„Když jsem dopsal první Prašinu, bylo mi jasné, že se do toho úžasného světa chci ještě vrátit. V příběhu zůstalo tolik volných konců, drobných narážek a otevřených otázek,“ řekl autor Vojtěch Matocha. Příběh se odehrává několik měsíců po konci prvního dílu.
„Prašinu sevřel mráz, neobydlené ulice jsou zaváté sněhem. Od prvního dobrodružství Jirky a En uplynulo několik měsíců, přímo v tajemné čtvrti si vybudovali klubovnu zvanou Doupě a objevili prašinskou část Krchleby, ze které přichází hrozba pro celé město. Přesto se zdá, že jejich přátelství slábne. Na koho se ještě mohou spolehnout, když i oni dva před sebou mají tajnosti?” ptá se nakladatelství Paseka, které příběhy o Prašině vydává.
O Prašině se někdy hovoří jako o druhých Stínadlech. Fiktivní městské čtvrti, kterou ve svých knihách vytvořil Jaroslav Foglar. Většina čtenářů to ale rozporuje, podobnost vidí pouze s umístěním příběhu a dětmi jako hlavními hrdiny. Sám autor Prašiny nicméně otevřeně přiznává, že Stínadla jej při psaní ovlivnila.
„Jako kluk jsem přečetl prakticky všechny foglarovky a mám je pořád moc rád, i když už dneska působí trochu archaicky. Když jsem si představoval Prašinu, Stínadla mě určitě hodně ovlivnila. Od svých sedmi let působím ve skautském oddíle, od vlčete jsem se postupně vypracoval až na vedoucího oddílu, takže ta foglarovská poetika je mi hodně blízká,“ vysvětlil Matocha.
Stejně jako v případě prvního dílu i druhé pokračování doplnil svými ilustracemi Karel Osoha. „Fascinovala mě představa opuštěné čtvrti pohřbené pod sněhem a věděl jsem, že Karel Osoha dokáže kouzlo zasněžené Prašiny převést do ilustrací, ve kterých bude ten chlad a to ticho hmatatelně přítomné,“ uvedl Matocha.
Prašina je určena pro děti od devíti let. Čtenáře si ale dle reakcí například na Databázi knih našla i mezi dospělými čtenáři.
V příštím roce chystá autor třetí a závěrečný díl. V budoucnu se mohou fanoušci těšit také na film.