátý. Usměvavému řediteli, režiséru premiérového představení Martinu Glaserovi jsem popřál zlomenívazu a chvátal do hlediště.

Múza Mab pravila: Návštěvníky dnes vítá i autor, držitel Pulitzerovy ceny, Američan Doug Wright. Uvedení jeho hry Pera markýze de Sade, v originále Quilis, v New York Theatre Workshop roku 1995 vzbudilo šok a bouřlivé reakce. Předlohou hry je konec života kontroverzního francouzského spisovatele. O důvodech napsání této hry říká: „…ačkoliv sám sebe považuji za velmi svobodomyslného člověka a věřím ve svobodu slova za jakýchkoliv okolností, když jsem četl de Sada, byl jsem zdeptaný, naprosto upřímně vyděšený. A říkal jsem si, že obhájit skutečně problematického spisovatele, jako je de Sade, to bude …výzva.O svém vztahu k tématu píše: „…Náš vztah k pornografii a vyobrazení sexu se velmi změnil, protože žijeme v kultuře, v níž lidé pornografii sice neustále odsuzují, ale zároveň ji každý má na svém počítači. Takže je to zakázané a zároveň všudypřítomné, což je dost ironické…“

Na jevišti stojí luxusní stěny pokryté karmínem látkových tapet s podkresy zlatě kvetoucích lilií doby noblesy šlechtických oděvů z mušelínu a honosnosti paruk. Vprostřed barokní pokroucenosti židlí a kaštanové hnědě úředních stolů se pohybují lidské šelmy. Dravé, lstivé, lačnící po rozkoši páření. Křičí i řvou. Je to svár. Promluvy tajených choutek a pokrytectví.

Počínání aktérů je kláním, pomyslným šermem bleskových výpadů, odskoků a filosofických šlehů. V hereckém stylu mnou na scéně Mahenova divadla nezaznamenaných. Vše je hráno ostře. Divák je neustále atakován vtipnostmi replik, komičnostmi hereckých akcí a šokován nezvykle peprnými výrazy.

Isabela Bencová Smečková je líticí zhrzenou ženou markýze – Renée Pelagií, ostrou rétorikou a gesty rozpřáhlých paží žádající manželovu likvidaci. S dlouhými, rudými rukavicemi na rukou připomíná krvavou lady Macbeth. Správce blázince Dr. Royer-Collard v podání Petra Kubese je krutým a bezohledným, ziskuchtivým šejdířem stavícím za peníze chorých svou rezidenci. Hostující Matěj Marušín hraje architekta Prouixe. Je hezký, příjemný. Poslušně plní příkazy pana správce. Zrovna tak – a bez uzardění – smilní s jeho chlípnou paní. Frivolní, sexu propadlou Royer–Collardovou přesvědčivě vytvořila Tereza Richtrová. Naivní, dětsky půvabnou ošetřovatelku Madeleine hraje Elena Trčková.

Do černé sutany obléknutý abbé de Coulniér, na hlavě s kruhovou čepičkou zvanou solideo, výtečně hraný Ivanem Dejmalem, je zbožným asketou neštítícím se krutosti mučení, ba ani usmrcení. Zvlčilým hříšníkem, schopným ohavnosti nekrofilie… Zdmi luxusního blázince prostupuje, neřesti káže a koná ikonický představitel markýze de Sade Martin Siničák. Je trýzněn, obnažován, pery přibit na kříž. Vyřízli mu jazyk, uťali údy i hlavu…

Mab pravila: Autor vytvořil fiktivní konec de Sadova života. Napsal fantastickou alegorii, ovšem věrnou duchu a stylu de Sadeho prózy. Vložil do úst markýze tuze provokativní řeč. Herec ji pronášel volně s lišáckým úsměvem: „Lidskou mysl jsem nevymyslel já, ale váš milostivý Bůh. Vyplnil je zavilostí a touhou po krvi. Jako Zeus, který zavřel všechny ty okřídlené démony do těsného prostoru Pandořiny skříňky. Nechovejte ke mně nenávist jen proto, že jsem otočil klíčem a vypouštím je do světa.“

Inscenace odvážné hry ve vynikajícím režijním zpracování, s báječnými hereckými výkony a skvělým výtvarným řešením scény i kostýmů se dočkala velkého potlesku. Děkující umělci zářili, šťastný byl i autor Doug Wright…

Mab spěchala: Představení bylo zbytečně dlouhé. Ale hnusnosti zahráli herci na výbornou.

