Slyšte příběh, ve kterém jsou holky, motorky, bolest, vášeň, miliony a nakonec i zdravý rozum.
Martin Feix měl v šestnácti sen, který v tomhle věku sní spousta puberťáků – chtěl fotit holky, pokud možno bez oblečení. Ale Martinovi se tenhle sen vyplnil, a navíc díky němu o osm let později založil firmu, která ty holky, dřív než se svléknou, obléká. Firma dostala jméno Girls Without Clothes, vyrábí všechno své zboží v Česku a má obrat 15 milionů.
„Já fakt o textilu nevěděl vůbec nic,“ vypráví vcelku potichu třicetiletý chlapík s lehce zarostlou tváří. „Ale chtěl jsem, jako asi každý kluk, fotit holky a dělat módní fotku. S tou se ale v Ostravě, odkud pocházím, úplně neuživíte. Fotil jsem proto pět let všechno možné, svatby, interiéry, večírky. Ale volná tvorba byly pořád fotky polonahých holek. Abych měl co fotit, vymyslel jsem si vlastní produkt a vlastní značku,“ říká.
Napadlo ho to v roce 2013 při cestě do Brazílie. Začal s tričky, na která tiskl fotky polonahých holek. „Normálně jsem koupil reklamní trička a dal to na ně. Ale pak se to postupně začalo rozjíždět. Po třech letech jsem si najal švadlenu z malého krejčovství, šila nám po víkendech. Trika, mikiny, šaty… Šili jsme věci, co jsem poslal na fotkách, vždy s nějakou úpravou. Střih, barva, potisk. Teprve pak jsme se dali dohromady s návrhářkou a začali vytvářet věci od nuly, “ vysvětluje Martin, jak se z focení najednou stal byznys s cool oblečením. Oblékají ho především holky.
„Vysokoškolačky, co hodně a rády cestují a žijí ve městě, to je naše klasická cílovka. I naše tričko s heslem Žijeme ve městech, v srdci máme hory a oceán je náš bestseller,“ doplňuje bakalář multimediálních studií, ze kterého se stal fotograf a úspěšný podnikatel v přetěžkém byznysu s oblečením.
Reklamou jsou mu jeho fotky s neortodoxně krásnými modelkami, stala se z nich hlavní marketingová zbraň. Na Facebooku je, a celou značku, sleduje přes pětadvacet tisíc lidí, na Instagramu osmatřicet. Obdiv sklízejí svůdné sety ze zakázaných lokalit, třeba z pražských žižkovských střech. Martin teď ale čím dál víc fotí také v zahraničí – na Kanárských ostrovech, ve Španělsku, v Alpách. Byznysu fotky evidentně svědčí, letošní obrat Holek bez oblečení dosáhne 15 milionů korun.
Všechno zboží kromě kšiltovek, ale včetně spodního prádla přitom vzniká v Česku v relativně malé dílně v Náchodě. „Pro nás tam teď šije osm švadlen na plný úvazek, ale dílna i díky nám jede tak, že se bude rozšiřovat do někdejšího mlýna. Z dnešních celkem jedenácti švadlen může být brzo čtyřicet,“ popisuje Martin Feix vcelku ojedinělý comeback českého textilního průmyslu, přikrmený i Feixovou vášní pro módní, jemně erotickou fotku.
Takhle dnes vypadá dílna, kde vzniká značka Girls Without Clothes.
Feix plánuje přidat další zboží, ale nepřestřelit. Víc spodního prádla a možná kvalitní oblečení na hory, kde sám tráví hodně času. Takové oblečení, jaké nabízí třeba jeho jiná oblíbená česká značka Tilak. Letos otevřel v Praze rekonstruovaný obchod, do kterého investoval přes tři čtvrtě milionu korun a kterému vévodí krásný červený neon s ženským poprsím.
Velkou roli v tomhle fotograficko-textilně-erotickém příběhu přitom hraje taky motorka. „Jo, ta mě dost ovlivnila,“ vypráví hubený obchodník. „Ve dvaadvaceti, v roce 2011, jsem se totiž těžce vyboural. Málem jsem se zabil. Mám za sebou deset operací, půl roku na invalidním vozíku. Dohromady čtyři roky léčení,“ popisuje těžkou etapu, která Girls Without Clothes předcházela.
Možná i pro tuhle zkušenost odpovídá na otázku, kolik chce s firmou vydělávat, takhle: „Včera jsem cíl změnil. V posledních třech letech jsme rostli šíleným tempem. V roce 2014 byla naše první měsíční tržba 25 tisíc korun, v roce 2015 v prosinci už 160 tisíc, v roce 2017 byly prosincové tržby už magický milion, za další rok miliony dva. Meziroční růsty celkově 250, 150 procent. Nechal jsem se trochu pohltit čísly a opustil původní myšlenku brandu, která byla mnohem víc o harmonii mezi volným časem a prací, kterou miluju,“ vysvětluje svůj aktuální posun.
„Nevidím smysl v neustálém zvyšování tržeb na úkor kvality osobního života. Je to nemoc. Značku jsem založil z touhy po tvůrčím procesu, z touhy po svobodě. Zajímá mě i udržitelnost toho, co děláme. Chci vytvořit lovebrand, stabilní, zodpovědný, rozumné velikosti, který tu bude i za dvacet let,“ uzavírá majitel textilní značky, která vznikla z vášně pro focení holek, co toho na sobě moc nemají.
A jejíž heslo výmluvně hlásá: Nemůžeš si svléknout oblečení, které jsi si předtím nekoupil.
