RECENZE: Jsem mimořádně vtipný. Nový Terminátor se veze na ženské vlně

Matematicky jde do kin šestý film série, tvůrci však mluví o třetím, protože jím navazují na první dva nejslavnější i nejlepší díly. Důsledek má logiku, Terminátor: Temný osud je snesitelnější než novodobé odvozeniny, na původní duo však zdaleka nestačí.

Stálo pak vůbec za to jej křísit? Ze dvou důvodů ano. Jednak původní představitelé hlavních postav, Linda Hamiltonová se Schwarzeneggerem, vyrábějí příjemnou, místy dokonce úsměvnou nostalgii, jednak je úlevné slyšet, že nic z toho, co popsaly následující díly Vzpoura strojů, Salvation a Genisys, se vlastně nikdy nestalo, tudíž se fanoušci nad jejich úpadkem rozčilovali zbytečně.

Terminátor: Temný osud je bez milosti prostě škrtá, nastoluje vlastní, odlišný vývoj – a spolu s ním úlitbu současné módě silných žen.

10 fotografií

Prakticky celou první polovinu filmu totiž plátno patří dámskému triu, přičemž herecky nejsilnější Hamiltonová přijde na pomoc mladším kolegyním až po půlhodině. Natalia Reyesová hraje mladičkou Mexičanku, již ohrožuje modernizovaný terminátorský zabiják z tekutého kovu, a Mackenzie Davisová naopak dívčinu ochránkyni, vylepšenou supervojačku z budoucnosti.

Model silně připomíná továrnu Star Wars, odkud také vycházejí bojovnice nové generace, k nimž původní hrdinové vesmírné série často jen moudře pohovoří.

To však Temnému osudu naštěstí nestačí. Přestože úvodní akci chytře zasazenou do robotizované výrobní haly si odpracují vesměs nováčci sami, postupně se do bitek fyzicky zapojí i pamětnický tandem; pravda, Schwarzenegger teprve po začátku druhého poločasu, až poté, co si dámy navzájem vyloží své pohnuté osudy.

Ještě předtím si autoři – scénář společně napsali Josh Friedman, David S. Goyer, Justin Rhodes a Billy Ray – musí vyrovnat účty s prezidentem Donaldem Trumpem a jeho protiimigrační politikou. Jinak se ani nedá chápat dlouhá štvanice na uprchlíky přes mexicko-americkou hranici, pasáž očividně účelová, nicméně vybavená pohlednou bojovou technikou včetně dronů či vrtulníků.

Pro dlouho odkládané setkání obou legend vymysleli tvůrci dosti krkolomnou záminku, ale dá se přijmout jak díky hořkému sarkasmu Hamiltonové, tak kvůli Schwarzeneggerovu výrazu mírně polidštěného robota. Když napůl strojovou mluvou oznamuje „Jsem mimořádně vtipný“, k průměrné známce rázem přibude pár procent navíc.

Že se znovu vysvětluje a posléze ještě trénuje na rozhodující válku, spadá do obnošených šablon žánru. Ovšem sama akce potom dělá čest nejen režii Tima Millera, počínaje šarvátkou v letadle a konče úhledným porcováním protivníka pomocí řetězu, nýbrž především obdivuhodné kondici obou hereckých navrátilců.

Z filmu Terminátor: Temný osud zkrátka dojemně čiší, že se chtěli se svou ságou rozloučit definitivně, tudíž co možná důstojně. A vyložený průšvih to skutečně není, třebaže kouzlo prvního Terminátora z roku 1984, kterému James Cameron vtiskl nesmrtelnost bez efektních berliček současných počítačových triků, se zopakovat nedá.