„Varhany z roku 1932 postavil pražský varhanář Karel Urban. Během archivní práce se nám podařilo zjistit, že se jedná o jeho největší dílo. O stavbu nástroje měl veliký zájem. Na začátku třicátých let zde působil hudbymilovný farář, který se zasadil o stavbu nového kostela, a Urban cítil, že zde má možnost postavit něco skutečně unikátního,“ říká Jan Doležel, koncertní varhaník a pedagog vysokých škol v německém Erlangenu a Würzburgu, který se na rekonstrukci varhan podílel.
Dnes je od 17 hodin představí během slavnostního koncertu poprvé posluchačům.
Čím jsou varhany v Korandově sboru na Anglickém nábřeží výjimečné?
Karel Urban dokázal z běžného nástroje dosazením neobvyklých rejstříků udělat jedinečný koncertní nástroj. Znám stovky varhan, ale srovnatelnou dispozici nemají žádné. Pod pojmem dispozice rozumíme, jaké zvukové barvy varhany mají. Když to řeknu úplně jednoduše, zda mohou hrát potichu či nahlas, nebo jestli třeba mají nějakou speciální barvu zvuku. Pokud bych to přirovnal k orchestru, nebyl by to třeba pouze smyčcový orchestr, ale ansámbl, kde je i trumpeta, pozoun, fagot, hodně bicích. Jedinečná dispozice vytváří specifickou barevnost varhan.
Varhany jsou staré 87 let. Jaký je jejich příběh?
Mají velice pohnutý osud. Postavené byly v roce 1932 do betonové novostavby. Ta vysychala pomalu, a proto zde bylo nestabilní klima. To je špatné pro jakýkoliv nástroj. Varhany byly v prvních letech udržované varhanářem. Ten bohužel zemřel během 2. světové války. Od té doby neměl nástroj žádnou pravidelnou údržbu. To vše víme z archivu, který jsme pečlivě prostudovali. K tomu se musí připočítat masivní znečištění vzduchu Škodovými závody s obrovským množstvím komínů. Varhany se tak během dvaceti let dostaly do stavu, kdy byly stěží hratelné.
Varhany z roku 1932 |
Jak se to v 50. letech řešilo?
Díky známosti s doktorem Jiřím Reinbergerem, který byl tehdy nejdůležitějším varhaníkem v Československu, se podařilo prosadit, že varhany budou přestavěny v duchu tehdy módního neobarokního vkusu. Došlo tedy ke zvukové přestavbě a k určitým technickým opravám. Nástroji se ale v dalších letech stejně nedostávalo pravidelné údržby a v 80. letech byl opět prakticky nehratelný.
Co následovalo?
Proběhla přestavba vnitřního uspořádání z takzvané pneumatické traktury (systém, který spojuje klávesy a píšťaly, pozn. red.) na elektrickou. To znamená, že ovládání varhan už nebylo na bázi stlačeného vzduchu, ale pomocí elektrického signálu. Toto řešení bylo provedeno v rámci tehdejších finančních i technických možností, které byly velmi omezené. Kolem roku 2010 se varhany dostaly do stavu, který už nebyl přijatelný. Nabízely se dvě možnosti. Buď udržovat současný neuspokojivý stav, což by opakovaně stálo nemalé finanční prostředky, nebo radikální řešení, což znamenalo buď nový nástroj, nebo důkladnou opravu stávajícího. Materiál, který byl ve varhanách zachovaný, umožnil restaurování do původního stavu. Takže dnes jsou varhany přesně takové, jaké byly v roce 1932.
Co vše bylo nutné na varhanách opravit?
Restaurování mělo několik částí. Nejprve bylo nutné navrátit dispozici do původního stavu. To znamená, že varhany teď vydávají stejné zvuky, jak si je představoval varhanář Karel Urban v roce 1932. Pokud máme dispozici s původním zvukem, potřebujeme i originální mechanické ovládání. V praxi to znamenalo návrat z elektrické k pneumatické traktuře. Tyto varhany jsou tak první takzvaně repneumatizovaný nástroj v České republice. Obvykle se to totiž řeší opačně. Pneumatická traktura se odstraní a nahradí elektrickou. Tím ale vzniká určitá nesourodost mezi tím, jak se na varhany hraje a jak zní. Proto jsme zvolili cestu nekompromisního uvedení nástroje do stavu, v jakém byl postavený. Pokud se mu dostane náležité péče, tak bude fungovat.
Čím tedy nyní varhany vynikají?
Přirovnám to k autu. Když byste měl ferarri s brzdami z fabie, bylo by to něco polovičatého. U těchto varhan teď máte vše z jedné dílny. To je pro varhaníka relativně vzácná věc, protože většina varhan prochází vývojem a zpravidla to je vývoj k horšímu. Běžným posluchačům nyní nabízejí varhany u Korandů obrovskou paletu barev. Je zde například takzvaný labiální klarinet, což je rejstřík, který připomíná zvuk skutečného klarinetu. Vyznačuje se velice speciální a složitou konstrukcí a je to varhanní zvuk, který máme málokdy možnost slyšet.
