LN Podle statistik má pětina pacientů strach ze zubařů, návštěvu odkládají. Kde se tyto pocity berou, když by měl mít pacient naopak pocit, že u lékaře se mu dostane pomoci?
Stomatologické zákroky se v povědomí veřejnosti často pojí s bolestí, a bolest je něco, čemu se chceme vyhnout. Snaha vyhnout se bolesti, před nebezpečím utéct, je evolučně stará reakce, která pomáhala přežít. Dále je důležité rozlišit si, co jsou pocity (strach, úzkost...) a co myšlenky či fakta, kdy je člověku jasné, že „nepříjemný zákrok mě zbaví bolesti“. V případě, že má člověk silnou emoční reakci, jako je například strach, racionální argumenty dočasně nefungují, mozek na ně nereaguje.
LN Pacienti samozřejmě nemusejí mít strach jen ze zubařů, ale z jakéhokoli lékaře. Lze se této nepříjemné komplikace zbavit?
Úplně se zbavit strachu z nepříjemného možné není a ani to není žádoucí. Jistá míra nervozity nebo nejistoty před případným zákrokem je v pořádku. Pokud jsou ale obavy natolik silné, že člověku komplikují či výrazně negativně ovlivňují život, například se nepodrobuje důležitým vyšetřením nebo zákrokům, je na místě pomoc odborníka. V běžných případech ale může pomoci třeba opakovaná pozitivní zkušenost, kdy se nám s návštěvou lékaře obvykle nepojí nepříjemné vzpomínky nebo bolest. Pokud zůstaneme u zmiňovaných zubařů, je vhodné intenzivně se věnovat prevenci, pravidelně docházet na kontroly, čímž snížíme pravděpodobnost zdravotních obtíží a zároveň budeme mít více zkušeností bez nepříjemných zákroků.
LN Někteří ani tak nemají strach přímo z lékaře, ale z toho, co se od něj dozvědí. Místo aby řešili svůj problém hned na počátku, kdy se dá nejlépe léčit, dostaví se k lékaři, až když už je to skutečně nezbytné. Jak tomuto předcházet?
Záleží na tom, o jakých zdravotních obtížích se nyní bavíme. Zásadní je kvalitní vztah mezi lékařem a pacientem. Ten samozřejmě nemáme vybudovaný k lékaři specialistovi, u kterého jsme nikdy nebyli, ale významnou roli zde mohou sehrát praktičtí či rodinní lékaři. Pokud ke svému lékaři máme důvěru, je pravděpodobnější, že se mu svěříme dříve, a tím se zvyšuje šance na včasnou a adekvátní léčbu. Dále je důležitá dobrá informovanost pacientů i jejich blízkých. V některých situacích mohou zachovat chladnou hlavu a reagovat racionálněji, než pacient, který je ze zdravotního problému zahlcený nepříjemnými emocemi. Mohou poskytnout potřebnou podporu.
LN Nyní většina lékařů přistupuje k pacientovi otevřeně a snaží se vysvětlit, proč volí určitý způsob léčby. Na rovinu mu i řeknou, že půjde o velmi bolestivé a nepříjemné vyšetření, nicméně nezbytné. Neodradí to některé pacienty?
Určitě považuji za správné, pokud je pacient svým lékařem pravdivě informován o diagnostickém či léčebném postupu, byť to mohou být informace nepříjemné. Zde zásadně záleží na formě sdělovaných informací. Podstatný na takový rozhovor je dostatek času, prostor pro doplňující otázky a nejasnosti, klidný přístup. Samozřejmě někteří pacienti nemusejí na daný zákrok či postup přistoupit, ale je to jejich právo. Nicméně velmi individuálně záleží na tom, o jakých zákrocích či jakých zdravotních stavech hovoříme.
LN Určitě složitým obdobím procházejí pacienti, když se dozvědí nějakou těžkou, či dokonce fatální diagnózu. Někteří jsou bojovníci, jiní to okamžitě vzdají. Je vůbec možné takové rozpoložení u nich zvrátit?
Každý člověk má rozdílnou povahu a na závažnou událost reaguje různým způsobem. Prožívání nepříjemné události se také v průběhu času může proměňovat. V zásadních otázkách je důležitá podpora blízkých osob, rodiny a přátel, možnost promluvit si a svěřit se. Potom je zde odborná pomoc, ať už ve formě krizové intervence či podpůrné psychoterapie. Ta může prospět každému, kdo o ni stojí. Opět velmi záleží, o jakých konkrétních situacích se bavíme, nicméně v mnoha zdravotnických zařízeních fungují multidisciplinární týmy, jejichž součástí jsou i psychologové či psychoterapeuti.
LN Asi nejnáročnější je spolupráce s dětmi. Co byste doporučil rodičům, aby vyšetření u jakéhokoli lékaře proběhlo co nejlépe?
Rozhodně nedoporučuji dětem lhát, případně zákroky bagatelizovat. Pokud dítěti slíbíme, že injekce vůbec nebude bolet a ono to ve skutečnosti bolet bude, můžeme tím ztratit jeho důvěru v další zdravotní úkony. Současně ale můžeme vážně narušit důvěru v nás samotné – příště nám dítě nemusí věřit ani v jiných oblastech. Vysvětlování musíme samozřejmě zvolit adekvátně věku a zralosti dítěte, také je vhodné poskytnout prostor na dětské otázky. Ty nás totiž mohou často překvapit.
