Ondřej Suchý: O Mileně Zahrynowské, nedoceněné hvězdě
Rubrika: Publicistika – J+O Suchý
| Když jsem se v loňském roce ocitl na Polabském knižním veletrhu jako host v programu, který moderoval mladý zpěvák a herec Filip Sychra, nečekal jsem, že mě tam potká jedno zvláštní překvapení. Myslím na onu chvíli vlastně dodnes. Filip Sychra, když jsme si byli představeni, mi řekl: „Vy jste se nejspíš dobře znal s mojí maminkou.“ Vzhledem k tomu, že se stále nějak nemohu smířit se svým kvapně narůstajícím věkem, nevěděl jsem o kom může být řeč. Pak ale padlo její jméno - Milena Zahrynowská!  Půvabná herečka, zpěvačka, tanečnice, éterická bytost s krásnýma očima a kouzelným úsměvem! Hvězda Hudebního divadla v Karlíně a Nuslích, kterou jsem ovšem já poprvé spatřil kdysi na prknech divadla Semafor, jako alternující nepřehlédnutelnou girl v představení Jonáš a tingl-tangl, a pak také v hlavní roli bratrovy hry Sekta. Hrála též ve hře Šest žen, jednu z manželek Jindřicha VIII., kde jsem ji ovšem neviděl, protože byla zrovna alternována. Ještě téhož večera, kdy jsem se vrátil z Polabského knižního veletrhu, jsem hledal jeden z článků, které jsem kdysi o Mileně Zahrynowské napsal. Byl z roku 1975, z časopisu Dikobraz, kam jsem paní Milenu dokonce i nakreslil. Když jsem článek našel, hned jsem sedl a Filipovi ho poslal. Důvod pochopíte z následujících řádků. Na mou otázku „kterak lze šetřit si nervy“, Milena Zahrynowská mimo jiné odpověděla:„Jednou jsem kdesi četla, že člověk sám sobě ubližuje, když se rozčiluje, když se hádá; že prý to škodí jeho zdraví. Já si to vzala k srdci a od té doby se snažím na všechno vždycky v pravou chvíli správně zareagovat. Snažím se nenechat se nikdy vyvést z míry. V duchu si pokaždé říkám, že své nervy budu v budoucnu potřebovat na řešení věcí daleko složitějších, věcí, které konečně potkávají v životě každého z nás. Kromě toho — mám dvě děti, chci mít ještě další dvě a prožít s nimi ještě moc a moc pěkného. Nervy si nejlépe umí šetřit ten, kdo má stále dobrou náladu. Já — alespoň po ránu — dobrou náladu mívám. Postará se o to vždycky můj 2 a l/4 letý syn Filip, který mě denně probouzí — zpěvem. Tak jako se někdo probouzí zpěvem ptáčků, já se probouzím něžným, řekla bych až ohleduplným, zpěvem svého syna. Jsou to probuzení kouzelná. Vstávám po nich s dobrou náladou a snažím se ji pak přes den maximálně využít.“ Takže v době, kdy jsem Milenu Zahrynowskou navštívil, byly Filipovi dva a čtvrt roku! Už to byl důvod, že jsme si prostřednictvím elektronické pošty začali o jeho mamince psát a já si čím dál víc uvědomuji, kolik zůstala naše společnost této všestranné umělkyni dlužná! Jak je možné, že sešla z očí, sešla z mysli? Nemohlo to být jenom tím, že zemřela tak mladá: 5. prosince 1986 jí bylo teprve pouhých 45 let… Když jsme se s Filipem Sychrou probírali filmografií jeho maminky (v šedesátých letech hrála ve dvanácti celovečerních filmech) už v ní lze najít částečnou odpověď. „O mámě vím, že tančila ve sboru „výsadku“ tanečnic ve filmu Kdyby tisíc klarinetů,“ napsal mi tehdy Filip. „Byl to jeden ze dvou filmů, které jsem měl možnost ještě za socialismu s mámou vidět. Ten druhý, který směl běžet a ve kterém se máma mihla, byl Limonádový Joe. Většina dalších filmů, v nichž hrála, byly zakázané. Viděl jsem je až po revoluci a máma je možná veřejně v kině neviděla vůbec.