Ohlížet se do minulosti je pro výrobce her čím dál tím častějším zdrojem inspirace. Než aby se pouštěli do vývoje nových značek, přehrabují se ve svých katalozích a snaží se v nich najít něco, z čeho by se ještě daly vymáčknout nějaké peníze. Pokud možno s minimem úsilí.
Ať už jde o tvorbu remasterů, remaků nebo rovnou regulérní nové díly, na světlo světa už se začínají vracet i značky, bez kterých bychom se dnes klidně obešli. Sestavili jsme proto seznam deseti značek, které by podle nás vydavatelé měli nechat pro dobro všech raději u ledu.
(Poznámka autora: Naše redakce není jednolitá masa, ale sedí v ní různí lidé s různými názory. Článek sice píšu v první osobě množného čísla, finální podobu jsem však už s nikým nekonzultoval. Nadávky proto směřujte jen na mě.)
1. Metal Gear
Metal Gear Survive je celkem hratelný, ale není to moc Metal Gear.
Legendární série, která proslavila vývojáře Hidea Kojimu, bohužel vyvrcholila v jeho dramatický odchod ze společností Konami. A zatímco Kojima právě finišuje svoji novinku Death Stranding, Konami si s právy na legendární značku neví příliš rady. Jejich Metal Gear Survive vyšel už bez dohledu legendárního vývojáře, a ačkoli podle nás není až tak hloupý, jak se o něm všude píše, s původní sérií nemá prakticky nic společného. Než ždímat věrné fanoušky podobnými pokusy, bylo by pro všechny lepší nechat značku bez Kojimy být. I když po pravdě, pořádný remake prvních dílů bychom asi zkousnout dokázali.
2. Duke Nukem
Ve třinácti mi přišel Duke jako borec, v osmadvaceti mi za něj bylo trapno a po třicítce už ho chci vidět jen v rubrice retro.
Ano, všichni jsme tu na Dukovi vyrůstali, jeho třetí díl z roku 1996 byl pak beze sporu jednou z nejzásadnějších her historie. O to krutější je uvědomění, že v dnešním světě už pro „Atomového vévodu“ není místo. Ne tedy, že bychom snad pohrdali přímočarými střílečkami, co se neberou tak úplně vážně, šovinistický macho hrdina už by však teď byl tak akorát pro smích. Když jsem ještě chodil na základní školu, tak mi svalnatý drsňák, kterému se u nohou plazí roztoužené prsatice, přišel boží, dnes je mi z hlášek typu „shake it, baby“ trochu trapně. Hry už totiž dávno dokážou nabídnout mnohem víc než pubertální vtípky, banální příběh a prvoplánovité odkazy na klasické filmy. Ano, bylo by možná zábavné sledovat, jak samozvaným klávesnicovým bojovníkům za feminismus a politickou korektnost z Duka praská žilka, ale to je samo o sobě dost slabá motivace pro vznik dalšího dílu. Jedinou možností, jak by z tohoto předpokládaného scénáře mohli autoři vybruslit, by bylo zcela změnit vyznění hry. Opravdu však někdo chce, aby zrovna Duke Nukem dospěl a zmoudřel? Ne, lepší bude, když ho necháme na odpočinku.
3. Uncharted
Král je mrtev, ať žije král.
Uncharted je drahokam ve výkladní skříni konzole PlayStation a obzvláště jeho druhý a čtvrtý díl jsou takřka dokonalé hry. Přesto pevně doufáme, že tato série už řekla své poslední slovo. Proč? Prostě proto, že čtvrtý díl příběh Nathana Drakea dokonale uzavřel a scenáristé by museli kostrbatě vymýšlet, jak oblíbeného hrdinu vrátit do akce. Datadisk The Lost Legacy totiž ukázal, že bez něj už to prostě není tak úplně ono. A od studia Naughty Dog nechceme jen další dobrou hru s hodnocením 80 %. Ne, poté co jsme hráli The Last of Us máme mnohem vyšší nároky a dobrodružství ve stylu Indiana Jonese je nám prostě málo, i kdyby bylo zpracované sebelépe. Nechceme jen odlehčenou akční jízdu, ale i pořádnou dávku emocí. Další syrový zážitek, který si nebere s ničím servítky a my na něj budeme vzpomínat ještě na smrtelné posteli. Nemusí to být nutně The Last of Us 3, ale něco podobného rozhodně.
