Milan Hajn: Musím Thálií získat víc, aby mi nějaká zbyla. Tuhle dám Blance Josefové Luňákové z Plzně
Určitě jste o tom už také slyšeli. Do Hradce Králové dorazila Thálie, tedy prestižní divadelní cena. Získal ji člen souboru Divadla Drak Milan Hajn. A Český rozhlas Hradec Králové je moc rád, že dnes dorazil do jeho studia.
Gratuluji Milane, je to úžasná věc. To se jen tak někomu nepovede. Kolik vám je let?
Je mi 32 let. Je to tak, jen tak se to někomu nepovede. A je na tom hlavně zajímavé, že jsem Thálii dostal v kategorii, která byla letos vyhlášena poprvé - Alternativní a loutkové divadlo. Takže to se zatím nikomu ani povést nemohlo.
Velká premiéra tedy. Ale v Draku už někteří vaši kolegové, třeba i bývalí, Thálii mají, ne?
V Draku máme momentálně tři Thálie, přede mnou to byly tedy dvě. Dostal ji tuším v roce 2012 Josef Krofta, ten ji získal také jako první v kategorii Celoživotní mistrovství v oboru loutkového divadla. A potom asi o dva nebo tři roky později Thálii dostal Jiří Vyšohlíd v té samé kategorii.
V plzeňském divadle Alfa jsem před lety rozbil Thálii kolegyni. Tak jsem jí teď slíbil, že jí přivezu tu moji.
Milan Hajn, držitel Thálie, herec Divadla Drak
Takže vy jste takoví průkopnici v těch nových kategoriích, dá se říct. Vy jste Thálii dostal za hlavní roli v Bílém tesákovi?
Ano, je to za titulní roli v představení Bílý tesák. Ono představení je speciální v tom, že využívá formát live cinema, což je tak ve stručnosti živé snímání dění na jevišti kamerou a přenášením na plátno. Takže diváci sledují zároveň to, co se odehrává na jevišti a současně i co běží na plátně. Ty dva plány se doplňují. A Bílý tesák je zvláštní v tom, že snímá kamerou přímo první pohled Bílého tesáka.
Čtěte také
Máte tedy na hlavě umístěnou kameru?
Ne, mám ji v ruce. Divák tedy kouká na to, co by viděl Bílý tesák.
Pojďme se ještě vrátit zpátky do Národního divadla, na onen slavnostní večer. Co vám běželo hlavou, když vyslovili vaše jméno? Neřekli vám dopředu, kdo vyhrál?
Ne, neřekli. Protože se hlasovalo až přímo v sobotu před tím ceremoniálem. Před tím večerem hlasovala komise, takže do poslední chvíle nikdo nevěděl, jestli cenu dostane.
Tak co vám běželo hlavou? Jaké pocity člověk zažívá?
Byl jsem nervózní. Je to obrovská sláva, nejsem zvyklý na takové velké akce. My hrajeme v divadle, kam se vejde 180 lidí a najednou plné Národní divadlo a přímý televizní přenos. Takže jsem byl nervózní z toho, že kdybych náhodou měl jít pro ocenění, že budu muset mluvit. Což se tedy nakonec stalo a je to velký zážitek.
Vzpomenete si, co jste říkal?
To si vzpomínám, protože jsem si to pro jistotu připravil. Poněvadž představa, že tam půjdu a nebudu vědět, co mám říct, mě děsila.
Kde budete mít cenu vystavenou? Máte ji doma? Je skleněná?
Je to taková skleněná váza, která je velmi nestabilní, pokud stojí. Stala se před několika lety taková věc, když jsem byl v angažmá v plzeňském Divadle Alfa, tak shodou okolností dostala Thálii má kolegyně Blanka Josefová Luňáková a velmi nerozumně ji nechala vystavenou v divadelním klubu na nechráněném místě. Po jedné premiéře, když jsme si tam tancovali, tak jsem se nějak ohnal a její Thálie spadla na zem a rozbila se. Teď jsem Blance slíbil, že jí dám tu svoji.
Takže budete splácet dluh.
Budu splácet dluh. Takže budu prostě muset těch Thálií posbírat víc, aby mi nějaká zbyla. (smích) Ale Blanka říkala, že jí zůstalo takové ucho s jedním střepem. Takže bychom to vyměnili. A to ucho potom vystavím nejspíš v Draku na výstavě.
Jak jste se vůbec Milane dostal k divadlu? Protože vy pocházíte ze sportovní rodiny.
