Zkusila jsem i tři veřejné sauny. Jedna se nachází u místního plaveckého bazénu a zavilý saunař by byl zklamaný, Finové do ní chodí mokří a v plavkách, čímž se dopouští neodpustitelných saunařských hříchů. Bazénová sauna byla taková „masovka“, bez ochlazujícího bazénku, zato s klientelou všeho věku. Dala jsem se do řeči s maminkou s čtyřměsíčním chlapečkem na klíně a vyjádřila jsem údiv, že tak maličký už se saunuje. Maminka si pak užila svou odpověď, že je to chlapečkova pátá sauna, a že poprvé v ní byl v šesti nedělích.
  |
Další, dřevěná sauna, se nachází na břehu jezera a u lesa, saunařská pohádka. Ochlazovat se chodí přímo do jezera, venku jsou grily, kde si sami můžete ogrilovat donesené uzeniny (Finové jsou jejich nadšení konzumenti) nebo si je za mírnou cenu zakoupit. Když se poptáte po chlebu, dostanete stručnou informaci, že bez něj je to správný „Finnish style“. Lesní sauna má svůj šarm, chodí do ní spíš starší saunaři, kteří okouzlují roztodivnými filcovými kloboučky proti přehřátí hlavy.
Darina IvanovováDarina Ivanovová učila češtinu pro cizince na FF UK (v rámci práce několikrát krátkodobě učila na univerzitách v zahraničí, nejčastěji ve Finsku), působila jako tajemnice pro lektory a organizaci kurzů Letní školy slovanských studií FF UK. Je spoluautorkou učebnic Basic Czech I. a II. V minulém akademickém roce pracovala na Beijing International Studies University, v současné době působí na Tamperské univerzitě ve Finsku. Baví ji cestování, design a architektura.  |
Mám-li věřit hrdým patriotům téhle sauny, jezdí se sem i z Helsinek. Bez časového omezení stojí 8 eur. Poslední tamperská sauna, kterou jsem navštívila, je v samém srdci města, přesto i tady je možné se ochladit v jezeru, ve kterém je k tomu účelu vymezen roztomilý bazének. Tahle má zas zvláštnost v tom, že je spojená s restaurací a má krásnou venkovní dřevěnou terasu, na které je možno vychladnout a doplnit tekutiny z restauračního baru. Pravda, soukromí si tady moc neužijete, kromě toho, že vás okukují běžní hosté restaurace, sousedí taky s frekventovaným mostem, z něhož si pěší rádi saunu a její návštěvníky fotí (nebyla jsem výjimkou). Za svou polohu a vydesignované prostředí žádá vstupné dvakrát vyšší než ta lesní.
A propos – finský design, už dávno jsem na něm závislá. Při návštěvě oddělení domácích potřeb v kterémkoliv supermarketu dá velkou námahu najít věc, která by nebyla vkusná. Taky se mi líbí, že Finové upřednostňují domácí sklárny a porcelánky (Iittala a Arabia), stejně jako textilky (Marimekko, Finlayson) při zařizování svých domácností, v obchodě prostě levnou nekvalitní náhražku ani nemáte šanci koupit.
Po návratu budu určitě tesknit po kvantu výborných rybích výrobků, a to nemám na mysli jen obligátního uzeného lososa. Finský stát své občany oficiálně vyzval k snížení spotřeby hovězího a vepřového masa. Jak je to se sobím masem, netuším, ale mám pocit, že z toho už se stává víceméně drahá delikatesa, ač sobí salám dostanete stále v každém obchodě. Další lahůdkou, které zdaleka ne každý cizozemec ve Finsku přijde na chuť, jsou bonbóny se slano -lékořicovou příchutí -salmiakki. Finové je pořádají po kilech, pravděpodobně už se rodí se speciálními chuťovými pohárky nastavenými na konzumaci salmiaku - chloridu amonného, jinak si to nedokážu vysvětlit.
Borůvková polévka
Čemu přijde naopak na chuť asi každý, jsou lesní bobule všeho druhu, v surovém stavu i v podobě různých marmelád a čehosi, co bych připodobnila asi tekutému želé- kiisseli. Dva názvy bobulí jsem si musela vyhledat překladačem, protože jsem je prostě neznala, zato teď už klikvu od brusinek rozliším a těším se, až doma otevřu likér z laponských morušek - arktických oranžových bobulek.
Během výuky jsme odhalili i jeden typický finský stravovací návyk - studenti se mě ptali, jak se řekne česky to malé jídlo před spaním. Myslela jsem, že jsem jen ztracená v překladu, že mluví o svačině a spaní se tam dostalo nedopatřením. Ukázalo se, že jsou odmala učeni, že těsně před zalehnutím je třeba bříško potěšit chlebíkem s čímsi. Nevěřícně se smáli, když jsem jim vysvětlovala, že nás doma učí s plným žaludkem do postele nechodit.
SEVERSKÝ ŠOK: Když město slaví výročí aneb od Lenina k ginu |
S Finskem jsem rozloučila ptačím pohledem z nejvyššího, celoskleněného patra nového tamperského hotelu Torni. Shodou okolností přesně rok poté, co jsem se radovala i děsila zároveň na rovněž skleněném mostě poblíž Pekingu, který byl mým předchozím působištěm.
S finskými studenty češtiny jsem se ale definitivně neloučila. Jednak doufám, že se s některými ještě někdy na lekcích sejdeme, ale hlavně – do prosince mi budou posílat své úkoly do Prahy.