“ Pročítám filmografii Mileny Zahrynowské a dávám Filipovi za pravdu – v sedmdesátých a osmdesátých letech toho s maminkou v kinech opravdu moc vidět nemohl: Flirt se slečnou stříbrnou anebo Zločin v dívčí škole byly filmy podle námětu a scénáře emigranta Josefa Škvoreckého. Křik (režie Jaromil Jireš) byl natočen podle námětu a scénáře emigranta Ludvíka Aškenazyho. Případ pro začínajícího kata (režie Pavel Juráček) byl zakázán sotva spatřil světlo světa - psal se rok 1969… Na přelomu šedesátých a sedmdesátých let točila Milena Zahrynowská i řadu televizních pořadů – v Čechách, na Slovensku, v Německu. A zase nespravedlnost osudu. Například ve dvou dílech seriálu Pan Tau hrála matku malé holčičky s níž se Jan Werich v roli bohatého pana Wioly toulá po Jižních Čechách. Jan Werich v té době? Nežádoucí! A tím pádem i tyto díly populárního seriálu v naší televizi nevysílatelné… Milena Zahrynowská žila pro herectví, zpěv a tanec celým tělem i duší. Byla hvězdou karlínské i nuselské hudební scény, působila v pražské Viole (Josef Škvorecký tam dokonce chystal její recitál, žel, nakonec nerealizovaný) a kromě divadla Semafor prošla i dalšími divadly malých forem – Rokokem či Paravanem. Ze svého syna Filipa by dnes měla radost. Jak se dodatečně dovídám, je nejen výborným šansoniérem, ale i skvělým tanečníkem, hraje v několika muzikálech. Sám jsem jej pak zažil jako příjemného, profesionálního moderátora. Před časem mi poslal na cédečku některé písničky, které nazpívala jeho maminka. Tehdy jsem si pro změnu uvědomil, že ani žádné gramofonové desky nám po této báječné umělkyni nezůstaly. Je vůbec možné ještě něco dodatečně napravit? Nevím, ale já už se rozhodl: Budu se snažit Milenu Zahrynowskou připomínat všude tam, kde se mi k tomu naskytne příležitost! Zdá se, že se mi na ni podařilo upozornit v České televizi Ostrava; Milena Zahrynowská byla zařazena do plánu cyklu Příběhy slavných, které se mají natáčet v roce 2009. Psáno pro Senior revui |
| OHLASY NA ČLÁNEK |
|
panu Ondřejovi Suchému, za jeho pořady ze Šemánovic. Jeho vzpomínkové pořady, jsou pro nás starší generaci krásnou vzpomínkou na léta minulá. O to víc jsem potěšen, že se mu povedlo krásné připomenutí umění Mileny Zahrynowské, po které se nám úplně uzavřela jakákoliv zmínka. Škoda, že zemřela tak mladá. Její skon a náhlý odchod ze života Vlaďky Kozderkové, byly neskutečnou ztrátou pro českou kulturu. Zdraví Vás Jaroslav Adamec Adamec.lidice(a)volny.cz
|
Foto © z archivu autora a Filipa Sychry, Jiří Šlemar
Tento článek byl v Pozitivních novinách poprvé publikován 04. 11. 2008.
OSOBNOSTI POZITIVNÍCH NOVIN
 |
Rudolf Křesťan |
 |
Jiří Suchý |
 |
Josef Fousek |
 |
Jan Vodňanský |
 |
Milan Markovič |
 |
Miloslav Švandrlík |
 |
Ladislav Gerendáš |
 |
Ivo Šmoldas |