Katarské vrcholy - 3. část

Nejrychlejší muž a žena planety

Finále mužské a ženské stovky bývá vrcholem každého světového šampionátu a jinak tomu nebylo ani v Dauhá. Příběh vítěze mužského finále na 100 metrů byl rozhodně velmi zajímavý. Na minulém mistrovství světa v Londýně se stal tehdy dvacetiletý Američan Christian Coleman sprinterským objevem, když podlehl pouze svému zkušenějšímu kolegovi Justinu Gatlinovi a vystoupal na stříbrný stupínek. O rok později už se stal halovým světovým rekordmanem na šedesátce a v roce 2018 získal svou první diamantovou trofej a vévodil světovým tabulkám na trati 100 metrů.

Dominoval také v první polovině sezóny 2019. Pravidelně vyhrával a opět byl v čele sezónních světových statistik. Pak ale přišly komplikace, kdy byl obviněn, že promeškal tři dopingové zkoušky a do vyjasnění situace nemohl závodit. Přišel tak například o finále Diamantové ligy a jeho start na MS byl velmi nejistý. Nakonec v Dauhá mohl startovat a nenechal nikoho na pochybách, kdo je v současnosti nejlepším mužem na nejkratším sprintu. Ve finále stovky nechal všechny své soupeře daleko za sebou a zvítězil v nejlepším světovém výkonu roku 9.76, což byl výkon, kterým se posunul na šesté místo historických světových tabulek.

Jamajská sprinterka Shelly Ann Fraser-Pryceová je závodící legendou. Na stovce posbírala dva olympijské tituly na hrách v Pekingu 2008 a Londýně 2012. Třikrát se radovala ze zisku zlaté medaile na mistrovství světa, když nenašla přemožitelku na šampionátech v Berlíně 2009, Moskvě 2013 a Pekingu 2015. Následně ještě přidala bronz na olympiádě v Riu. Poté se rozhodla, že je čas na potomka a její mateřská pauza trvala pouze rok. Už v loňské sezóně se vrátila na dráhu a dokázala zaběhnout pod jedenáct vteřin.

V té letošní už se vrátila do své bývalé formy, což potvrdila i na mistrovství světa v Dauhá, kde jasně ovládla finále na 100 metrů a svým vítězným časem 10.71 zaostala jen setinu za jamajským národním rekordem, který má ve spoludržení s Elaine Thomposonovou (v letošním finále 4.). Tímto výkonem se také vyhoupla do čela letošních světových tabulek. Čtvrté světové zlato ve sprintu na 100 metrů je v jejím podání jedinečnou záležitostí.

Přehlídka štafetových rekordů

Sprintům se v Dauhá dařilo, a to potvrdila i mužská štafeta na 4x100 metrů, která byla nejkvalitnější v historii světových šampionátů. Již v rozbězích padaly parádní výkony, kdy bylo na postup do finále třeba zaběhnout pod 38 vteřin, což na žádné velké mezinárodní akci nepamatujeme. Jako poslední se do boje o medaile kvalifikovali časem 37.91 Kanada a Nizozemsko. V podání Nizozemců se jednalo o nový národní rekord. V rozbězích se zaskvěli také Jihoafričané, kteří zaběhli nové kontinentální historické maximum 37.65.

Samotné finále pak bylo oslavou sprintu. Jako favorité do něj vstupovali reprezentanti Spojených států. Hvězdná sestava Christian Coleman, Justin Gatlin, Mike Rodgers a Noah Lyles nemohla mít jiné než nejvyšší ambice. Však průměr jejich osobních rekordů činil skvostných 9.80. Papírové předpoklady také potvrdili a získali titul světových šampionů v nejlepším světovém výkonu roku a nejrychlejším čase za posledních sedm let 37.10.

Jako druzí dosprintovali do cíle obhájci titulu z Velké Británie v novém evropském rekordu 37.36. Také bronzoví Japonci posunuli hodnotu kontinentálního historického maxima na 37.43 a ze stejného úspěchu se mohli těšit i čtvrtí Brazilci, kteří vylepšili jihoamerický rekord na 37.72. Dauhá tak vidělo nejkvalitnější finále štafety na 4x100 metrů v historii.