Volal jsem za ní: Divadlo je odrazem šílené křivosti doby… Nastoupil jsem do tramvaje a přemýšlel o Scherhauferově větě. Libertin, revolution…, ty jsi nebezpečný šéf…

V Komíně padla mlha. U domovních dveří jsem hledal klíč. Tak nevím, úspěchy se neodpouští. Ani v Brně…

Usnout se nedalo.

Brno – Komín, 14. 10. 2019

Národní divadlo Brno – Doug Wright: Pera markýze de Sade (Je možné umlčet svobodné myšlení?). Překlad: Pavel Dominik, režie: Martin Glaser, dramaturgie: Jaroslav Jurečka, scéna: Pavel Borák, kostýmy: Markéta Sládečková, světelný design: Martin Špetlík. Osoby a obsazení – Markýz: Martin Siničák, abbé de Coulmier: Ivan Dejmal, Madeleine Leclerková: Elena Trčková, Doktor Royer-Collard: Petr Kubes, Madame Royer-Collardová: Tereza Richtrová, Renée Pélagie: Isabela Smečková Bencová, Monsieur Prouix: Matej Marušin j. h., šílenec: David Kaloč. Česká premiéra 11. 10. 2019 v Mahenově divadle v Brně.

///

Více o inscenaci Pera markýze de Sade na i-DN:

Křížové výpravy J. P. Kříže (No. 5)

…

• Autor: Jaroslav Tuček
• Publikováno: 19. října 2019

• Na hlavní stranu
• Na začátek stránky

Komentáře k článku: Mudrování (nejen) nad divadlem (No. 490)

1. Zdeněk Pololáník

   

   Velmi sugestivně pojednaný článek
   o nové inscenaci ND v Brně. Nepochybuji o kvalitách herců, kteří s plným nasazením přistupují k naplnění požadavku režiséra, jeho jevištního vyznění tématu autora textu a vložené myšlenky. Pro mne je zarážející obsah zmíněné hry. K čemu má diváky dovést? Jaké myšlenky vyvolává během představení? Jaké si odnáší domů? Kdo vybírá námět pro repertoár?
   Zaráží mne věta – „ale hnusnosti zahráli herci na výbornou“. Je třeba po roce přijít s podobným nemravným představením, jaké loni uvedl hostující soubor na loňském festivalu a vyvolal celostátní skandál u slušných a mravných lidí? Bude mít pokračování? O co jde? Proč? Jaký je cíl v takové náplni?

   19.10.2019 (22.11), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

2. Zdeněk Pololáník

   

   Moje myšlenky
   se znovu vracejí k článku Jaroslava Tučka o nedávné premiéře v činohře ND Brno. U potravin, v restauracích a jídelnách se dbá na přísnou kontrolu, co se lidem předkládá k jídlu, aby byla zdravá strava a vyřazuje všechno, co by mohlo zdraví narušit. Na jevištích divadel se návštěvníkům předkládá strava duchovní. Tuček ji označil slovem hnus. Herci jej předvedli excelentně. Zajímalo by mne, zda takové role přijímají s radostí, nebo s povinnosti člena souboru, strachu před sankcemi při event. odmítnutí. Zajímalo by mne, zda inscenátorům jde o provokaci, která má vyvolat skandál, jako loni sprostá, urážlivá hra, která jej vyvolala u mnohých ještě dlouho před uvedením? Podpora mravního uvolňování, které takové náměty mohou podporovat, nemohou ústit jinak, než v Sodomě, nebo ve starém Římě, jak jsou lapidárně vybarveny v geniálním historickém románu Quo vadis…
   A kde je krása umění?

