Skláři odlili ruce zlínských studentských vůdců sametové revoluce

  18:12
Všechny se sehnat nepodařilo. Více než polovina, tedy pětice studentských vůdců sametové revoluce z fakulty technologické ve Zlíně, se ale po třiceti letech přece jen sešla. Ve sklářské huti ve Valašském Meziříčí jim vyrobili skleněnou plastiku rukou. Nápad vzešel z Univerzity Tomáše Bati.

„Je to pocta, když víte, že ruce už tady odlévali Václavu Havlovi nebo Tomáši Baťovi,“ prohlásila Věra Honajzrová.

V revolučních listopadových dnech roku 1989 byla zrovna v Praze u přítele. Zatímco v hlavním městě už se po demonstraci shromažďovali studenti a herci, ve Zlíně byl klid. A také obavy a nejistota.

Právě studenti tehdy jediné zlínské fakulty dávali dohromady informace z Prahy a přesvědčovali ostatní, aby byli solidární a podporující.

„Měl jsem obavy. Ne o to, co se mnou bude, ale nebyl jsem si jistý, jestli jdu správným směrem. Bylo mi devatenáct,“ připomněl další ze členů stávkového výboru David Hausner, kterému se pětici podařilo po třiceti letech najít.

Na fakultě se v prvních dnech podařilo k podpoře získat jen pár pedagogů. Ostatní zaměstnanci se drželi zpátky, některé aktivní studenty vyslýchala Státní bezpečnost, aby získala jména dalších.

Na fakultě ale brzy vzniklo centrum, kde se nepřetržitě shromažďovaly informace z Prahy, používal se dálnopis a fax, kopírovaly letáky, studenti měli vyčleněné velké prostory.

„Trávili jsme tam Štědrý den, Vánoce. Lidé, kteří celý život nevěřili, že se v tomto státě něco změní, najednou přicházeli a nosili nám linecké, svařák, košíky se vším možným,“ vyprávěl Hausner.

„Solidarita obyčejných lidí byla velká. Nosili nám klíče od auta, kdybychom potřebovali. Také peníze, jídlo, různé věci,“ připomněl tehdy šestadvacetiletý Libor Zeman, který dojížděl do Prahy za studentskými kolegy.

Součástí stávkového výboru byli rovněž Jiří Devát, který se na poslední chvíli z akce omluvil, a Irena Tanko a Libor Večeřa. Oba otiskli ruce do křemičitého sklářského písku. Do těchto reliéfů pak skláři nalili rozžhavené křišťálové sklo o teplotě 1 150 stupňů Celsia.

„Odlévání do křemičitého písku je běžná technika. Ale my jsme byli první, kdo začal odlévat ruce. První byly Václava Havla,“ vysvětlil sklář z valašskomeziříčské huti, která patří pod Střední uměleckoprůmyslovou školu sklářskou, Ondřej Strnadel.

Horké kachlíky pak musely dva až tři dny chladnout v chladicí peci. Natrvalo budou vystavené na UTB. Během listopadových oslav půjčí sklářská škola do Zlína také odlitky rukou Václava Havla.

Autor: