Scéna.cz 

Zlínský Hamlet – otázky o rozpadu a zrodu pod dohledem dronu

Městské divadlo Zlín uvádí od loňského prosince inscenaci Hamlet, světoznámou hru Williama Shakespeara. Na otázku „Jet, či nejet?“ padla jednoznačná odpověď. Cesta po zlověstné D1 proběhla sice elegantně, všem zácpám, haváriím jsme se díky moderním navigačním technologiím stačili včas vyhnout. Ale poslední nástraha nás potkala až takřka na místě. Dostat se z Otrokovic k divadlu nám trvalo takřka třicet minut… Nakonec vše šťastně dopadlo, a mohli jsme usednout do hlediště… „Cosi je shnilého,“ stačilo mi ještě před tím blesknout hlavou.

Zlínský Hamlet je plný otázek, je ostrý, a velmi přesvědčivý. Režisér Zdeněk Dušek použil překlad Jiřího Joska, který se od jiných překladů velmi liší. „Mám Jirkovy překlady moc rád. Používá současný jazyk a výsostně divadelní,“ odůvodnil svůj výběr režisér v programu k inscenaci.
Režisér Zdeněk Dušek velmi dobře rytmizuje. Monolog střídá dialog, někdy trialog, až po hromadné scény. Postavy mají ve svých výpovědích jasno. Divák zřetelně rozezná zápletky i vyústění konfliktů. Každý herec, byť v jediném výstupu, podává přesvědčivý výkon.
Celého Hamleta doprovází vyváženě syrová, místy až tvrdě beatová hudba, kterou střídají dráždivé pasáže až hudebních šumů (např. při výstupu Královny a Prince). Dan Fikejz má pro divadelní hudbu cit. Zdá se, že jeho hudba místy svou výpovědí vytváří další postavu. Scénograf Milan Popelka se již řadí ke zkušeným divadelním bardům. Zde sází na zcela otevřenou scénu. Pravou část zdobí siluety postav ve svěžích barvách. Výrazně připomínající maškarní sál v Českém Krumlově. Onen rej předznamenává zaslepenou radost, veselí a euforii, která předchází neúprosný pád. Veškeré scénické prvky, včetně sofa jsou doplněné plyšem. Pravděpodobně metafora hniloby a plísně. Kostymérka Sylva Zimula Hanáková si dala velmi záležet na výrazných královských kostýmech. Jejich součástí bývá opět plyšový materiál. Nejvýraznějšími kostýmy se honosí královna Gertruda, Hamlet střídá různé typy oblečení, až po plyšové fialové paleto, plážové pantofle a trenýrky – coby vrchol zatemnění jeho mysli. Šermy Petra Nůska nejsou hřmotné a křečovitě silné. Naopak využívá triku zpomalených záběrů ke zvýšení napětí. Řinčení mečů zazní až v poslední fázi boje, kdy je rozhodnuto.
Jaký tedy je Hamlet ve Zlíně? Na tuto otázku jsou dvě odpovědi. Na to, jaký je Hamlet z pohledu celkového inscenačního klíče, jsme už odpověděli výše. A nyní tedy Hamlet coby postava a následně další herecké výkony.
Hamlet Matěje Štrunce je na svůj fyzický věk přesný, vyzrálý, a hlavně pokorně sebevědomý. Herec netlačí na pilu. Není přehnaně pomatený, ani lacině přemoudřelý. Je přesně prototypem zástupce generace, která ví, co chce. Obstojí před tvrzením „jsi ještě mladý, však poznáš“ . A to s přesnou distingovaností, kdy přemoudřelého staršího překoná citem, přesným zásahem. Je krutý? V případě Ofélie to tak může vyznívat. Dokonce závěrečné tvrdé smýknutí, a její symbolické odkopnutí, může k těmto úvahám svádět. Dle mého je ale empatický. Snaží se sebe a Ofélii ochránit, byť to dává najevo neústupně. Hlavně je kralevic, princ dánský! Velmi výrazná scéna, kdy ho Rosencrantz (Pavel Vacek) a Guildernstern (Radovan Král) vyzývají ke schůzce s králem jeho jménem. Guildernstern ho doslova brutálně chytá pod krkem. Hamlet jasně a pevně dává najevo, že on je princ. A nějakému bachaři, pohůnkovi, nepřísluší se ho dotýkat.