   20.10.2019 (21.58), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

3. Jiří P. Kříž

   

   Dopouští-li se komentáře člověk,
   který neviděl ani Frljićovo Naše násilí a vaše násilí ani Wrightova Pera markýze de Sade, lehko se vnoří do duchovních anakolutů. Z. Pololáník někde četl něco o „slušných a mravných lidech“, kteří se v květnu 2018 na festivalu Divadelní svět Brno jako andělé zkázy postavili proti provokativní inscenaci souboru Mladinsko gledališče Ljubljana. S Vladimírem Justem jsme ty Slušné lidi zažili. Jsou to svalnatí brněnští náckové s plavým „ruským“ kameramanem, kteří přišli herečky, herce a cca 300 diváků v Huse na provázku zastrašit. Oba jsme se k tomu incidentu připomínajícímu praktiky druhé republiky v ČSR proti Voskovcovi, Werichovi, Čapkovi atd. vrátili ještě v říjnu 2018 na mezinárodní konferenci Českého PEN klubu o Dějinných paralelách 1938 – 2018.
   Naštěstí žijeme pořád v demokratické zemi, takže Slušné lidi za výtržnosti odsoudili k pokutě přes dvě stě tisíc korun. Jestli ji zaplatili, není mně známo… Jiného názoru je kardinál Vlk (také on představení neviděl). Prostřednictvím právníků vrdošíjně vyzývá soud (!!!), aby představení Frlijćovy hry (mnoho výhrad k ní snesli Just, Mikulka, Halík /viděl dvakrát záznam inscenace/, Kříž atd.) prohlásil za „NEumění“. To už jsme zažili dvakrát ve 20. století, jednou s přívlastkem „zvrhlé“, podruhé „antisocialistické“. Zatím arcibiskup neuspěl.
   Reportáž přímo z večera se Slušnými (a mravnými) lidmi najde nejenom pan Pololáník na Novinkách z 27. 5. 2018, navěšeno v 8:36 hod.
   REPORTÁŽ: Jak jsem potkal v divadle v Brně české fašisty…
   https://www.novinky.cz/domaci/clanek/reportaz-jak-jsem-potkal-v-divadle-v-brne-ceske…
   Mladinsko gledališče z Lublaně představí 1. listopadu v pražském Divadle Pod Palmovkou na přehlídce Palm Off Fest inscenaci Naopak Borise Nikitina. V režii autora.

   22.10.2019 (3.28), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

4. Vladimír Hulec

   

   Pane Pololáníku,
   je to jistě nekončící debata či spor: jaký je smysl umění a zda má umělec právo ukazovat i temné stránky člověka, případně jak. Bylo to v minulosti (vzpomeňme nejen na samotného Sada, o němž brněnská inscenace pojednává, ale i na obrazy Hieronyma Bosche, na romány Ladislava Klímy, na jazzovou a rockovou hudbu, na butó tanečníky atd.), je to i dnes.
   Velkou výsadou dneška je, že toto rozhodování se nechává na samotných umělcích, případně lidech, kteří se v daných oborech pohybují. Pokud se někdo rozhodne ukázat svět krutě, pokud vstoupí do podvědomí, pokud ve svém díle obnažuje temné stránky člověka či společnosti, neměli bychom mu to zakazovat. Je samozřejmě možné (a děje se to) na to diváky předem upozornit, a kdo o takové umění nestojí (či na ně nemá věk), na představení nepřijde. Tak jako nebudete pít alkohol či ostře kořenit, pokud vám to nedělá dobře, abych použil Vašeho příměru z oboru potravinářského.
   Nemusíme tedy takové umění přijímat, na to máme právo a je to dobře, ale měli bychom je respektovat. Oba Vámi napadané případy neprosazují zlo ani nějakou perverzi, ale soudobými inscenačními prostředky poukazují na temné stránky společnosti (Frljić) či na složité osudy člověka v konvencemi upjaté společnosti. Pokud tedy o nich píšeme a uvažujeme, diskutujme o tom, co říkají, co sdělují, nepracujme s předsudky, nestavme hranice. Pokud bychom taková díla a umělce chtěli nějakým výrazným způsobem omezovat či dokonce zakazovat, skončíme – jak správě upozorňuje kolega JPK – jako druhdy jiné společnosti, jež označily veškeré moderní umění za zvrhlé. Takové uvažování a postupy vedou k cenzuře a totalitě.