Šokující šampioni

Každé mistrovství světa má své nečekané medailisty a v Kataru se o největší překvapení postarali jamajský dálkař Tajay Gayle a grenadský oštěpař Anderson Peters.

Mužské dálce měl dominovat kubánský dálkařský supertalent Juan Miguel Echevarría. V průběhu sezóny byl jen těžko k poražení a předváděl daleké skoky. To Jamajčan Tajay Gayle předváděl vyrovnané výkony, které ho ovšem rozhodně nefavorizovali na zisk cenného kovu. Navíc kvalifikací se protrápil a postoupil z ní až jako úplně poslední ve výkonu 789 centimetrů. Oproti tomu Echevarría byl naprosto suverénní a nepředpokládalo se, že by se ve finále mělo konat nějaké velké překvapení.

Ovšem byl to právě podceňovaný Gayle, který šokoval své soupeře i diváky na stadionu, když si hned v první sérii dolétl pro nový osobní rekord 846 centimetrů a dostal se do průběžného vedení. Favorizovaný Echevarría se mu postupně přibližoval, ale ne a ne se před Jamajčana dostat. Poslední hřebíček do rakve hvězdného Kubánce pak Gayle přibil ve čtvrtých pokusech, když si opět zlepšil kariérní maximum na 869 centimetrů. Na to už Echevarría odpověď nenašel a Gayle se stal nejspíš nejpřekvapivějším zlatým medailistou tohoto světového šampionátu. Ve finále si posunul osobní rekord o propastných 37 centimetrů a stal se novým jamajským národním rekordmanem. Předešlý zápis Jamese Beckforda vylepšil o sedm centimetrů. V historických světových statistikách se dostal na desátou příčku mezi kubánské duo Ivan Pedroso a Juan Miguel Echevarría.

Mužský oštěp je v posledních sezónách jednou z nejkvalitnějších disciplín. V minulosti mu vládly oštěpařské velmoci jako Česká republika, Německo nebo Finsko, ale oštěpařská mapa světa se rozšiřuje. Velkého překvapení jsme se dočkali na olympijských hrách v Londýně 2012, kde nečekaně zvítězil Keshorn Wallcot z Trinidadu a Tobaga. Poté se na scéně objevil Keňan Julius Yego, jenž ovládl světový šampionát v Pekingu 2015 a nyní o sobě dal vědět další oštěpař z malého karibského ostrůvku.

Grenaďan Anderson Peters nebyl úplně neznámým jménem. V průběhu letošní sezóny vyhrál Panamerické hry a vylepšil národní rekord své domoviny na 87.31. Na základě svých výkonů mohl být černým koněm soutěže, ale rozhodně nepatřil mezi favority. Však byla na startu elitní čtveřice německých oštěpařů v čele obhájcem titulu Johannesem Vetterem či vítězem loňské diamantové ligy Andreasem Hofmannem. Nechyběli ani úřadující olympijský a evropský šampion Thomas Röhler, leader letošních světových tabulek Estonec Magnus Kirt nebo další devadesátimetrový oštěpař Chao-Tsun Cheng.

Řada favoritů ale uvízla již v kvalifikaci. Svou cestu šampionátem už v této fázi ukončili Andreas Hofmann a Thomas Röhler. Ve finále pak zapsal tři křížky Julius Yego. Očekávané devadesátimetrové hody se nekonaly a favorité se spíše trápili. Naopak teprve dvaadvacetiletý Peters svou šanci využil. Do vedení se dostal už prvním pokusem, kdy se jeho oštěp zapíchl na 86.69. Svou pozici si pak ještě pojistil ve čtvrté sérii, když zapsal 86.89 a jelikož se obhájce titulu Johannes Vetter se soutěží protrápil a Estonec Magnus Kirt se v pátém pokusu zranil, nechal oba své hlavní soupeře za sebou a získal nečekaný titul.