Marcia Ball: Politické písně dnes potřebujeme

Rozhovor s americkou bluesovou zpěvačkou a pianistkou Marciou Ball

V souvislosti se svým nejnovějším albem Shine Bright jste prohlásila, že jste se snažila natočit „tu nejlepší desku Marcii Ball, jakou dokážete“. Jak postupuje umělkyně, která byla dvaapadesátkrát nominována na Blues Music Award a devětkrát toto ocenění skutečně dostala, když chce nahrát své nejlepší album? 

Zkrátka doufala jsem, že napíšu takové písně, které budou odpovídat tomu, co dnes prožíváme, a budou vyvolávat takové emoce, které budou moci navzájem sdílet lidé na celém světě. Skladbami jako Shine Bright nebo World Full Of Love se mi myslím podařilo vyjádřit obrovskou radost. Chtěla jsem, aby se lidé při poslechu mého alba bavili, aby tančili a tleskali. Snažila jsem se o to i na svých minulých nahrávkách a doufám, že se mi to i tentokrát podařilo. Celkově mám pocit, že album přesně vyjadřuje to, co jsem jím chtěla sdělit. Mimochodem nahrávala jsem je zčásti v Austinu v Texasu, kde momentálně žiji, a zčásti v Louisianě, kde jsem vyrůstala. Do studia jsem si pozvala nejlepší místní hudebníky, jaké znám. Na album se mi tak podařilo přenést něco z atmosféry obou mých domovů.

Je nějaký zásadní rozdíl při nahrávání v těchto dvou státech?

Určitý rozdíl tam je, ale zároveň v hudbě obou oblastí najdeme i společné rysy. Vše, co se hraje v Louisianě a dál podél Mexického zálivu, vychází ze stejných kořenů. Svou podobu této hudbě vtiskli hráči na dechové nástroje z Houstonu [hjústnu], muzikanti z New Orleans i ze San Antonia. Kupříkladu v rytmické složce jsou si písně z celé této oblasti velmi blízké. Hudbu Louisiany s jejími styly cajun a zydeco samozřejmě ovlivnila francouzská kultura, což se zčásti odrazilo i na mé tvorbě. Hudba Texasu má v sobě pro změnu prvky latinskoamerických rytmů. Já jsem se vždy snažila oba tyto vlivy propojit a těžit z nich ve své vlastní tvorbě.

Jako producenta jste oslovila Stevea Berlina ze skupiny Los Lobos. Proč právě jej?

Má skvělou pověst. Produkoval spoustu zajímavých a úspěšných nahrávek pro mnoho interpretů. Mám jej také moc ráda jako člověka. Předtím, než jsme šli společně do studia, jsme spolu dlouho hovořili o svých hudebních vlivech, o tom, jaký zvuk se nám líbí a jaká hudba by mohla z naší spolupráce vzniknout. Myslím, že naše představy si byly hodně blízké.

Na svém webu píšete, že jistým tajemstvím vašeho úspěchu je umění zasadit politické písně do dobrého tanečního rytmu. Potřebujeme vůbec dnes politické písně?

Politické písně dnes potřebujeme více než kdy dříve. To platí na celém světě. Vždyť se podívejte, co se dnes děje ve Spojených státech, co dělá náš současný prezident… Už kvůli tomu bychom měli lidi přimět k tomu, aby přemýšleli. Vždyť přemýšlet a tančit můžete současně. Pokud jde o ekonomiku, politiku i sociální oblast, máme před sebou obrovské množství práce. Musíme se mít na pozoru před tím, co ještě může přijít. Ale přes to všechno se lidé chtějí bavit. Když přijdou na můj koncert, nečekají přednášku nebo poučování. A tak se snažím dělat obojí zároveň – zpívat o důležitých tématech a zároveň své publikum roztančit.

Aktuálně vydáváte u vydavatelství Alligator Records, předtím byl vaším vydavatelem label Rounder. Můžete tyto společnosti charakterizovat?

Jedná se v obou případech o velká nezávislá vydavatelství, za kterými stojí konkrétní lidé, plně oddaní hudbě. Cílem tří zakladatelů značky Rounder bylo vyvézt do světa tradiční hudbu z Louisiany, ale také blues, hudbu z Appalačských hor nebo bluegrass. Cíleně tedy vyhledávali umělce, kteří byli stejně jako oni plně oddáni tradičním americkým žánrům. V případě vydavatelství Alligator je to podobné. Jeho zakladatel Bruce Iglauer zasvětil celý svůj život podpoře blues a americké hudby. Oba tyto labely fungují už dlouhou dobu a já na nich oceňuji jejich pravdivost a skutečnou oddanost hudbě.