Synovi tehdy bylo osm let, hrál hokej za Techniku Brno a lavíroval mezi hraním v poli a chytáním v brance. Nic nenasvědčovalo tomu, že by měl mít s motorkami cokoliv bližšího společného.
O tři roky později už byl zájem mladého sportovce o minibike vážnější. „Asi jsem to tehdy někde zahlédl na sociálních sítích,“ loví Filip Řeháček v paměti.
Tehdy už v sedle malé motorky zůstal, a přestože hokej ještě nějakou dobu hrál, když se rozhodoval, kterému ze sportů dá přednost, motorka vyhrála.
„Naplňovalo mě to daleko víc. Baví mě závodění i celý ten kolotoč kolem. Tímhle bych se jednou chtěl živit,“ pomýšlí brněnský závodník.
V sedmnácti letech je svému snu o dost blíž. Už letos byl Řeháček účastníkem juniorského mistrovství světa a na příští dva roky se právě upsal špičkové španělské stáji Laglisse, která se věnuje mladým jezdcům a už je (prostřednictvím týmu Gresini) provázána se seniorským šampionátem.
Jeho otec David Řeháček se za tu dobu naučil minibike nejen poznat, ale i opravovat, a dnes je synovým manažerem se vším, co k tomu patří.
Mistrovství světa chodí komentovat do televize
Příští sezona pro mladého člena Brno Circuit Junior Racing Teamu začala vlastně už nyní. Z té letošní si totiž odnesl úraz páteře, který ho nepustil do závěrečných tří závodů. Řeháček je vynechal po konzultaci s lékaři. „Abych se dal dohromady a zimní příprava proběhla, jak má,“ uvědomuje si.
Trénink mu plánuje zkušený jezdec Ondřej Ježek, stále ještě aktivní závodník. Tráví spolu čas i ve španělské Valencii, kam se Řeháček často odebírá.
„Filip má velký potenciál,“ soudí Ježek. „Je rychlý a dobře se učí, vnímá nové věci. Pouze v závodech bývá sevřený nervozitou, takže ze sebe nedostane všechno, co umí. Na to se ještě musíme zaměřit,“ plánuje Ježek.
Velkou devízou jeho svěřence může být právě dvouletá smlouva v Laglissu. „Je dobré mít základní plán a vizi,“ souhlasí Ježek.
V Řeháčkově případě je vize posunout mladého Čecha do mistrovství světa ve třídě Moto3. Zatím ho chodí komentovat do televize jako spolukomentátor. Juniorský „předstupeň“ tohoto šampionátu si 17letý student bystrckého gymnázia zkoušel letos na motorce, převzaté od týmu VR46. Za tím nestojí nikdo jiný než slavný Ital Valentino Rossi.
Je to motocykl KTM. Od příštího roku bude Řeháček jezdit na husqvarně, a kdyby se mu podařilo posunout se o patro výš pod Gresiniho křídla, šel by na hondu. To už by se týkalo mistrovství světa dospělých. Nejen tato cesta imponovala Řeháčkovi natolik, že si Laglisse vybral. Katalánec Jeremy Alcoba má v barvách tohoto týmu na dosah titul letošního juniorského mistra světa a v kapse smlouvu do „dospělého“ Moto3 pro rok 2020.
„Na Alcobově motorce Filip příští rok pojede,“ vyzdvihuje otec-manažer David Řeháček. Přestože pro syna musel sehnat právě tolik peněz, aby s ním byl zvučný tým ochoten podepsat smlouvu, což je v motocyklovém světě běžné, věří především v dobrou sportovní budoucnost a spolupráci.
„Jsou sice týmy, které shání jezdce jen na to, aby donesl balík peněz, ale takových je velice málo. Většinou tým chce zaplatit a zároveň chce výsledky. My jdeme do týmu, který letos vyhraje titul mistra světa, takže asi nechce angažovat pilota, který by měl jezdit na konci pořadí. Naopak chtěli kluka, v němž viděli potenciál, a budou mít zájem na tom, aby se dál zlepšoval,“ očekává David Řeháček.
