ROZHOVOR: Jde i o čas strávený nad knihou se sebou samým, říká nakladatel Martin Bedřich

Svým jménem se totiž zavazuje k nekonečné práci přinášet knihy, které otevírají dveře, oči, srdce i duši. Při dnešní turbulentní době je to úkol heroický a opravdu nekonečný. Ale šéfredaktor nakladatelství Portál Mgr. Martin Bedřich, Ph. D., je mladý, čeká ho tedy ještě mnoho zavřených vstupů, které je třeba otevřít. 

Na co myslíte, když ráno otevíráte dveře svého nakladatelství? Na knihy, na autory nebo na čtenáře?
Možná myslím překvapivě spíše na naše zaměstnance, kteří se prací s knihami musejí uživit. To je taková druhá strana mince. Všechny ideály spojené s knihami, vzdělaností, kulturou a podobně mají i svůj konkrétní zemitý rozměr v tom, že je to podnik jako každý jiný, na který je navázána spousta lidí. Při edičních radách samozřejmě myslíme na čtenáře, pro které knihy vydáváme, na obor, který tím kultivujeme, autory, jimž dáváme možnost se prezentovat, ale zbytek času je pak věnován spíše všem těm, kteří knihy od původní myšlenky po jejich prodej provázejí.

Se začátkem televize všichni věštili konec rozhlasu. Když přišly sociální sítě, všichni věštili konec divadlu. Knížka přežila všechno. Čím to je?
Tak jak neskončil rozhlas ani divadlo, nekončí knihy. Zcela jistě se omezí jejich papírová podoba, což ale vůbec nevadí. Naopak, řada titulů ať klidně zůstane jen v digitální podobě, jako e-kniha nebo třeba audiokniha. Vnímání obsahu knihy (četbou nebo poslechem) vyžaduje úplně jiný čas, který je nesouměřitelný s čímkoli jiným. Lidé, kteří mají s tímto prožitkem zkušenost, velmi dobře vědí, proč si jej nenechají ukrást něčím jiným. Tento čas bytí s knihou přináší tolik dodatečných benefitů (klidně popsatelných velmi exaktně jako zklidnění, soustředění, zkvalitnění duševního stavu, aktivizace myšlení apod.), že bude bezpochyby stále vyhledávaný.

Platí stále pořekadlo, že nakladatel musí vydat patnáct kuchařek, aby mohl vydat jednu básnickou sbírku?

Aspergerka - posila pro ženy s Aspergerovým syndromem

V jistém smyslu samozřejmě a bylo to tak vždy. Byly a jsou knihy, které se prodávají dobře a svým způsobem dotují ty, které jsou sice důležité, ale prodejně nikoli tak atraktivní. My tímto způsobem přistupujeme např. k některým pedagogickým nebo speciálně-pedagogickým titulům, jejichž tržní potenciál je malý, ale cítíme, že je třeba, aby je někdo vydal, a malé cílové skupině tím pomohl. Zbytek je o soudnosti nakladatele, aby byl schopen tyto věci vybalancovat a nedovedl podnik k bankrotu.

Vaše nakladatelství se sice specializuje na knihy populárně naučné a psychologické, ale vydáváte i nádherné dětské knížky Kterou řadu máte nejraději?
Jako nakladatel mám upřímně rád všechny naše řady, o každou se staráme, přemýšlíme o ní a rozvíjíme ji. Nemáme žádnou „do počtu“, aby se neřeklo. To je výhoda i naší velikosti, máme možnost o všem vědět. Ovšem mou nejoblíbenější bude asi přece jen řada Klasici. Ta nabízí klasická díla oborů, kterým se Portál věnuje. Buď v nově zrevidovaných podobách, pokud už česky někdy vyšla, anebo v prvních vydáních. Ideou je mít řadu, v níž bude pestrá nabídka kvalitních vydání děl, která by měla zajímat každého humanitně vzdělaného člověka. Ten bude mít jistotu, že pokud hledá reprezentativní dílo od C. G. Junga, E. Fromma, C. R. Rogerse či M. Montessori, najde ji zcela jistě v Portále.

Proč si myslíte, že dnes stále ještě stojí za to vydávat myslitele, jako byl třeba Martin Buber? To není zrovna jednoduché čtení.