   22.10.2019 (11.33), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

5. Jiří P. Kříž

   

   Jak se lež stává mýtem, v horším případě pravdou
   Věděl to dobře už Goebbels. Jeho a Hitlerovy lži, jež se staly pravdou, zaplatili Němci rozbombardovanou zemí a zdecimovanou populací. – Dopouští se jich v našich malých českých poměrech bohužel i Zdeněk Pololáník v sladkém mámení, že už vlastně, sám oklamán, opakováním dezinformací šíří pravdu. Premiérový potlesk po Wrigtových Perech markýze de Sade byl silný, dlouhý, tedy ne pouze zdvořilý. Co si odnáší z představení pan Pololáník, zeptat se ho nikdo nemůže. Nebyl na něm. To není výtka, jen by nad ním ale neměl vynášet apriorní soudy. Ona ne-účast byla ouvej i „slušných a mravných lidí“, kteří v květnu 2018 vyvolali skandál po uvedení Našeho násilí a vašeho násili O. Frljiće a souboru Mladinsko gledališče Ljubljana na festivalu Divadelní svět Brno v Huse na provázku. Před divadlem se za slušného člověka vydával mj. Miroslav Sládek (už se o něm dlouho nepsalo). Vlastním tělem se bral za mravnost, když zatarasil dveře a znemožňoval vstup divákům, kteří uzavřené představení pro cca 300 diváků v Centru experimentálního divadla z nejrůznějších důvodů zhlédnout chtěli. Uvnitř pak způsobili boží dopuštění Slušní lidé, čistokrevní svalnatí náckové se světlovlasým kameramanem ruského typu. Nejenom o nich 27. 5. 2018, 8:36 in:
   REPORTÁŽ: Jak jsem potkal v divadle v Brně české fašisty …
   https://www.novinky.cz/domaci/clanek/reportaz-jak-jsem-potkal-v-divadle-v-brne-ceske…
   K praktikám Slušných lidí se vrátili přimí účastníci (Vladimír Just, JPK) ještě na podzim v referátech na mezinárodní konferenci Českého PEN klubu na téma Dějinné paralely 1938 – 2018. Také Vladimír Mikulka, Tomáš Halík (viděl dvakrát aspoň záznam inscenace) a další vyslovili (v Českém rozhlase, v České televizi, nebo napsali) sumu kritických výhrad k Frljićově inecenaci, nevolali však po jejím odsouzení a zákazu, který chtěli prosadit noví samozvaní cenzoři – kde se vzali, tu se vzali. Ti ale inscenaci neviděli. Korunu všemu nasadil arcibiskup Dominik Duka (také neviděl), jehož právníci se už půl druhého roku snaží přimět české soudy(!!!), aby prohlásily Naše násilí a vaše násilí za „neumění“. To tady v minulém století už bylo: poprvé s přívlastkem „zvrhlé“, podruhé „protisocialistické“, rozumějme socialistickému realismu se „neslušně, protistátně, ztroskotaně, samozvaně“ vzpírající. – České soudy se zatím chovají ke lžím a výtržnostem stylem „střídavě oblačno“. Podle toho, odkud se řinou. Pravdou je, že Slušní lidé vyfasovali ve při za výtržnost víc než 200 tisíc korun pokuty (na platbu jich bylo víc než 30, tak snad nezchudli). Jestli trest uhradili, nevím, zastánce mají i na brněnské radnici, ale že to právě oni jsou ti slušní, o tom přesvědčili jen ty, kdo výhružné a nátlakové akce Slušných lidí nikdy neviděli, zato se jim už jen ten název sdružení jejich roje – líbí. Tedy zdaleka ne pouze pana Pololáníka. Je už zase nejvyšší čas výlézt zpoza pece a starat se, kudy v této zemi se bude ubírat slušnost a mravnost.

   22.10.2019 (12.37), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

6. DN

   

   Kauze
   kolem režiséra Olivera Frljiće a jeho inscenace Naše násilí a vaše násilí v Brně jsme se věnovali mnohokrát a nadále ji sledujeme. Upozorňujeme v tomto ohledu na dopis českého sdružení kritiků AICT:/IATC: https://www.divadelni-noviny.cz/cc-aict-iatc-s-hlubokym-znepokojenim
   Nemá asi smysl ji nyní znovu otevírat. Velmi pravděpodobně se jiných názorů a postojů nedobereme. Počkejme, jak dopadne soudní pře kardinála Duky.

   22.10.2019 (14.01), Odpovědět, Trvalý odkaz komentáře,

Přidat komentář

(Nezapomeňte vyplnit položky označené hvězdičkou.)

Přidání komentáře

Jméno a příjmení: *

E-mail: *

Komentář: *

Δ