Hned 4 kameny budou věnovány rodině Beerově. Gustav Beer se narodil 15. července 1883 v rodině obchodníka s obilím Ignáce Beera. Za 1. světové války se v ruském zajetí seznámil s Františkem Žádníkem, se kterým po skončení války založil dřevařskou firmu Beer a Žádník. Gustav Beer s manželkou Bertou měli dva syny, Hanuše a Lea. Ještě v roce 1921 tato rodina bydlela na náměstí v domě, kde dnes sídlí městské muzeum, ale v roce 1930 se přestěhovala do domu č. 938 (Národních mučedníků). Počátkem roku 1943 byla celá rodina deportována do koncentračního tábora, kde všichni zahynuli.

Antonín Lecián se narodil 13. května 1902 na Ostrožském Předměstí. V roce 1930 se oženil a v následujícím roce jeho manželka Tereza získala koncesi na provozování taxislužby a svého manžela zaměstnala jako řidiče. Manželům se narodil syn Antonín a dcera Eva. Bydleli přímo naproti nádraží, v úzkém domě č. 982.
Za 2. světové války se Lecián stal členem odbojové skupiny Obrana národa a spolu s dalšími spolupracovníky se podílel na převádění vojáků do zahraničí.
Lecián nabíral uprchlíky na stanovišti přímo u železničního nádraží ve Veselí. S dalšími spolupracovníky odváželi uprchlíky do Javorníka, Hrubé Vrbky a do Velké. Lecián byl zatčen 20. ledna 1941 gestapem v Uherském Hradišti, později převezen do vězení na Pankráci, lidovým soudem v Norimberku byl roku 1942 odsouzen k trestu šesti let káznice. Ve vězení zemřel 19. července 1944.

Výraznou osobností, která se v řadách československých legií podílela na vzniku naší republiky a později se zapojila po protifašistického odboje, byl pan doktor Josef Hlobil.
Hlobil se narodil v roce 1899. Jako mladý byl v 1. světové válce odvelen na italskou frontu, kde později vstoupil do legií. Po promoci na Lékařské fakultě Masarykovy univerzity v Brně krátce působil v nemocnici v Prostějově a v roce 1928 se stal železničním a obvodním lékařem ve Veselí nad Moravou. Jako kapitán italských legií byl také předsedou Československé obce legionářské ve Veselí.  
Po březnu 1939 se Josef Hlobil zapojil do odboje, byl vedoucím legionářské skupiny Obrany národa, se kterou zajišťoval útěk významných osobností a vojáků do zahraničí přes Slovensko. Při tom spolupracoval s Bohumilem Němečkem, Janem Andrýskem, Antonínem Leciánem, železničáři Josefem Janouškem, Eduardem Černým, Janem Zemkem, ale i dalšími. Podílel se například na přesunu ministra Feierabenda, gen. Hasala, gen. JUDr. Vančury, prof. Nigrida, Nečase a dalších. Celkem se jednalo o 200 až 400 osob. Ve svém voze Tatra převážel Hlobil také zbraně ze zbrojovky v Bojkovicích do lesů v Chřibech. Dne 24. července 1940 byl Josef Hlobil zatčen, vězněn a nakonec 26. ledna 1943 popraven v Berlíně – Charlottenburgu.

Za informace k medailonkům děkujeme panu Vladimíru Grošovi.