Claudius (Gustav Řezníček) je předpisově krutý a vypočítavý. Ale i jeho postupně dohání nejnižší lidskost. Lepí se na něj výčitky, ale veškerou slabost musí skrývat za velká, leckdy nepopulární rozhodnutí. V žádném případě nemá charismatickou úroveň. Moc chtěl získat, a také ji získal za každou cenu. Šel přes mrtvoly. O to víc je jeho čin odporný a hnusný, protože šel přes mrtvolu svého pokrevního bratra. Uplatněním zákona divoké džungle, bez hlediska vyššího principu.
Královna Gertruda (Eva Daňková) představuje ženu, která je zvyklá dodržovat pravidla. Kam je postavená, tam stojí. Shakespeare nenabízí vysvětlení jejích motivů, proč dala souhlas k předčasné svatbě („zbytky z pohřební hostiny, jsou předkrmem pro svatební hosty…“). Divák si může jen domýšlet – strach z moci bratra manžela, stojí tam, kde má být ad. Eva Daňková citlivě odměřuje obavy o svého syna Hamleta. Vypitím otráveného nápoje při plném vědomí toho, že obsahuje jed, je jakýmsi vykoupením špatných rozhodnutí, rezignací na obklopující zlo.
Polonius (Zdeněk Julina) přináší na jeviště vzorové patolízalství. Působivá je scéna, kdy Hamlet hovoří o podobě mraků a Polonius bez rozmyslu, ale zato úslužně a pohotově přikyvuje na všechny návrhy. Jeho syn Laertes (Marek Příkazský) v závěru poznává zradu, a hlavně se v jeho případě naplňuje přísloví: „Kdo jinému jámu kopá, sám do ní padá…“. Pokorně žádá Hamleta o odpuštění. Divák ocení jeho přesnou míru sourozenecké lásky, zejména z pozice staršího bratra k sestře. Ofélie (Lucie Rybnikářová) se se svou platonickou láskou Hamletem moc na jevišti nesetká. Dokáže dát najevo silné pouto k rodině (otci), ale i k Hamletovi. Vnější okolnosti jsou natolik drtivé, že její duše si s tím vším nedokáže poradit. Ve všem tom šílenství představuje pomatení mysli skutečné. Velmi citlivě a odevzdaně, doslova v předsmrtném usmíření, hraje scénu s květinami.
Z ostatních postav uveďme Osrica (Josef Koller). Nemluvná postava, v jediném výstupu, kdy přebírá postavení a místo po zavražděném Poloniovi, je přesný a nekompromisní. Jeho mlčenlivost se přetavuje v patolízalství vyššího stupně, než měl jeho vzor a učitel Polonius. „Kdo si počká, ten se dočká…“, mlčky křičí a signalizuje směrem k divákovi.
Hrobník Pavla Leicmana je lidově přesný. Smrtelně spravedlivý. Ve smrti jsme si rovni. A to že vyhazuje lebky z hrobu Ofélie? Prostě pracovní rutina. Jeho způsobem vyjádřená úcta.
Závěr inscenace patří Horaciovi (Zdeněk Lambor). Věrný přítel Hamleta. Spolehlivý a silný pilíř. Přebírá veškerou moc nad celým královstvím s náznakem, že vlastně celý jeho zánik měl pod kontrolou. Bylo jeho přátelství opravdu ryzí? „Nevěř nikomu, ani sám sobě…“
Horacio zastavuje letící dron pokynem ruky, následně ho propouští ze svých služeb. Celá hniloba království dánského je monitorovaná v průběhu hry prostřednictvím dronu, který signalizuje stav pomocí červených a zelených světel. Hamlet MD Zlín nachází odpovědi na otázky současné společnosti. Ukazuje na roztříštěnost rodinných vztahů a přetrvávající úslužnost a podlézavost. Čistotu pravé lásky. Psychickou zakalenost celé společnosti. Odhodlanost a převzít zodpovědnost mladé generace od staré. „Cosi je shnilého v království dánském,“ znělo a bubnovalo se v 70. i 80. letech, a bubnuje se a zní i 30 let od revoluce. Pokora Shakespearově genialitě.

Psáno z reprízy 25. října 2019.
www.divadlozlin.cz