Já jsem sportoval dlouho, ale potom už na to bylo méně času. K divadlu jsem se dostal tak, že mi jednou má prateta řekla, bylo mi asi sedm nebo osm let, že slyšela v rádiu, že v Klicperově divadle vyhlásili konkurz na postavu Kaje do Sněhové královny. Tenkrát byl uměleckým šéfem Vladimír Morávek. A já nevím, co mě to napadlo, ale strašně jsem začal chtít jít na ten konkurz, hrát divadlo. Tak tam se mnou šla mamka a já ten konkurz vyhrál, ještě s Lukášem Chromkem, která je teď kytaristou. A najednou jsem místo do školy chodil často do divadla.
Čtěte také
Vy jste tedy jako dítě hrál pro dospělé publikum a dnes jako dospělák hrajete pro děti.
Dalo by se to tak říct velmi zjednodušeně, ano.
Studoval jste DAMU?
Studoval jsem DAMU, katedru alternativního a loutkového divadla.
Že jste si vybral loutky a ne klasiku?
Byl to takový pozvolný vývoj. Chodil jsem do Jesliček, tady v Hradci Králové do dramaťáku, a ptal jsem se kamarádů, kteří už byli na DAMU, na kterou katedru jít. A oni mi doporučili, ať jdu na alternu, protože tam byla většina z nich. Takže jsem šel tam a vedoucím našeho ročníku byl Marek Bečka, kterým má divadlo Buchty a loutky. Tak nějak jsem směřoval k onomu loutkovému divadlu.
I tam to ale už dnes není jen o loutkách, ale je to komplexní herectví. Jak vás baví hrát pro děti? Jaké je to publikum? Je jiné dospělácké? Vy to můžete porovnat, protože jste hrál i v Klicperově divadle.
Dětské publikum je velmi živé, protože se nebojí reagovat. Děti jsou velmi spontánní, různě staré děti reagují na různé věci. Je to velká zábava. Mě to prostě moc baví.
Čtěte také
Máte nějaké své oblíbené role? Nebo všechno, do čeho se pouštíte, hrajete rád a s chutí?
Mě baví, když to představení diváky strhne. Když cítím, že se baví. Ani nemusím mít žádnou velkou roli v tom představení. Baví mě třeba sledovat, když hrajeme Poslední trik Georgese Mélièse, kde je celou dobu na jevišti Luďa Smadiš v titulní roli, tak se chodím vždy dívat ze strany, jak hrají a jaké jsou reakce publika, je to super.
A co děláte, když se stane, že představení publikum nestrhne? Potom se asi hraje špatně.
Člověk se musí snažit to táhnout dál a někdy se to třeba podaří až v druhé půlce představení nahodit.
Divadlo Drak v Hradci Králové odpočátku vychází nejen z tradice (východo)českého loutkářství, ale také z principu originální autorské tvorby pro děti i dospělé založené na imaginaci a neotřelé nápaditosti.
V čem vás teď aktuálně můžeme vidět? Bílý tesák je asi stále na programu.
Bílý tesák je pořád na programu. Nejbližší představení bude 31. října v 7 hodin večer. A potom už přijde prosinec, začneme hrát vánoční věci, takže bude Vyšla hvězda nad Betlémem. A ještě máme nové, čerstvé představení Zeď, podle knížky Petra Síse. Je o tom, jak se vyrůstalo za železnou oponou. Je to hodně zajímavé představení jak pro děti, tak rozhodně i pro rodiče.
Tak ať se Draku daří dál. Milane, ještě jednou moc blahopřejeme k Thálii. A prosím vás, nerozbijte ji zase. Odvezte ji do Plzně v celku.
(smích) Doufám, má krabici dobře vypolstrovanou. Děkuji za pozvání. Na shledanou.
Související
-
Příběh Draku 1958 - 2018 mapuje historii hradeckého divadla od jeho počátků do současnosti
V roce 2010 se Divadlo Drak v Hradci Králové rozrostlo o multifunkční budovu Labyrint se studiovou scénou, divadelní laboratoří a v neposlední řadě i galerijním prostorem.
-
Divadlo Drak má své tradice. Patří k nim ovšem také ochota riskovat a hledat neprobádané cesty
Dnes si budeme povídat o legendárním hradeckém Divadle Drak, které bude mít navíc nového ředitele. Tím byl vybrán Tomáš Jarkovský, který v divadle jako dramaturg pracuje.
-
Nikdy není pozdě si začít hrát, tvrdí herec a muzikant Jiří Vyšohlíd
Historie královéhradeckého DIvadla Drak.
Více z pořadu
E-shop Českého rozhlasu
Hurvínek? A od Nepila? Teda taťuldo, to zírám...
Jan Kovařík, moderátor Českého rozhlasu Dvojka
3 x Hurvínkovy příhody
„Raději malé uměníčko dobře, nežli velké špatně.“ Josef Skupa, zakladatel Divadla Spejbla a Hurvínka