4. Jagged Alliance
Propagační obrázky Jagged Alliance: Rage! vypadají hůř než originál z roku 1995.
Můžeme se tu hádat do krve, jestli byl lepší první, nebo druhý díl (autor článku hlasuje pro ten první), ale je nezpochybnitelné, že značka Jagged Alliance patřila v devadesátkách mezi absolutní špičku žánru tahových strategií. V klidu snesla i srovnání s kultovním XCOMem. Jenže zatímco ten dodnes žije a daří se mu, reputace Jagged Alliance je díky nespočtu nepovedených pokračování v troskách. Nebohá série už toho zažila spoustu, od marného pokusu o přechod do třetího rozměru přes ryze online odbočku až po laciné mobilní adaptace. Přehazování práv na značku mezi různými vývojáři vyústilo v loni vydaný Rage!, jehož komiksově stylizovaná grafika této legendě zasadila ránu, po které může následovat už jen ručník do ringu. Toto jsme si opravdu nezasloužili a jediné v co tak můžeme doufat je, že mnohokrát znásilněnou značku už konečně nechají nenažraní vydavatelé v tichosti umřít.
5. Crackdown
Crackdown 3 je zdarma jako součást Xbox Game Passu. Ani tak nestojí ani za vyzkoušení.
Crackdown nikdy nepatřil mezi AAA produkci, ale poslední díl, který po dlouhých útrapách letos konečně vyšel, propadá i mezi ryze budgetovou konkurencí. Ne, ta hra nemá nic, kvůli čemu by se ji někomu vyplatilo stáhnout, a to ani kdyby byla úplně zadarmo. Je ošklivá, repetitivní, nezajímavá, trapná, nevtipná a po všech stranách zbytečná. Myslíme, že se nám naše přání v tomto případě vyplní a další díl už nikdy nevznikne, prodeje trojky byly totiž katastrofální.
6. Destiny
Aby bylo jasno, Destiny je fajn. Jen nechceme další nový díl za plnou cenu, když už do ní vrážíme tolik peněz skrze DLC.
To Destiny je úplně jiná káva, vždyť jde o jednu z nejdražších her všech dob. Podle původních plánů se o ni však její autoři měli starat minimálně po dobu deseti let. Jak to dopadlo, všichni dobře víme, a ani ne po čtyřech letech přišlo pokračování, kdy nás vydavatelství Activision za prakticky stejnou hru zkásnulo znovu. A pak znovu a znovu na dalších datadiscích. Co se týče samotné hratelnosti, tam žádný problém není, a fanoušci looter shooterů by jen těžko hledali lepšího zástupce žánru. Jenže její ekonomický model je dost vydřidušský a představa, že za rok dva budeme zase muset platit vše od začátku, nás upřímně trochu děsí. Na druhou stranu odchod studia Bungie z područí Activisionu nám dává naději, že by to s oblíbenou značkou mohlo dobře dopadnout. Je nám jasné, že trojce neunikneme, ale doufejme, že to přijde spíše později než dříve.
7. Super Seducer
Do třetice všeho špatného?
Dva díly této bizarní filmové „adventury“, patří mezi to vůbec nejujetější, co jsme v posledních letech mohli na našich monitorech spatřit. Samozvaný expert na svádění Richard La Ruina v nich radí stydlivým mužům, jak správně komunikovat s ženami a ideálně i nějakou dostat do postele. Nejen že jsou však jeho rady pro normálně uvažujícího jedince nepoužitelné a často vyloženě kontraproduktivní, ještě navíc si La Ruina myslí, že je vtipný. První díl se sice stal komerčním hitem, ovšem jen proto, že se na jehož účet zlomyslní hráči nepokrytě bavili. Ten druhý už byl pak jen esencí trapnosti a nevkusu. Přesto se i on prodával tak dobře, že už La Ruina začal vyhrožovat trojkou. Nezbývá než doufat, že v ní aspoň nebude tančit:
8. Dead Rising
Boj proti přesile zombie je klišé samo o sobě, série Dead Rising to dělá navíc pořád stejně.
