PSÍ UŠI. Máme zde zase 28. říjen, připomeneme si ho s oblíbeným C. G. Jungem: „Člověk se opožďuje za svými léty, uchovává si dětství, jako kdyby se nemohl odpoutat od země. Za­držuje ručičku hodin a představuje si, že čas stojí. Dosáhne-li s ur­čitým zpožděním nakonec přece vrcholu, uvelebí se i tam psycho­logicky opět do stavu klidu, a ačkoli by si mohl všimnout, jak na druhé straně zase klouže dolů, alespoň se tedy neustále ohlíží zpět a pohledem se chytá jednou dosažené výše. Stejně tak jako pro něho byl dřív strach překážkou života, je teď bázeň překážkou smrti.” 

• Nyní již ke žhavé současnosti, začněme ovšem fiktivním citátem z dobového tisku:

Ředitel dopravní služby Veřejné bezpečnosti rezignoval.
PRAHA 12. 2. 1969 (ČTK) – Prezident Československé socialistické republiky soudruh Ludvík Svoboda si povolal ředitele dopravní služby VB soudruha mjr. Františka Vomáčku a kritizoval ho za neutěšený stav na československých silnicích.

Jen v průběhu druhé poloviny roku 1968 zemřely zbytečně stovky čs. občanů po střetech s různými typy vozidel. Kritická byla situace zejména na pražské Vinohradské třídě nebo na křižovatce Klárov. „Dopravní policie nebyla schopna na tento nárůst reagovat a připravit preventivní programy,” uvedl gen. Svoboda. Soudruh Vomáčka kritiku soudružsky přijal a spáchal dopravní autonehodu vlastní služební zbraní.

Vypadá to jako velká řachanda, vy už ale jistě tušíte, že míříme za intelektuálním titánem bolševické strany, poslancem Stanislavem Grospičem.

„A oběti? To byly vesměs oběti dopravních nehod. Myslím, že si zaslouží vyjádřit úctu, ale nebyly to oběti žádných aktivních ozbrojených bojů, to je třeba říci.“
(předseda mandátového a imunitního výboru, stalinista Grospič vykládá Srpen 1968, Český rozhlas, 24. října)

Jistě. A třeba Slánského s Clementisem přejela na dvoře na Pankráci vězeňská ještěrka. A vůbec bylo těch několik stovek milionů obětí komunismu po celém světě tragickým řetězcem nešťastných dopravních nehod. Na celé věci je pozoruhodné, jak snadno tento revizionismus, nebo to řekněme naplno – tyto sprosté historické lži – dnešním komunistům prochází.

Jak snadno manipulují slabým premiérem Babišem, který je na jejich podpoře závislý. A nejde jen o tento slovní průjem, ale třeba o kauzu náhrad za církevní restituce, hanebnosti, v níž byli Babiš a spol. komunistům ochotnými spolupachateli. V době, kdy se chystáme připomenout 30 let znovunabyté svobody, je to varovný signál o stavu české společnosti.

Článek reflektuje dění uplynulého týdne v citátech a výrocích politiků.

Ty samy o sobě nestačí, proto je HlídacíPes.org s jemným odstupem usazuje do patřičného kontextu.

• Kolem České televize se dál slétají supi. Tentokrát si dali dostaveníčko na sněmovním semináři Média a role státu v jejich kontrole. Pohovořil i ministr kultury Lubomír Zaorálek (ČSSD), který kdovíproč získal pocit, že jako ministr hentej kultúry a dramaturg seriálu Velké sedlo má Českou televizi v gesci.

„Mně se zdá, že problém u ČT spočívá v tom, že pokud máme nějakou takovou instituci, aby ti, kteří v této instituci působí, nebyli očividně nositeli politických postojů,“ prohlásil Zaorálek.
(Zaorálek na semináři Média a role státu v jejich kontrole, iDNES.cz, 21. října)

Zní to hezky, že? Problém je v tom, že Zaorálek neříká, zda vůbec a kteří redaktoři případně nositeli politických postojů jsou. Neuvádí příklady, nemá důkazy, je to jen plácnutí do vody. ČSSD si spočítala, že by ji z hranice politického zapomnění mohlo pomoci, když si od populistů vypůjčí aktuálně nejvýživnější téma, kterým útoky na veřejnoprávní média bezesporu jsou. A vyslala Zaorálka, který v těchto dovednostech už v minulosti prokázal slušnou hladkost, jemně řečeno. Je to smutný konec jedné z tradičních stran.

Líbí se vám naše texty? Dejte nám hlas v anketě Křišťálová lupa 2019 – klikněte na obrázek níže.

Děkujeme za podporu. Redakce HlídacíPes.org

• V Českém rozhlase se taky dějí věci. Moderátorka Barbora Tachecí si do studia pozvala výtvarníka Vladimíra Kokoliu, aby s ním pohovořila na společenská i kulturní témata. Chtěla třeba vědět, zda prof. Kokolia vidí nějakého současníka, který by se věhlasem mohl přiblížit Pablu Picassovi.„Vykašlete se na média a řekněte, jestli tady od té doby někdo takhle velký – a velký, když říkám, tak nemyslím, že se ta každému musí líbit, ale velký svým vlivem výtvarným – tak někdo takový, jako byl Picasso, nebo náznakem aspoň, někdo takový se objevil od té doby?“ ptala se výtvarníka. Kokolia nabídl jednoho z nejvlivnějších britských malířů Davida Hockneye, ale nesetkal se s pochopením.

„Hlavně nevím, že by byl světově známý! Je?”
(Barbora Tachecí hodnotí Davida Hockneye, Český rozhlas Plus, 23. října)

Ale jistě že není, paní Tachecí. Nikdo ho nezná, nebojte.

• Prostě na nás si jen tak s nějakými světovostmi nepřijdou. Stejně je to všechno organizované západními imperialistickými centrálami, které už zase harrraší zbrrraněmi na naší západní hrrranici, jak dobře ví šéf městských strážníků v Praze 1 Miroslav Stejskal.

Tak klidnou mysl a bacha na ty pandy.

Follow @malecak