Buberovo Já a Ty - klíčová kniha nevelkého rozsahu

Martina Bubera vydáváme jako autora, který ovlivnil nejen filozofii, ale i psychologii a teologii, a to právě svým důrazem na dialog, vnímání druhého jako „ty“. V tom překročil úzké filozofické hranice a stal se klasikem řady humanitních přístupů. Podobné je to ovšem i s jinými autory. Jsou to myslitelé, kteří ovlivnili nejen své obory, ale také objevili novou možnost, jak se díváme na člověka a společnost. Na nich stojí řada současných přístupů, které si z nich vybírají, co se komu hodí. My ale chceme vést čtenáře ke kořenům. A vnímáme, že to oceňují. Setkat se s nějakou myšlenkou v její původní podobě je velmi oživující, otevírá to oči pro její skutečný význam, hloubku, výjimečnost. V tomto smyslu nejsou tito autoři zdaleka mrtví, naopak po desetiletích nánosů dalších a dalších výkladů a převyprávění je opět čas toto vše setřást a setkat se s těmito texty znovu tváří v tvář. 

Jaký je váš vztah k sociálním sítím? Mají něco, co knížky nemají?
Sociální sítě jsou zcela legitimní současný nástroj komunikace a, jako vždy, jde o to, umět s nimi pracovat tak, aby sloužily, nikoli zotročovaly. Jejich využití je fantastické, možnost rychle sdílet myšlenky, upozorňovat na knihy, dostávat zpětnou reakci apod. Co je zcela odlišné, je už zmiňovaný čas – kniha potřebuje úplně jiné tempo a dobu vnímání, v tom jsou sociální sítě na docela jiném levelu. Nejde ovšem jen o čas strávený s knihou, jde i o čas strávený nad knihou se sebou samým. Mé vlastní já je v procesu četby přítomno neopakovatelným způsobem a je dobré tuto zkušenost nejen mít, ale i ji kultivovat. Poznávat sebe samého, mít se svým nitrem pevný vztah – to jsou kvality, které člověk potřebuje k zdravému duševnímu životu, a četba knih to podněcuje jako máloco jiného. Sociální média toto nemohou nikdy nahradit. Nejde přitom ale o srovnávání a poměřování, jde o užívání toho, k čemu je co určeno. Měnit knihy za Facebook je absurdní.

Přišel jste někdy v rámci „konkurenčního boje“ o autora nebo knížku, po jejímž vydání jste hodně toužil?
Ano, samozřejmě, to se stává celkem často. Není to nic tragického, i když mě řada ušlých knih mrzí. Na druhou stranu je to potvrzení toho, že jsme šli po dobré stopě, že původní intuice byla správná.

Který titul považujete za váš největší nakladatelský počin?

Červená kniha je exkluzivní dárek nejen pro znalce

Velkou neznámou bylo vydání Červené knihy C. G. Junga, což je překlad a faksimile jeho velkého rukopisného ilustrovaného kodexu. Je to kniha nesmírně krásná, velmi drahá a po všech směrech fascinující. Její vydání bylo i pro technickou náročnost tisku a reprodukcí značným rizikem, ale zdá se, že úspěšným.

Co teď čtete z produkce Portálu?
Z produkce Portálu mi rukama prochází všechny knihy, vysloveně čtu ale jen část z nich. Naposledy mě zaujala kniha Posedlost láskou Franka Tallise, psychoterapeuta a romanopisce, který zaznamenává velmi pozoruhodné (a poučné) příběhy různých forem „nezdravé“ lásky. Ani takové téma, jako je romantická láska, není ušetřeno krajně podivných podob, které ženou lidi do neštěstí, nesvobody a zoufalství. A je zajímavé porozumět trochu tomu, co se v lidech v těchto situacích vlastně děje a co se s tím dá dělat. Navíc je kniha napsaná nesmírně čtivě a vtipně. 

Znepokojivé příběhy o krajních podobách lásky

A co teď čtete z produkce konkurence?
Já čtu neustále i hodně další literatury, beletristické i odborné. Naposledy mě nadchla historická kniha Timothy Snydera Cesta k nesvobodě nebo román čínské spisovatelky Šeng Kche-i Holky ze severu.

Ptala se Jarmila Skopalová pro Knižní novinky, 14.10. 2019