Tohle je od nás možná trochu kruté, protože všechny čtyři díly Dead Rising byly vlastně docela dobré hry. Boj proti nekonečným zástupům zombíků za využití bláznivých zbraní nás vždy dokázal solidně zabavit a navíc se na něj i dobře koukalo. Být jen docela dobrý už však dávno nestačí. Hlavní problém série je v tom, že její koncept byl čtyřmi regulérními díly, spoustou DLC a nedávnými remaky vymačkán úplně do dna. Představa, že bychom to samé měli dělat ještě jednou, nás upřímně docela děsí. Přece jen konkurence v žánru zombie her je obrovská: boj proti přesile nemrtvých byl skvěle zpracován například v letošním Days Gone, městský open world s důrazem na zbraně na blízko zase mnohem lépe funguje ve fantastickém Dying Light, které navíc brzy dostane druhý díl. Aby byl Dead Rising znovu zajímavý, musel by přijít s nějakou zásadní inovací. Otázkou je, jestli nebude lepší založit rovnou novou značku.
9. Leisure Suit Larry
Řekněte párkrát rychle po sobě slovo „čapí“ a pobavíte se zhruba stejně jako u posledních dílů Larryho.
Lechtivá série o sexuálním outsiderovi Larry Lafferovi patřila k tomu vůbec nejlepšímu, co koncem minulého tisíciletí v adventurách vycházelo. Jenže přechod do nového milénia se Larrymu nevyvedl. Experimentování s jinými žánry dopadalo bez výjimky příšerně, openworldový Box Office Bust z roku 2009 je pak jednou z vůbec nejhorších her, jakou jsme měli kdy možnost recenzovat. Z tohoto pohledu se loňský návrat k point & click kořenům dá brát jako úspěch, protože se aspoň dá bez větších následků dohrát do konce. Jenže pubertální humor a dávno překonaná herní náplň z toho žádný veliký zážitek nedělají. Ano, erotické hry pro dospělé publikum jsou velikou dírou na trhu, nebožák Larry je však pro tuto roli nepoužitelný.
10. Just Cause
Propagační obrázky a trailery vypadají cool, hra je však ve skutečnosti zábavná asi jako čekání u zubaře.
Kdyby se tato bláznivá střílečka dočkala jen dvou dílů, vzpomínali bychom na ni v dobrém. Jenže její autoři se poté pokusili prodat stejný koncept ještě dvakrát. A to neměli dělat. Kromě grafiky a několika mála zanedbatelných fíčur se přitom na samotné hře nezměnilo vůbec nic. Jenže to, co nám stačilo ke štěstí v roce 2006, bylo v roce 2015 podprůměrné a v roce 2018, kdy vyšel – doufejme poslední – čtvrtý díl, pak už jen pro smích. Avalanche Studios neumí vymyslet nic originálního, mise jsou jedna jako druhá, graficky to celé vypadá dobře jen v trailerech a všechna ta slibovaná monumentální destrukce se okouká během prvních pěti minut. A pak už je to celé stále dokola jen o tom samém. Už minule jsme si v redakci museli tahat sirky, na recenzi případné pětky si asi budeme muset vyžádat někoho na úřadu práce. Pevně však doufáme, že už se autoři poučili.
Těch sérií, jejichž reputace je aktuálně na bodu mrazu, je samozřejmě mnohem víc. U řady z nich však stále doufáme, že se ještě zmátoří. Třeba takový Fallout nebo Need for Speed by si rozhodně zasloužily víc péče, než se jim aktuálně dostává. Jiné značky jsou zas u ledu trochu neoprávněně, namátkou třeba Mass Effect, Soldier of Fortune, Dead Space nebo Medal of Honor. Ale to je zase na jiný článek. Každopádně se na vaše názory těšíme v diskuzi.
