Paršovice

14. říjen 2019

Vesnice Paršovice leží v mírném údolí, pod zalesněnými jižními svahy Maleníku, asi 9 km jižně od Hranic, v kraji zvaném Záhoří. Do roku 1900 nevedly do obce žádné silnice a vzdálenost do Hranic se počítala v čase jednu a půl hodiny, za které ušel člověk tuto cestu.

Katastrální území obce je velmi velké, patří k němu lesní revír, který patřil kněžně Gabriele z Hatzenfeld – Wildenburka. Ten dnes patří Lesnické škole Hranice a je spravovaný z polesí Valšovice. Severní částí vede lesní cesta Gabrielka, pojmenovaná podle kněžny Gabriely.

Cesta do Paršovic

Lesní trať Na zabitém je pojmenovaná podle skutečné události, která se zde stala v první polovině 18. století. Tehdy jel řezník z Olomouce do Uher nakupovat voly. Nocleh měl v hostince v Lipníku. Hostinský viděl, že má u sebe peníze a ptal se ho, kam ráno půjde. Ten mu řekl, že kolem Helfštýna na Paršovice. Tam jej v lese čekal hostinský, který ho zabil a peníze uloupil. U silnice z Lipníka stojí dřevěná myslivna zvaná Na krásné vyhlídce. Jsou odtud pěkné výhledy do kraje Záhoří a na hřebeny Hostýnských vrchů.

Pohled na Paršovice

Původní vesnice tvořila obdélník statků s velkým prostorem uvnitř. V něm si později postavili domky chalupníci. Farní kostel sv. Markéty je na vyvýšeném místě jihovýchodně od návsi.

Jedna část polí severně od vsi se nazývá Nad včelínem. V Paršovicích byla stará tradice chovu včel, doložená v listinách z let 1674–1798 v archivu obce. Jsou zde také dvě přírodní rezervace – Bukoveček a Dvorčák, které chrání původní lesní společenstva.

První písemná zpráva o vsi pochází z roku 1141, kdy kostel v Olomouci zde vlastnil 1 lán polí. Název Paršovice vznikl z původního Parešovice od osobního jména Pareš (Bareš), což je domácká podoba jména Bartoloměj, je to tedy ves lidí Parešových.

Fara se zde připomínaná ve 14. století, za reformace byli na faře Čeští bratří. Za protireformace fara v 17. století zanikla. Roku 1857 byla farnost obnovena.

Škola se v Paršovicích připomíná v roce 1784. Původně byla dřevěná a sloužila pro celou farnost. Podle popisu Hranického okresu z roku 1877 do školy o jedné třídě chodilo 147 žáků. V roce 1898 byla postavena nová školní budova nákladem 11.600 zl. Na památku 50tiletého jubilea panování císaře Františka Josefa I. byla nazvána: „Jubilejní škola císaře Františka Josefa I.“

Vesnice patřila do panství Lipník. V roce 1371 ji koupil Vok III. z Kravař od Jana z Dobrotic, od té doby patří ke zboží Helfštýnskému. V roce 1930 se zde uvádějí: 1 statkář, 14 rolníků, 50 chalupníků, 14 bezzemků, kteří většinou pracovali jako zedníci a tesaři na stavbách, dále 1 hostinský a 6 živnostníků.

Dne 15. června 1839 na sv. Víta zničilo hrozné krupobití všechnu úrodu, od té doby je na sv. Víta v Paršovicích „Slibný den.“

Nejvýznamnější památkou Paršovic je farní kostel sv. Markéty, který stojí na vyvýšeném místě, jihovýchodně od návsi. Je to velký jednolodní kostel na obdélném půdorysu, s vysokou věží zvonice. Byl postaven v empirovém slohu. V roce 2013 proběhla jeho velká oprava.

Starý kostel byl menší, měl zvony s letopočty 1503, 1576. Měl dřevěnou věž, na špici byl železný kohout, který je dnes uložen na faře. Starý kostelík prastarého původu již nevyhovoval počtu věřících, a proto byl zbudován a v roce 1826 vysvěcen nový chrám většinou z kamene v empirovém slohu.

Kostel vyhořel v noci z 14 na 15. srpna 1900. Shořel trámový strop, zůstaly jen čtyři ohořelé zdi, shořela i střecha na věži, zvony se rozpustily. Náklady na opravu byly odhadnuty na 60.000 zlatých, postupné opravy pokračovaly do roku 1906.

Slavnostní vysvěcení se konalo 22. července 1906. Světil jej otec arcibiskup František Bauer. Podle článku v brněnském deníku Hlas z 16.7.1906 se svěcení zúčastnilo 800 biřmovanců, po proslovech zpíval V. Šindler, slavný terorista Národního divadla v Brně, za účasti 6000 osob, v níž byli lidé v krojích a družičky. „Svěcení nabylo rázu velkolepé slavnosti celého Záhoří. Mělo ráz opravdu národního svátku tichého jindy kraje.“

Studánka u lesní cesty nad Střelnicí s pamětní deskou

K dalším památkám Paršovic patří dvě sochy svatých, jedna Boží muka, pět kamenných křížů, dva dřevěné kříže, tři svaté obrázky a studánka v lese s pamětní deskou.

