Pavel Haas Quartet a (vpravdě) jejich Šostakovič. Konečně! Šostakovič – to je výzva, se kterou se každé kvarteto dříve či později musí popasovat. V případě Pavel Haas Quartet se však zdá, že je to jejich vlastní země. Jejich nespoutaná, impulsivní, místy frenetická energie, smysl pro extrémní kontrasty, schopnost gradace z dechberoucí jemnosti a něhy po symfonickou dramatičnost, to vše jsou prostředky Šostakovičovi a jeho hudbě bytostně vlastní.
Druhý kvartet (1944), byť komponovaný v bezpečném zázemí, odráží bolest, nejistotu a rozervanost života uprostřed války (jímavý Recitativ houslí Veroniky Jarůškové ve 2. větě!). Kvartety č. 7 a 8 vznikly v roce 1960 a oba jsou velmi niternou zpovědí. Sedmý, nejkratší z celého cyklu, věnoval Šostakovič památce své první ženy. Osmý pak autor patrně zamýšlel jako svůj vlastní epitaf, v době, kdy se nacházel na tenké hraně mezi životem a smrtí. Autobiografický charakter díla je zřejmý i z úvodního čtyřtónového motivu (D-Es-C-H), autorova hudebního podpisu, který se ve skladbě stále vrací. PHQ překračují propast času i bariéru osobní fyzické existence a vstupují do samého středu Šostakovičovy hudby, v plné škále emocí a s bezprostředností, jako by to byla hudba jejich nejvlastnější.
DMITRIJ ŠOSTAKOVIČ – SMYČCOVÝ KVARTET Č. 2 A DUR OP. 68 (1944). SMYČCOVÝ KVARTET Č. 7 FIS MOLL OP. 108 (1960). SMYČCOVÝ KVARTET Č. 8 C MOLL OP. 110 (1960)
PAVEL HAAS QUARTET: VERONIKA JARŮŠKOVÁ – 1. HOUSLE, MAREK ZWIEBEL – 2. HOUSLE, JIŘÍ KABÁT – VIOLA, PETER JARŮŠEK – VIOLONCELLO
Foto: Supraphon
