Alois Ježek: Pověst Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka získává na ohlasu

Patříte k zakladatelům Pěvecké soutěže Antonína Dvořáka. Povězte nám, za jakých okolností soutěž i Mezinárodní pěvecké centrum Antonína Dvořáka vznikaly…
V roce 1958 jsem absolvoval zpěv na Pražské konzervatoři. Začal jsem působit v Karlových Varech. Založil a vedl jsem Malou scénu, komorní divadlo, kam přijížděla řada zajímavých hostů. Ze studií jsem měl i mezi profesory řadu přátel. Patřila mezi ně například rektorka AMU Marie Budíková Jeremiášová a vedoucí pěveckého oddělení Pražské konzervatoře profesor Karel Leiss. Často jsme se vídali v Karlových Varech, když projížděli do Konstantinových Lázní na letní dovolenou. Bylo tomu tak i jedno srpnové odpoledne. Seděli jsme v kavárně Elefant a probírali mimo jiné nedostatečné možnosti uplatnění studentů a absolventů pěveckých oddělení nejen získat angažmá, ale i předzpívat, prostě na sebe upozornit. V jednu chvíli přišla řeč na mé aktivity kolem Dvořákova karlovarského podzimu a současně otázka, zda bych nemohl přijít s nápadem, jak mladým pěvcům pomoci. Během několika minut byla na světě myšlenka realizovat v Karlových Varech pěveckou soutěž pro posluchače uměleckých škol. Bylo to vzrušující. Psal se rok 1965.

Jak vzpomínáte na první realizovaný ročník soutěže?
Dovést tento úkol k prvnímu ročníku bylo nesmírně náročné. Spolu s obětavou spolupracovnicí Marií Drlíkovou jsme začali jednáním u vedení města, na ministerstvech, v uměleckých školách, v Československém rozhlase, v Muzeu Antonína Dvořáka, s vedením operních scén, a to v Čechách, na Moravě i na Slovensku. Setkávali jsme se s pochopením a pomocí, díky níž se o rok později, v září 1966, konal první ročník soutěže, která přijala jméno Antonína Dvořáka, jako poctu jeho významu pro českou hudbu, ale také pro jeho vztah ke Karlovým Varům.

Jaké je takovou soutěž organizovat, kolik členů čítá současný realizační tým? Čtenář asi zdaleka nemá ponětí, co to vše obnáší: zařídit financování, najít sponzory, zaopatřit soutěžící, porotu i diváky či naplánovat harmonogram všech akcí tak, aby vše do sebe zapadalo…
Nejdříve bych rád připomenul rok 1991. Soutěž se změnila z dvoukolové soutěže posluchačů uměleckých škol na otevřenou tříkolovou soutěž pěvců do 35 let, s kategoriemi Junior a Opera. Třetí kolo – interpretace árie s doprovodem orchestru – je ve skutečnosti velkým finále nejlepších „juniorů“ a soutěžících „opery“. O pět let později byla otevřena dvoukolová kategorie Píseň a v poslední době pro ty nejmladší do 20 let kategorie Operní naděje.

Náročnost každoroční soutěže je mimořádná, minimálně tak, jak zazněla v otázce. To, že se vše zdaří a soutěž se uskuteční, je dílo malého produkčního týmu v externí spolupráci – Ivy Pekárkové, Jany Beranové a Jitky Hradílkové.

Jak hodnotíte okolnosti organizace v počátcích soutěže a nyní? Je to vše v dnešní době internetu a mobilních telefonů snazší?
To je nesouměřitelné. První roky s velkou písemnou agendou, rozmnožovacími stroji s lihovými polštářky, vše závislé na osobních setkáních a být stále na cestách. Většina toho je v dnešní době naštěstí minulostí. Jsem rád, že dámy z produkčního týmu vládnou nejen internetem, počítači, mobilními telefony, ale i světovými jazyky.

Kdo bude v letošní porotě?
Máme poroty dvě. Tzv. velkou s předsedou Peterem Dvorským a členy Evou Randovou, Magdalénou Hajóssyovou, Danielou Štěpánovou-Šimůnkovou, Italem Antoniem Carangelem, Bulharem Božidarem Nikilovem, řediteli divadel Jiřím Nekvasilem a Martinem Otavou, vedoucím katedry zpěvu JAMU Zdeňkem Šmukařem. Jedenáctým měl být Jiří Štrunc, který však bude místo onemocnělého Františka Drse dirigovat pěvce a Karlovarský symfonický orchestr.

Druhá porota hodnotí kategorii Operních nadějí, spolu s Magdalénou Hajóssyovou, Danielou Štěpánovou-Šimůnkovou a Antoniem Carangelem v ní rozhodují profesoři konzervatoří Eva Malatincová, Hana Medková, Andrea Široká a Zbyněk Brabec.

