John Butler: Mým cílem je měnit svět k lepšímu

Rozhovor s australským písničkářem Johnem Butlerem

Několikrát jste získal prestižní australskou hudební cenu v kategorii Roots & blues music. Jak si hudba „z kořenů“ v Austrálii vede?

Tato hudba je konkrétně v Západní Austrálii velmi oblíbená, věnuje se jí mnoho umělců, ale jedná se o velmi širokou kategorii. Pod roots music spadá řada stylů.

Zaujal mě zvuk vašeho aktuálního alba. Pracoval jste na aranžích jinak než u předchozích desek?

Tentokrát jsem si sám nahrál velké množství demonahrávek. Pracuji nyní na iPadu s programem GarageBand, který mi umožňuje prozkoumávat nové možnosti a textury doprovodu a pojímat je po svém. Když hrajete v kapele s dalšími lidmi, je vliv vašich spoluhráčů na to, co děláte, obrovský, což je samozřejmě skvělé. Ale se zmíněným programem se mi podařilo dosáhnout například takového zvuku bicích, po kterém jsem toužil. Mohu si také podle libosti stavět basové linky. Všechno jsem tedy dopředu připravil s pomocí počítače a moc mě to bavilo.

Sám hrajete na mnoho různých kytar a také na banjo, dobro a další nástroje. Podle čeho se rozhodujete, který kabátek bude písni slušet?

Jedná se o neustálý proces hledání ideálního zvuku. Složím například píseň s kytarou, ale pak zjistím, že lépe zní s banjem. Nebo v ní poté použiji elektroniku a syntezátory. Písni porozumíme jedině tehdy, když se ji budeme snažit osvobodit od svých původních představ. Dobrá skladba musí být svobodná a k tomu nám může pomoci třeba právě banjo, počítač, elektrická kytara nebo spoluhráči z kapely. Musíte to zkoušet tak dlouho, až se to povede. Ale právě tento intuitivně-emocionální proces je na tvorbě nejkrásnější. Když máte z výsledku dobrý pocit, pak si můžete říct, že se to povedlo. Někdy se ale k dobrému pocitu nejste schopný dopracovat, máte pochybnosti, výsledek je jiný, než jste čekal. Píseň se vyvine do překvapivé podoby. Z tohoto důvodu nemohu mluvit o „svých“ písních. Písně jsou jako divocí koně, které pozoruji v přírodě. Někdy se mi podaří takového koně osedlat a jindy mě kopne a shodí mě ze sedla. Vhodným sedlem můžou být někdy elektronické bicí a jindy banjo. Důležité je, aby byl kůň šťastný.

Věnujete se také ekologii a společenským tématům. Co je podle vás v současné Austrálii třeba víc chránit? Přírodu, nebo práva původních obyvatel?

Tato dvě témata spolu souvisejí. My jsme naši zemi jejím původním obyvatelům ukradli. Předkové dnešních Aboriginců za svou vlast bojovali mimo jiné proto, aby ji ochránili, a to dnes nemůžeme ignorovat. Od domorodců se máme mnoho co učit.

Mluvíte o těchto problémech i během svých koncertů?

Záleží na tom, kde zrovna jsem. Když budu hrát ve vaší zemi, je mi jasné, že tato témata pro vás nejsou tak důležitá. Ale příběhy, které vyprávím ve svých písních, jsou obecně platné. Mohu zpívat o nespravedlnosti nebo o lásce a tomu každý porozumí a může se s tím ztotožnit. Snažím se tedy nechat promlouvat samotné písně a mým cílem je, aby se každý posluchač po skončení koncertu cítil lépe než předtím. To je moje práce, ale měla by to být práce každého z nás – měnit svět k lepšímu, činit víc dobra než škody.