Vize pro křesťany do třetího tisíciletí

A přesto opěrné body existují. Je jím především Bůh sám – Kristus, který za nás položil svůj život a dal nám církev. Tu církev, která právě teď budí mnohé pochyby a pohoršení, stejně jako mnohokrát v minulosti. Jsme to ovšem my, křesťané dnešní doby, kteří ta pohoršení působíme. A působíme je právě proto, že neposloucháme církev.

Církev totiž nejsme pouze my. Je to především Kristovo tělo, ten kmen, na který jsme naroubováni. Je to Duch Svatý žijící uvnitř církve a oživující ji tak, jako duše oživuje tělo. Díky tomu můžeme říci, že Bůh žije uprostřed svého lidu. Církev jsou světci, jejichž životy nám přibližují evangelium do našeho každodenního života.

V dnešní době je hodně křesťanů svatořečeno. To znamená, že máme hodně vzorů a společníků pro naše životy. A církev na tom není tak zle, když uprostřed ní vzkvétá svatost. Světci nám pomáhají různými způsoby. Papež Jan Pavel II. jich svatořečil opravdu hodně. Jako by věděl, že jejich příklad budeme v budoucnu potřebovat.

Mezi těmi mnohými mi vyvstávají dva, kteří podle mne mají mimořádnou důležitost. Oba byli prohlášeni za svaté na počátku třetího tisíciletí, jakoby nám tím Boží prozřetelnost chtěla napovědět, kudy se v nejbližších letech či desetiletích vydat. Prvním je svatá Faustyna Kowalská se svým poselstvím o Božím milosrdenství. Druhý je svatý Josemaría Escrivá de Balaguer, kterého Jan Pavel II. prohlásil za světce obyčejného všedního života. Jeho myšlenky mu vysloužily přezdívku Tomáš Kempenský dnešní doby. Jsou inspirující a vyjadřují vizi života křesťanů v budoucnosti:

• Na spršku kamenů od těch nešťastníků, kteří tě nenávidí, si zvykni odpovídat Zdrávasy.

• Úsměv může být často tím nejlepším sebezáporem, protože naše umrtvování nemají nikdy obtěžovat lidi okolo nás.

• Odpouštět od samého začátku, modlit se za pomlouvače, potvrzovat pravdu a vždy utopit zlo v nadbytku dobra s jasným vědomím, že pravda nakonec zvítězí.

• Buď se naučíme nacházet našeho Pána v běžném každodenním životě, nebo ho nenajdeme nikdy.

• Kněz – jakýkoliv – je vždy „druhým Kristem“.

• Modlitba je základem duchovní stavby. Modlitba je všemocná.

• Nikdy se nespokoj s tím, co jsi, chceš-li dospět k tomu, čím ještě nejsi. Protože tam, kde ses uspokojil, tam ses zastavil. Řekneš-li si: „To už stačí!“, zemřeš. Musíš stále růst, stále se rozvíjet, stále postupovat.

• Mějte vždy na mysli, že po Bohu a naší matce Panně Marii stojí v hierarchii lásky a autority papež.

• Jestliže nenacházíte kříž, je to znamení, že jste mimo cestu, protože tak nenaleznete Krista.

• Zde je recept na tvou cestu jako křesťana: modlitba, pokání, poctivá práce a plnění si povinností s láskou.

• Uhlídáte-li svůj zrak, uhlídáte i své srdce.

• Svatost, kterou od tebe Bůh vyžaduje, dosáhneš tím, že budeš s Boží láskou konat svou práci, že budeš plnit své každodenní povinnosti, které skoro vždycky spočívají v maličkostech.

• Neodsuzujte, aniž byste prověřili svůj soud modlitbou.

• Jakou touhu reformovat mají mnozí! Nebylo by lepší, kdybychom se reformovali všichni, jeden každý z nás, abychom věrně plnili to, co je přikázáno?

• Chceš být opravdu svatý? Plň malé povinnosti každého okamžiku: dělej to, co máš, a soustřeď se na to, co děláš.

• Odevzdanost do vůle Boží je tajemstvím štěstí na zemi.

• Modlitba je cestou k odříznutí všeho zla, které v sobě máme.

• Manželství je společná cesta muže a ženy ke svatosti, a pro každého z vás má svatost jméno vašeho manžela nebo manželky.

Pravidla pro život:

Nepokládejte nic za své vlastní.
Nevlastněte nic nadbytečné.
Nestěžujte si, ani když vám chybí to nejnutnější.
Máte-li možnost volby, ze dvou věcí si raději vyberte tu nejubožejší, tu nejméně přitažlivou.
Starejte se dobře o předměty, které používáte.
Využívejte dobře čas.

Poctivě vykonávejte svoji práci, studium a povinnosti v rodině.
Svým sebezáporem ulehčujte druhým lidem jejich úděl.
Vykonávejte dobrou svatou zpověď.
 

Zdají se Vám tyto rady těžké? Jednoduché opravdu nejsou. Ale ani život sám o sobě není lehký. Letitá zkušenost církve však dokazuje, že reforma, o které se dnes tolik mluví, přichází pouze skrze obnovu života každého křesťana. Nejsme na to sami. Ti, kteří nás předešli na cestě ke svatosti jsou připraveni nám pomáhat.

O jejich pomoc můžeme prosit i touto modlitbou:

Ó Bože, Ty jsi prostřednictvím nejsvětější Panny Marie obdařil svatého kněze Josemaríu nespočetnými milostmi. Vyvolil jsi ho za velmi věrný nástroj k založení Opus Dei, které je cestou posvěcování se při profesní práci a při plnění každodenních povinností křesťana. Dej, ať i já umím proměňovat všechny okamžiky a okolnosti svého života v příležitost milovat Tě, radostně a prostě sloužit Církvi, Svatému Otci a všem duším tím, že rozjasním cesty země světlem víry a lásky. Uděl mi na přímluvu svatého Josemaríi vyslyšení mé prosby o… Amen.

Otče náš, Zdrávas Maria, Sláva Otci.

S myšlenkami svatého Josemaríi Escrivy de Balaguer se lze seznámit v jeho četných dílech. Především v jeho trilogii Cesta, Brázda a Výheň.