S paní Hajóssyovou, paní Randovou či panem Dvorským spolupracujete již řadu let… Máte mezi sebou také osobní kontakty mimo soutěž?
Profesionalita, kontakty a dobré přátelské vztahy jsou základem úspěchu. Nejinak je tomu v setkáních s většinou porotců. Konzultace, jejich nápady a připomínky mně umožňují v dlouhém období existence soutěže udržet její vysoký standard.

Jaké máte zkušenosti s výběrem soutěžících do prvního kola? Můžete nám prozradit, jak to vypadá v zákulisí soutěže, jak probíhá proces výběru podle nahrávek a jakým způsobem porota rozhoduje, kdo postoupí a kdo ne?
Do Mezinárodní pěvecké soutěže Antonína Dvořáka se může přihlásit každý, kdo uvede informace o sobě, ale také program dvou nebo tří soutěžních kol. Zaplatí přihlašovací poplatek a hradí si náklady na dobu pobytu v Karlových Varech po dobu prvého kola všech kategorií. Nahrávky předem nepřijímáme. Porota hodnotí soutěžící známkou do 25 bodů. Vypočítaný průměr je rozhodující pro zvážení a rozhodnutí poroty o postupujících do dalšího kola. Vzhledem k tomu, že v porotě jsou osobnosti uměleckého světa, byť s profesním rozdílem zkušeného pěvce, režiséra, dirigenta nebo ředitele a režiséra operní scény v jedné osobě, v Karlových Varech nemusí nikdo vysvětlovat, proč a jak výkony hodnotil. Pro někoho je důležitá technika, pro jiného styl a frázování, někdo se rozhodne ocenit to, že věří v budoucnost a osobnost pěvce.

Letošního ročníku se účastní 106 umělců ve věku do 35 let z 26 zemí. Je tento ročník něčím odlišný?
V karlovarské soutěži se obvykle něco změní nebo přibude jednou za pár let. Myslím, že v příštím roce rozšíříme počet dnů o jeden na počátku, neboť pro zvyšující se zájem o kategorii Operní naděje bude pravděpodobně tento prolog k soutěži dvoudenní. Něco navíc jsme uskutečnili v minulém roce, a to konferenci o významu soutěže pro českou kulturu, operní scény, umělecké školy a pro Karlovy Vary. Snažili jsme se 16 příspěvků seřadit, redakčně upravit (Ondřej Hučín) a katalog letos v době soutěže vydáme. Budeme rádi, když se nám soutěž podaří alespoň v rozměru loňské soutěže.

Ze kterých zemí se soutěžící letos hlásí?
Od Japonska, Jižní Koreu, Čínu, přes Rusko, Polsko, samozřejmě nejvíce z Česka a Slovenska, až po Mexiko na dalším kontinentu.

Vedle cen hlavních kategorií vidíme v přehledu spoustu zvláštních ocenění: ceny českých divadel, orchestrů a festivalů, rozhlasové ceny, ceny českých společností a nadací… Cena divácké poroty samozřejmě vychází z hodnocení publika, jak ale probíhá hodnocení těch ostatních a kdo je porotou těchto cen? V řadě světových soutěží si můžeme všimnout, že jedna osoba víceméně „vyluxuje“ nejen hlavní ceny, ale i ceny vedlejší… Jak je to v Karlových Varech?
V Karlových Varech je oceněno okolo 25 až 30 soutěžících hlavními a zvláštními cenami. Takže jeden nepobere vše, i když zejména u zvláštních cen je to možné. O hlavních cenách rozhoduje porota, o zvláštních ten, kdo cenu udílí. Stává se, že některý z udělovatelů ponechá rozhodnutí na některém členu poroty nebo porotě celé.

Jaký vidíte vývoj soutěže od roku 1966? Zaznamenal jste vzrůst kvality a počtu účinkujících? Pokud ano, v čem vidíte hlavní kontrast mezi účastníky starších a nedávných ročníků?
Již jsem zmínil hlavní rozdíl mezi soutěží v prvních dvaceti pěti letech a od té doby podnes. Pěvci dnes mají vyšší standard. Pověst naší soutěže získává na ohlasu. Důkazem je každoročních přes sto soutěžících většinou z více než patnácti zemí světa.

Co byste doporučil mladým zpěvákům, kteří mají zájem se v příštích letech do soutěže přihlásit? Na co by se mladí umělci měli soustředit? Co si myslíte, že porotu nejvíc zaujme?
Doporučil bych jim účast na našich nebo i jiných interpretačních kurzech ve světě. Karlovarské semináře mají výhodu pro budoucí soutěžící ve znalosti prostředí, kde se soutěž koná. A navíc je jejich součástí praxe s orchestrem včetně účinkování na závěrečném operním koncertu, opět s Karlovarským symfonickým orchestrem.

Děkujeme za rozhovor!