Ceny byly předány v přímém televizním přenosu. Patří se připomenout, že vloni z politických důvodů odstoupila porota Státní ceny za literaturu, kvůli jejím vyjádřením následně ocenění odmítl laureát Jiří Hájíček.

Při ocenění Anny Kareninové byl zdůrazněn především její obrovský cit pro jazyk. Ten se projevuje jak v překladech poezie nebo prózy, tak v citu pro hovorovou češtinu, který vyniká hlavně u jejich překladů Célina nebo u její překladatelské práce pro film. Obdivuhodnými vlastnostmi Anny Kareninové je systematičnost a píle. Asi nikdo jiný by nebyl schopný zachytit česky s takovou naléhavostí Célinův vnitřní monolog, který je základem jeho textů. Jáchym Topol dodává: "Dokáže použít tu nejnoblesnější spisovnou češtinu, a zároveň sáhnout do argotu, do slangu,  so surové, sprosté pouliční mluvy - a to, co s tím dokáže udělat, zní přirozeně. Oceněná překladatelka pak nezapomněla poděkovat za třicetiletou spolupráci nakladatelství Atlantis. Za velkorysou spolupráci, jak zdůraznila. Protože bez podopory nakladatelství jsou všechny překladatelovy plány často jen snem.

K ocenění Karola Sidona bylo řečeno, že jako jeden z mála českých autorů ví o čem chce psát a jak to chce psát. Tedy: má něco na jazyku a zároveň má jazyk. Umí jak zajímavě pozorovat, tak zajímavě vyprávět. Literární vědec Petr A. Bílek řekl: Někomu se může kariéra Karola Sidona jevit jako takové hroší chování. Dlouho je ponořený pod vodou - a jen čas od času se vynoří, aby se nadechnul. Na rozdíl od hrocha bylo ale Sidonovo vynořování řízeno spíš dobou, ve které se ocitnul. Na konci 60. let minulého století se literárně prosadil a zazářil (Sen o otci, Sen o mně). Když se na začátku let devadesátých v literatuře vrátil (Boží osten, Evangelium podle Josefa Flavia), vstoupil zrovna do situace, kdy se do českých knihkupectvích po dlouhých letech půstu valila všechna ta doposud zakázaná literatura. Posledních třicet let byl tak spíš známý jako židovský rabín, než jako spisovatel. Až do chvíle, kdy se jako Chaim Cigan opět vynořil a nabídl čtenářům kouzelnou a podivuhodnou tetralogii Kde lišky dávají dobrou noc. Tento mega příběh na 2000 stranách sahá od stavění pyramid ve starém Egyptě až někam do 25. století.