Zpět na výpis článků

Jít za červeným světlem

Chodíte na loutková představení? Že jsou loutky jen pro děti? Loutky bez hranic patří k souborům, které toto stále znějící klišé vyvracejí. Tento záměr se potkává s olomouckou scénou Divadlo hudby, které si zve komornější soubory, mezi nimiž se často vyskytují právě loutkové inscenace pro děti i pro dospělé. Ve čtvrtek 24. října se v duchu této dramaturgické linie sál Mozarteum otevřel loutkovému představení Emil. Inscenace vznikla na konci roku 2018 spojením tří loutkových uměleckých spolků Divadla T601, Divadla bLoutek bez hranic (které celou inscenaci zaštiťuje).

Inscenace je pomyslně rozdělena na tři části. V první dva herci a jedna herečka podniknou průzkum publika jednoduchou, ale nečekaně otevřenou otázkou: „Proč jste tady?“ Z publika se ozývaly reakce různé, počínaje paní, která přišla na představení kvůli loutkovému sběratelskému zájmu, až po nedobrovolnou návštěvu z donucení. Na to, ne zcela hladce, navázala druhá část. V té herečka (Dora Bouzková) přečetla jakýsi prolog, který obsahoval hlavní téma a děj hry, nastínění konceptu inscenace. Tím se dostáváme ke specifiku inscenace Emil. Tvůrci si v ní pohrávají s principem rozdělených rolí, který byl dříve v loutkových inscenacích zcela běžný. V praxi to vypadalo tak, že byl na jevišti vodič, který loutku animoval, a druhý herec (očím publika skryt), který četl repliky. Inscenátoři Emila přišli s neobvyklou variací na toto již téměř vymizelé „rozdělení rolí“. Většinu replik si herci před publikem nahráli na diktafon a poté je využívali v průběhu celého představení. Samotné nahrávání dalo vzniknout komické situaci, protože divák není schopen si od určité chvíle z nahrávaných promluv (bez herecké akce) poskládat smysluplný příběh a vzrůstá v něm očekávání. Tedy do chvíle, kdy se podruhé nahrává dvouminutový záznam šumění větru a akce ztrácí na zajímavosti. S tím souvisí i samotné používání nahrávky v představení. Herci tímto principem na sebe kladou vysoké nároky, co se načasování týče, což se jim ne vždy vyplácí (nahrávka občas předběhne akci loutky). Ve výsledku působí mnohem lépe (věrohodněji) scény, ve kterých mluví samotní loutkovodiči „živě“.

Ústřední postavou příběhu je mladý kluk Emil, který žije na samotě v lese se svou matkou. V lese se ale začnou dít zvláštní věci. Mizí zvířata nebo se objevují bez hlavy, z lesa občas vykouknou červené oči, … Prvky hororu a tajemna jsou tvůrci maximálně využity ve scénografii, která patří k nejvelkolepější složce inscenace. Děj se odehrává ve třech samostatných oddílech – v domě Emila a jeho maminky, v lese u tůně a u nádražní budovy. Každá část byla do detailů vykreslena a, což bylo důležité, funkční. Na drobné detaily, ze kterých se scénografie skládala, by se možná ale více hodil menší prostor bez vyvýšeného jeviště. I když se jednalo jen o pouhý schod, byl zvolený prostor téměř na hraně „vhodnosti“. Naopak si neodpustím jízlivou poznámku o nevhodnosti focení během představení. I když divákem cloumá touha vyfotit si klíčové momenty, omluva se pro toto chování hledá těžko. Fotící osoba tím znepříjemňuje představení nejen hercům, ale i ostatním divákům, kterým svítící a blikající telefon narušuje zážitek…

Když se ale vrátím zpět k představení Emil. Přes všechny moje výtky si myslím, že se jedná o nadprůměrnou inscenaci, která v současné loutkové tvorbě vyniká svou poetičností, hravostí a sympatickým humorem. A pro děti je rozhodně nevhodná, trochu jsem se bála i já…


  • LOUTKY BEZ HRANIC Emil
  • Režie, kostýmy, hudba, účinkují: Radek Beran, Lukáš Bouzek, Adriana Kubištová
  • Výprava: Marek Brožek
  • Hrají: Lukáš Bouzek (Loutky bez hranic), Radek Beran (Divadlo b), Adriana Kubištová (Divadlo T 601)/Dora Bouzková

Premiéra 2. listopadu 2018, psáno z uvedení 24. října 2019 v Divadle hudby Olomouc.

FOTO: Facebook Muzea umění Olomouc