InzerujTEĎ

 
 
 

Kdy a kam

  • Expediční kamera – festival cestovatelských filmů

    neděle 28.4 16:00 - Čajovna Pod Stolem, Strakonice

  • Vernisáž výstavy modelů, obrazů a sbírkových předmětů k operaci Overlord

    neděle 28.4 14:00 - Městská galerie Vodňany, náměstí Svobody 18

Zobrazit všechny události
 
 
 
 

Letní a zimní čas

V roce 2018 skončila v EU debata o letním a zimním času. Každý stát se má zařídit podle svého. Téma se odsunulo do pozadí, momentálně není na stole. Co vyhovuje vám?

 
 
 
 
 
 
 
 
 
 

Úvod  > 

Z jihočeských Mažic do afrického Dakaru – V cíli cesty. Pobřeží Atlantiku - Dakar

21.10.2019 14:24

MAŽICE/DAKAR - Přinášíme další díl putování mažických bláznivých motorkářů, kteří v sobotu 28. září vyrazili z pražského letiště na putování po stopách slavného závodu Paříž – Dakar. Cíl vzdálený osm až devět tisíc kilometrů, plánovaný návrat 3 listopadu.

Monument de la Renaissance Africane. Koupačka v moři. zobrazit všechny fotky

Mažické motorkáře jsme v minulém díle opustili v pondělí 14. října ve městě Diourbel, kde hledali hotel ke spánku.

Z jihočeských Mažic do afrického Dakaru – Z Mauretánie do Senegalu

V úterý 15. října před snídaní rychle umýt motorky a namazat řetězy, nasnídat se a jede se dále k moři. Po cestě spousty autobusů přeplněných lidmi. Jsou našlapaní úplně všude. Na střeše, vzadu, prostě všude. Při zastávce na pumpě hned kolem plno dětí a chtějí peníze. Na to už odpovídá Láďa, ktrerý jim česky říká ať dají peníze jemu, že on už žádné nemá. Hlavní silnice se spoustou prachu, po cestě zase přeháňka. 3 dny v Senegalu a třikrát pršelo. Takže do hotelu a zítra se vyráží do Dakaru.

Středa 16. října. Po 19 dnech dorážejí naši cestovatelé do plánovaného cíle cesty – Dakaru. Je to trochu zvláštní, nikde žádná cedule nic. Kdyby do města nevjeli, tak by se dalo říct, že šlo klidně přehlédnout. Jede se rovnou k třiapadesát metrů vysokému Monument de la Renaissance Africane. Jezdily odsud lodě s otroky do Ameriky. Odtud rychle na nejzápadnější místo Afriky Pointe de Almadies. Ale ouha. Někdo si to celé koupil a tak tam nejde zajet a fotka se dá udělat jen zdálky. No tak rychle do hotelu a pak do města prohlédnout Dakar. Taxík motorkáře vysazuje na Place de l´Indépendance. Mrknout na přístav a nádraží. Ale zvláštní. I tady je všudypřítomný binec a špína. Pivo na nádraží za 4 eura. V zemi, kde děti žebrají o peníze docela luxus.

Čtvrtek 17. října. Vstává se, Láďa zjišťuje, že mu někdo přes noc ukradl z motorky tenisky. K snídani místní koblihy a jede se k Lac Rose (Růžovému jezeru). Cesta pěkná a Mažičtí dojíždějí k bývalé cílové bráně závodu Paříž – Dakar. Ta už je však rozmontovaná. „Hmm. Kvůli tomu jsme sem jeli 20 dní" zní povzdech na nahrávce z cesty. Voda v jezeře je opravdu růžová. Před asi 30 lety prý byla modrá ale pak nepršelo a působením nějakých bakterií zrůžověla. Hloubka je 4 metry a z toho na dně asi metrový nános soli, která se tady těží. Samá past na turisty. Tričko s nápisem Dakar, které jinde stojí 70 Kč tady stojí 700,- Takže se nekupuje. Hotel Arc-en-ciel (francouzsky Duha). Cíl, dojet k jezeru Lac Rose splněn. Tady byl cíl závodu Paříž – Dakar. Od zítra zase zpátky na sever a zpátky domů. Plán, na Saint-Louis a do Mauretánie.

Pátek 18. října. Rychle objet Růžové jezero a vyráží se podle plánu na Saint-Louis. Opět předražený hotel za 70 euro za pokoj. Takže se Mažičtí vdávají znovu do bungalovů Zebra 15 km za městem. A pak znovu na hranici s Mauretánií. Panují obavy jak to bude s přejezdem hranice. Kolik to zase bude stát. Cestou naši cestovatelé potkávají dva Italy na motorkách, kteří každý museli zaplatit 400 Euro za přechod hranic. No uvidí se. Plán je přejet přes Mauretánii až do města Tan-Tan na jihu Maroka. Asi 2000 km, 4 dny jízdy. Proti větru s pískem. A odtud pak asi 1500 km do Tangeru.

Sobota 19. října. Vyjíždí se ze Zebra baru v Saint-Louis a v 11 dopoledne jsou Mažičtí na celnici. Asi po hodině a čtvrt přejíždějí hranici. Úplně v šoku. V podstatě bez úplatků a rychle. Na senegalské straně se platilo jen 8 euro za převoz přes řeku Senegal a pak 55 euro za víza. No a po 10 euro policajtovi a celníkovi za každou motorku. Pohoda a pak už Mauretánií do hlavního města Nouakchott. Celou cestu protivítr s pískem. Spí se v Nouakchott.

Neděle 20. října. Ráno se vyráží z Nouakchottu hlavního města Mauretánie. Po 450 kilometrové jízdě jsou tady hranice Maroka nebo spíše Zapadní Sahary. I ty Mažičtí přejíždějí v pohodě. Asi proto, že byla neděle. Jen v jedné kanceláří na zemi hodovali celníci rukama z nerezového plechu rýži s masem. A že se musí počkat. Teď je oběd. Dokonce i nabídli. A zase divné, protože ve čtyřech kancelářích se nic, ale vůbec nic neplatilo. Na Marocké straně, tedy spíše v Západní Sahaře, se musí projet přes skener, jestli se něco nepašuje. A znovu okýnka a kanceláře. Některé plné, některé zase úplně prázdné, hledá se kam vlastně vůbec jít. Zrovna tam sebrali nějakého místního, který měl na sobě několikery kalhoty a tak je pašoval. Za celnicí čeká asi 200 kamiónů. Natankovat a v 17 hodin jsou Mažičtí v hotelu Barbas. Asi 80 km za hranicí. Cestou míjejí kilometrovník na silnici N1, která vede kolem Marockého pobřeží až do Tangeru. A na něm napsáno 2316 km do Tangeru. V hotelu rychle spát a pak na další cestu, která je naplánována do města Boujdour.

Autor: Ivo Bukač

Diskuse k článku - 1 příspěvek
 

Další zprávy z regionu

 
 

Diskuse ke článku

Zbývá znaků: 1200
 

  • Jana Otepková 

    Reagovat

     

    Obdivujeme je.Doufáme,že poslední kilometry dojedou v pořádku.To nejhorší mají za sebou.Těšíme se,až dojedou a budou živě vyprávět zážitky.Držíme palce a šťastný návrat!Přejí tchyně a tchán Vladimíra Honze.

    Vloženo 22.10.2019 08:51:50

 
Tento web používá k poskytování služeb, personalizaci reklam a analýze návštěvnosti soubory cookie. Používáním tohoto webu s tím souhlasíte. Další informace