Studánka u lesní cesty nad Střelnicí s pamětní deskou

Na návsi pod farou stojí socha sv. Jana Nepomuckého z roku 1850, svatý má vztyčenou pravou ruku s křížem.

Na křižovatce u sokolovny byla v roce 1909 postavena socha Panny Marie Hostýnské na velkém kamenném podstavci. Ježíšek je bohužel bez blesků. Na přední straně podstavce je nápis: „Vítězná ochrano Moravy oroduj za nás,“ Sochu nechali postavit Jan a Mariana Sehnalovi z Paršovic č. 20,“

Nad schodištěm do kostela stojí velký pískovcový kříž. Podle nápis na zadní straně podstavce byl postaven: „Nákladem celé fárnosti  v roce 1860.“ Kříž byl v roce 1898 opraven a znovu posvěcen 15. 7. 1900. Původně stál v místě schodiště, před jeho stavbou byl přemístěn na současné místo.

Vpravo u silnice do Opatovic můžeme vidět kamenná sloupková Boží muka s kaplicí a kovovým křížkem, bíle natřená. V zasklené kaplici je umístěna soška Krista s hořícím srdcem – Srdce Páně.

Nad silnicí do Opatovic, na hranici katastru stojí litinový kříž na kamenném podstavci. Na přední straně podstavce je umístěn litinový reliéf Panny Marie Bolestné. Vzadu má nápis: „Tento křiš jest vystaven ke cti a chvále Boží nákladem manželu Františka Aneški Mlčák z čísla 18 Paršovic 1883.“ Původně byl kříž kamenný, po poškození byl nahrazen litinovým a opraven.

Kamenný kříž u silnice do Valšovic, v místě zvaném Na hůrkách je nově upravený. Zakladatelem původního kříže byl Jan Klvaňa z Paršovic, kříž byl vysvěcen 10.6.1890. V roce 1938 byl pro svoji sešlost nahrazen novým od Františky Sehnalové a syna Antonína.

U silnice do Lipníka nad Bečvou stojí pod dvěma lípami kamenný kříž v kovové ohrádce. Kříž podle nápisu „Věnovali manželé Frant. a Františka Kopřivovi z Paršovic 1912.“

Na novém hřbitově byl v roce 1939 postaven také nový kamenný kříž, který podle nápisu „Věnovali Ant. Hošťálek z Rakova č. a Jos. Hapala z Valšovic L.P. 1939.“ Kříž byl asi posvěcen současně s novým hřbitovem.

V dolní části obce, v místě zvaném Na trávníku stojí dřevěný kříž, upevněný v betonovém základu, krytý plechovou obloukovou stříškou. Zakladatel původního kříže postaveného v roce 1816 je neznámý. V roce 1949 byl nahrazen novým, stejně zpracovaným, který daroval Ludvík Jančík, rodák z Paršovic, lesní rada v Plumlově. V 90 letech minulého století byl nahrazen křížem v dnešní podobě zásluhou pana Víta Dostála z Paršovic.

U vchodu do kostela stojí dřevěný misijní kříž, jehož zakladateli byli misionáři Redemptoristé z Frýdku. Mimo tyto památky zde ještě můžeme vidět tři svaté obrázky na sloupcích stojící severně od návsi, u poslední budovy nad silnicí k Rakovu a u vjezdu do lesa severně od obce.

Pomník padlých v první světové válce ani pamětní deska v obci není. Z Paršovic padlo na bojištích celkem osm mužů. Za hranicemi bojovali čtyři legionáři z obce, tři se vrátili. František Kučera, rolník z č.10 jako legionář zemřel při návratu do vlasti.

Přírodní zajímavosti je studánka u lesní cesty nad Střelnicí s pamětní deskou. Nad výtokem vody je do kamenné zídky vložena kovová deska s nápisem: „Střední lesnická škola Hranice a Školní polesí Valšovice. Památce dr. Hermanna Reusse (1848 – 1931) ředitele hranické lesnické školy. 1896 – 1917. Plaketu zhotovila SPŠ slévárenská Brno. Hranice 2003.“

V Paršovicích bývalo dříve veselo. V červenci na sv. Markétu bývala pouť, pouťové hody. Sjížděli se rodáci, před ní se konaly přípravy, opravy a líčení domů. Přijížděli kramáři, cukráři a živnostníci z okolí. Mládež se bavila, při muzice na „Margytě“ bylo velice živo a veselo.

autoři: Aleš Spurný , Ján Kadlec
Spustit audio